Článek
Poprchává, ty záříš,
já jsem na své židli digitálně sám!
Poprchává, sny maříš,
někde na pozadí příběhů tě mám!
I když další múza vstříc mi právě míří,
nejspíš srovnatelný zázrak nepotkám!
Proč ty?
Ani to nádobí nebývá
umytý!
Proč ty?
Ten důvod není, pro nás znalce,
složitý!
Kdo dal tvým větám půvab, krásu,
nekonečný řád,
věděl, co má mi dát,
věděl, co má mi dát!
Málo znaků - je mi líto, musím přitvrdit:
Kde chyby máš, neříkáš! To bolí
- jak to děláš, že zvládáš svou roli?
Měl bych na hroudě stát
a jinou mít rád…
Až večer pustím si náš věčný seriál,
uslyším, kdo v něm hrál…
Kdo jediný v něm hrál!
P.S. …ale děkuji za školení o srozumitelnosti mých hlášek!
