Škola, která připravuje udavače

Na začátek zmíním, že dané škole vládne silný triumvirát. Jeho členem je i „učitelka“, která obsadila vícero funkcí. Je to výchovný poradce pro 2. stupeň a zároveň školní kariérový poradce. Jak uvidíte dále, má i neoficiální funkci: je šéfem školní třídní bezpečnosti, ve zkratce ŠTB. Ale postupně.

Na mnoha školách mají v každé třídě zástupce do školního parlamentu, kde se podílejí na rozhodování o různých záležitostech školy. Někde mají tyto parlamenty velké pravomoci, jinde jsou jen formalitou a nerozhodují o ničem. Na jiných školách mají zase žáky jako poradce pro vedení školy, ti jsou vybráni na základě žákovských voleb a podobně. V každém případě si tak žáci mnohdy vyzkouší různé prvky demokracie v praxi.

Ne tak v této konkrétní škole. Tam mají starosty. Jsou volení spolužáky ve třídě. Ale možná bychom jim mohli říkat volení žákovští udavači, neboť to z nich udělala zmíněná „učitelka“. Je to hrozné označit dítě jako udavače, ale není to vina dětí! Protože tihle starostové dostali příkazem zapisovat, kdo z jejich spolužáků se „nevhodně“ chová. To pak mezi čtyřma očima hlásí právě dané „učitelce“ v měsíčních periodách na základě svých zápisků.

Podívejte se na ty zápisy za sešitku, který předsedové vyfasovali, na obrázcích kolem. Jména dětí i učitelů jsou rozmazána, ale jinak můžete identifikovat hodinu i datum. Je to k pláči a zároveň k vzteku. Jak k tomuhle může dát někdo vůbec pokyn? K tomuto jsou vedeny děti? Co je to učí? Když jsem jako autor učebnice občanky vymýšlel aktivity na kooperaci nebo solidaritu, snažil jsem se posílit vzájemné vztahy ve třídě a rozvíjet vzájemné učení. Naproti tomu v této škole staví tyto věci na hlavu a z voleného předsedy („starosty“) je prostě práskač. Žák, který ostatní sleduje a zapisuje, to je pro vzájemné vztahy ve třídě hrob. K jakému povolání starosty takto připravuje jejich kariérní poradkyně (!), to se ani nechci domýšlet. Jde o trvale poškozující stav, kdy vinou této osoby a vedení školy může dítě na své školní roky vzpomínat s pocitem studu a znechucení. Dítě v této škole bylo pedagogem donuceno k jednání, které znásilňuje mravní hodnoty v civilizované společnosti. Sice žijeme v zemi, kde jsou estébácké metody u vrcholného politika částí společnosti akceptovány, z hlediska pedagogiky je to ale nepřijatelné.

Ale děti takové naštěstí nejsou, takže mnohé z nich se obrátily na své rodiče samy, že už nechtějí donášet. Rodiče toto následně sdělili třídním učitelům. Takže třídní učitelé na 2. stupni svolali schůzku a po „učitelce“ / kariérní poradkyni požadovali vysvětlení. To, jak jim to tahle osoba vyložila , je až neuvěřitelné. Lež a drzost maximálního kalibru. Tvrdila, že to děti „špatně pochopily“. Prý „měly zapisovat, jak se ukrajinské děti zapojují do výuky a do kolektivu ve škole“, tedy údajně jak zvládají školní adaptační proces! A téhle neuvěřitelné stupiditě ti třídní učitelé, vysokoškolsky vzdělaní lidé, uvěřili?

Ještě jednou si přečtěte tyto zápisy: „dělají kraviny“, „vyrušují“, „shazují si věci z lavice“. Je smutné, že takový starosta zapisuje i totální malichernosti, jako je „nedává pozor“ nebo „neustále stojí ve dveřích“ či „nemá atlas“. Udavačský notýsek se prostě musí krmit, i kdyby to byly úplné pitomosti. Starosta přece nemůže přijít na setkání s šéfkou školní třídní bezpečnosti bez kompro materiálu! To, jak populární se starosta stával u spolužáků, svědčí zápisy „uráží starostu (chcípni!)“ nebo „sprostě nadává starostovy“. Je tu něco alespoň vzdáleného o adaptaci? Žádné ze jmen v notýsku není ukrajinské. Když to tedy děti „špatně pochopily“, proč jim to tedy po první návštěvě, když jí své „špatně pochopené“ bonzácké zápisky předložily, „učitelka“ nevysvětlila? Také mě okamžitě napadá: co má žák/starosta z výuky, když musí neustále pozorovat a zapisovat všechny nepravosti?

Už prváky na pedagogické fakultě učí, že takové to staré opatření, že určený žák v nepřítomnosti učitelky zlobící spolužáky zapisuje na tabuli, je krajně nevhodné a ničí to vztahy mezi žáky a narušuje to klima ve třídě. Studenti to pochopí během vteřiny, každý rozumný člověk si uvědomí, proč je to nepedagogické. Ale tohle práskačství na této škole dovedli na úplně jiný level!

Jak si tyto osoby v čele školy představují výchovné působení, ilustruje i zavedení „trestné lavice“ před sborovnou na staré budově školy pro žáky na 2. stupni. Děti, které se různými způsoby, třeba i zdánlivě, provinily proti školním pravidlům, jsou tu terčem posměchu a zesměšňování před očima ostatních kolemjdoucích dětí. Mám hrozně rád (ironie!), když mi kdejaký ňouma do diskuze píše, že ubozí učitelé jsou „pranýřováni“. Tady máte reálný pranýř, přímo ve škole, a sedí na něm děti! Tohle všechno udávání a pranýřování dětí se dělo ve škole, kde by měli pracovat odborníci na vzdělávání, se špičkovou znalostí pedagogiky a pedagogické psychologie! Ale český učitel je často pravým opakem toho, co by měl být. Je to bez přehánění tragédie. A přestože o této věci ví jak Česká školní inspekce, tak zastupitelstvo města, starosta nebo ministerstvo školství, nestalo se nic.

Diví se někdo, že v této škole, kde udavači z řad žáků donášejí na své spolužáky, se totéž děje i mezi učiteli? Ty tři osoby z vedení školy, které mají odpovědnost za kvalitu vzdělávání, v podpoře toho „fízlovského“ klimatu nehledí napravo ani nalevo. Podobné móresy mají zelenou i v řešení každodenních situací ve škole. Žák nebo učitel, padni komu padni. Běda tomu, kdo se jim postaví! Ale to je zase na další příběh. To nejlepší na konec: víte, jaké je motto téhle školy?
„Škola – dílna lidskosti“!