Článek
Svou účast na letošním ročníku Equal Pay Day Czech, který proběhne mezi 31. březnem a 4. dubnem 2023 v Clarion Congress Hotel, potvrdila i Anna Azari, velvyslankyně Státu Izrael, která mým prostřednictvím poskytla rozhovor organizaci Business Professional Women.
Cílem konference je upozornit na existenci rozdílů v odměňování žen a mužů, které v současné době v České republice dosahují až 16 procent. Jaká je situace v Izraeli?
Situace v Izraeli se může na první pohled zdát trochu horší. Mám k dispozici údaje z roku 2021 a ženy v průměru dostávaly 83 procent platu ve srovnání se svými mužskými protějšky. Část rozdílu vychází z toho, že muži jsou placeni za práci přesčas. Dlouho jsem pracovala ve státní správě a podle zákona by měl být plat pro muže i ženy stejný. Ve skutečnosti však odměňování není založeno na výsledcích, ale spíše na celkovém počtu hodin strávených v práci.
Podle některých studií tráví muži v práci asi o 14 procent více času, což rozdíl v odměňování dále zvyšuje. Podělím se ale o své zkušenosti z izraelského ministerstva zahraničních věcí. Žena musí odvádět stejný výkon jako muž na stejné pozici. Nemá čas na to, aby si vyměňovala názory při postávání u kávovaru, nemá čas na společenské události a navazování kontaktů večer. Nejenže tedy dostává nižší plat, ale přichází i o společenská setkávání, která jí mohou pomoci v kariérním postupu.
Do jisté míry je určitě zajímavé počítat rozdíly v odměňování žen a mužů pouze meziročně. Jako diplomatka bych asi neměla sdílet následující postřeh, ale pokud jde o Českou republiku, zaznamenala jsem fenomén nejdelší mateřské dovolené na světě, která ovlivňuje příjem ženy mnohem déle než jen po dobu samotného trvání, protože má vliv i na výši jejích důchodů. Proto bychom měli spíše srovnávat příjmové rozdíly mezi muži a ženami v průběhu celého života. V tomto případě se domnívám, že výsledky pro Česko by byly mnohem horší než pro Izrael.
Vedle takzvané „gender pay gap“ se na konferenci Equal Pay Day diskutuje aspekt i takzvané „respect gap“. Diskriminace se netýká jen peněz, ale také rovného zacházení a příležitostí. Z našich rozhovorů vím, že Izrael se otázce rovného zacházení velmi věnuje.
Nešla bych tak daleko, abych řekla, že se Izraeli podařilo tento problém vyřešit. Dokonce i skandinávské země, které jsou v oblasti ochrany žen nejvyspělejší, se s tímto problémem stále potýkají. Izraelská vláda však prohlásila rovnost žen a mužů za jeden ze svých cílů. Bez takového rozhodnutí shora nelze mnoho dosáhnout. Na každém ministerstvu a v každém vládním úřadu je vyhrazena konkrétní osoba odpovědná za rovnost žen a mužů. Na vrcholu pyramidy je osoba odpovědná za dohled nad rovností žen a mužů přímo v úřadu předsedy vlády.
Uvedu další příklad z izraelského ministerstva zahraničních věcí. Existují dva zásadní úkoly, které má na starosti příslušný úředník – zpravidla se jedná o úřednici –, pro rovnost žen a mužů. A ještě dodám, že dotyčná osoba musí absolvovat speciální školení v dané problematice.
První otázka se týká případných stížností na sexuální obtěžování. Izraelské zákony o sexuálním obtěžování patří k nejpokrokovějším na světě a jsou velmi tvrdé. Podle nařízení nelze stížnost na sexuální obtěžování jen tak zamést pod koberec. Každý nahlášený případ musí být prošetřen. Rovněž je nutné informovat příslušné osoby o probíhajícím vyšetřování. Nemůžete si dovolit provést vyšetřování, a pak zjistit, že dotyčný byl mezitím jmenován velvyslancem. Každé vyšetřování je buď předloženo policii, orgánu pověřenému ministry vlády, nebo je prokázáno, že k žádné újmě nedošlo. Vidíte tedy, že každý případ je velmi důkladně prověřován.
Druhou záležitostí, kterou se zabývá úředník pro rovnost žen a mužů, je účast ve jmenovacích komisích. Jelikož se izraelská vláda snaží prosazovat jak ženy, tak menšiny, podle zákona platí, že pokud máte dva lidi s podobnou kvalifikací, měli byste do funkce jmenovat právě zástupce menšiny.
Zmínila jste roli vedoucích pracovníků. Předchozí izraelská vláda byla skutečným zastáncem celkové diverzity, nejen genderové.
Autentické vedení shora je v tomto případě nezbytné. Když do úřadu nastoupil Jair Lapid (ministr zahraničních věcí v předchozí izraelské vládě, pozn. red.), setkal se s vrcholovým vedením mého ministerstva a zmínil se, že tam nebyly přítomny téměř žádné ženy. Prohlásil, že neodejde, aniž by situaci zlepšil. Politici obvykle neplní to, co slíbili. V tomto případě Yair Lapid, nejenže splnil, co slíbil, ale v některých případech dokonce převrátil genderovou rovnováhu na ministerstvu.
Na úrovni ředitelů odborů začaly být ženy ve většině, za jeho působení bylo také jmenováno mnoho velvyslankyň. S ohledem na vše řečené však musím podotknout, že za současné vlády se situace vychyluje zpět ve prospěch mužů. Za předchozí vlády bylo mnoho žen na pozici generálních ředitelek, což je v hierarchii pozice o jednu úroveň pod ministrem. Dnes tam není zastoupena žádná žena. Ukazuje se, že rovnocenné zastoupení je velmi proměnlivé a boj o práva žen neustává. Je to jako s demokracií. Není to tak, že jste jí dosáhli a máte ji navždy. Musíte o ni bojovat.
Na konferenci Equal Pay Day se rovněž otevřeně hovoří o předsudcích vůči ženám. S jakými předsudky jste se během své diplomatické kariéry setkala vy?
Dovolte mi opět na otázku odpovědět trochu z jiného úhlu. Za jednu z největších překážek kariérního postupu žen považuji předsudky, které si způsobují samy ženy – jinými slovy, jde o očekávání žen od jich samotných. Zmíním třeba konkrétní případ výběrového řízení na ministerstvu. Žena se na pozici přihlásí až poté, co si je jista, že splňuje všechna požadovaná kvalifikační kritéria. Muž se sotva obtěžuje si je přečíst a přihlásí se hned.
Srovnávaly jsme spolu Izrael a Českou republiku a viděly jsme, že čísla o rozdílech v platech jsou podobná. Domnívám se, že Izrael začíná být pokročilejší právě v otázce sebeuvědomění žen. Máme stále více organizací, které ženy podporují a připravují je na další kariéru. V Česku dost takto zaměřených organizací nevnímám, samozřejmě jsou výjimky. Předsudky lidí, kteří na dané pozici pracují už dlouho asi zůstanou. Co je třeba změnit, to jsou výhradně mužské networkingové sítě, zejména v Izraeli. Všichni byli v armádě, všichni se znají a vytvářejí sítě typu „kamarád přivede kamaráda“. Přivádět lidi, kteří jsou nám podobní, je přirozené. Musíme pracovat na uvědomění celé společnosti, abychom poukázali na to, že nejlepší výsledky přinášejí různorodé týmy. Máme před sebou ještě dlouhou cestu.
Ženy a jejich příběhy by měly být více vidět a slyšet. Jaká je vaše rada?
To je těžká otázka. Vraťme se k předsudkům, které si způsobujeme samy. Zejména ve větších skupinách se ženy domnívají, že by měly mluvit, jen když mají novou informaci, zatímco muži mluví, aby ukázali, že jsou přítomni. Proto považuji mentoringové programy pro ženy za nejúčinnější nástroj, jak posílit postavení žen. Mentor či mentorka vám poskytnou konkrétní, na míru šité rady. Moje bývalá kolegyně, diplomatka, odešla z ministerstva a založila si vlastní společnost, která pomáhá ženám s propagací a prezentací. S radostí mohu říci, že je úspěšná a získává zakázky od firem, které pochopily, že přináší hodnotu.
Právě speciálnímu formátu speed mentoringu je věnován druhý den konference. Jakou radu byste coby mentorka dala ženám v rané fázi jejich kariéry?
Nechci dávat obecné rady. Celá myšlenka mentoringu spočívá v poskytování konkrétních doporučení ženě s ohledem na její individuální situaci. Obecně bych poradila, aby si jako mentora hledala také muže. Potřebujeme mezi sebou progresivní muže. Nejde o boj mužů proti ženám, ale o to, aby muži a ženy společně usilovali o lepší společnost. Jinak by mé doporučení znělo: „Neomlouvejte se“. My ženy se příliš často snažíme omlouvat za to, že neumíme dostatečně dobře jazyk, že na něco nejsme dostatečné odbornice, ale i za mnoho dalších věcí. Prostě se neomlouvejte. Nejsem proti omlouvání se v běžném životě, ale ne v těchto profesních situacích.
Anna Azari je izraelská diplomatka, v současné době velvyslankyně Izraele v České republice. V minulosti působila mimo jiné jako velvyslankyně v Rusku, Polsku, na Ukrajině a v Moldavsku. Narodila se v litevském Vilniusu a do Izraele emigrovala s rodinou v roce 1972. Vystudovala Haifskou univerzitu, kde získala bakalářský titul z historie a anglické literatury a magisterský titul z politických věd. V izraelské zahraniční službě působí od roku 1980. Jejím prvním zahraničním působištěm bylo San Francisko, kde v letech 1989-1992 zastávala pozici generální konzulky Izraele pro celou oblast severozápadního Pacifiku.
Přijďte si 31. března 2023 poslechnout životní příběh Anny Azari. Dozvíte se například, proč na začátku své kariéry nosila červené sako.
