Článek
„Milý synu, když už musíš jít za mne dělat tu psychiatrii, hlavně si pamatuj, že musíš na všechno říkat, a jaký z toho máte pocit? Jestli to zvoráš, bude zle!“
„Jasně, mami, to bude hračka!“
„Nebude to hračka! Zopakuj mi to!“
„Jaký z toho máte pocit!?“
Přichází pacientka Csáková:
„Co fotky mi řeknou, jsem bez kazů, tvář mám pěknou, tak proč mě nikdo nemá rád?“
„To bych také rád… pardon - a jaký z toho máte pocit?“
Pacientka Bílá:
„Tělo bez duše a duši bez těla, né, to jsem vážně, vážně nikdy nechtěla!“
„Asi to bude rozlepený… pardon, chci říct, a jaký z toho máte pocit?“
Pacientka Farna:
„I když doma mě chválí, tak na miss mě nevzali!“
„To jsou ale… A jaký z toho máte pocit?“
Znovu pacientka Bílá:
„Jsem tvůj tichý pacient, co všechno vykoná, i nad mez zákona!“
„To není možné, kam jsem to vlezl… a jaký z toho máte pocit?“
„Když nad lůžkem se vznášíš jak den s tmou, znám vůni tvou! Tvůj plášť je bílý jako padlý sníh, hlavou mou se toulá s tebou nepoznaný hřích!“
„Tady se nedá pracovat! Půjdu radši spravovat auta! Nezní to špatně - maminko, stůj při mně! …a jaký z toho máte pocit? …Jsem dobrý, maminko!“
Co to tady píší? Někteří lidé prý nečekají, co řeknete, oni chtějí vědět, co uděláte!
Mami, já z toho vylezu se ctí, to si piš! To si piš…
Zajdu do hračkářství a koupím tam plyšového psa. Takového, co má dlouhý ocas, abych s ním mohl mávat!
„Holky, sledujte, jak se kvůli vám snažím:
Jelikož vaším jsem Hamletem,
můj pes vám tu říká vše ocasem!
Nerad bych se tu ztrapnil znova
-vás neuzdraví pouhá slova!“
