Článek
Důvodů pro vyhnutí se této škole širokým obloukem je mnoho. Na stránkách školy naleznete obvyklé krásné věty typu „pro práci ve škole jsou důležité vztahy, důstojnost, respekt, úcta a vzájemné porozumění“, ale nikde není reklama tak daleko od reality. Pro své tvrzení mám mnoho svědectví a nyní je shrnu do několika bodů. Příběhy z té školy by ale vydaly na knihu. Hodně smutnou knihu.
Mirka Adamcová
Hlavním důvodem, proč nejít na tuto školu je Mirka Adamcová: zřizovatelka (spolu se svým manželem Petrem Adamcem), spoluředitelka, vedoucí programu atd. Její funkce se mění, ale její působení ne. Všichni se jí bojí, od učitelů až do posledního žáčka ve škole. Její nevyzpytatelné výbuchy hněvu a agrese, spojené s psychickým a někdy i fyzickým atakem budí hrůzu. Velmi často dovede k pláči i středoškoláky a jak sama napsala: „pláč může být někdy využit jako manipulativní strategie“. Mirkou Adamcovou ale nikdo manipulovat nebude! Ona se nikdy neomlouvá, nikdy nechybuje – naopak, všichni se musí omlouvat jí. K tomu všemu své týrání hodnotí jako „rozvoj“, „řešení problémů“, „cestu vpřed“ a podobně.
Podvodná reklama
Každou pochvalnou recenzi, každé kladné hodnocení, na které narazíte na netu, si Adamcovi napsali sami. Všichni už znají jejich falešné identity, dokonce drze použili i jméno jednoho z rodičů žáků, který je s nimi ve skutečnosti v konfliktu a jeho dítě školu opustilo. Nebo použili jméno člověka, který neexistuje, třeba takový „Brent Kohoutek“. Podivný slovosled Adamcové je rozpoznatelný ihned, poznáte ji i podle toho, že chválí jednoho jediného učitele jmenovitě – sebe sama.
Recenze neexistujícího pana „Brenta Kohoutka“ psaná charakteristickým rukopisem Mirky Adamcové
Konflikty s učiteli
To, čeho si žáci užijí do sytosti, jsou konflikty Adamcové s učiteli před žáky. Sebemenší maličkost ji může rozčílit ke křiku nebo dokonce k fyzickému ataku pedagoga. K tomu dochází před celou třídou, na akcích školy, kdekoliv. S tím souvisí i to, že kterýkoliv z učitelů může doslova „na hodinu“ odejít. Ne vždy kvůli tomu, že ho Adamcová vyhodí, ale třeba kvůli tomu, že už to sám učitel nevydrží ani minutu a okamžitě odchází. Ilustruje to případ, kdy Adamcová vtrhla do třídy, kde měli druháci výuku se svou třídní, a začala se s touto učitelkou o něčem před dětmi dohadovat. Skončilo tím, že Adamcová na učitelku začala vulgárně křičet. Pro učitelku to byla poslední kapka, odešla ze třídy a na Heřmánku už ji neviděli. Ze dne na den. Ti, kteří se rozhodnou odejít třeba na konci školního roku, zažívají různé naschvály, které končí tím, že se jim zabrání rozloučit se se svou třídou. Tohle se děje opakovaně, skoro jakoby Adamcová měla nějakou metodiku bossingu, kterou si musí každý normální učitel projít.
Bídná kvalita sborovny
Na Heřmánku se může ocitnout i dobrý učitel, ale jak dlouho v tom toxickém prostředí vydrží? Jediné měřítko, podle kterého jsou učitelé posuzováni, je loajalita k Adamcovým. Potom můžete všechno. Třeba jako „učitel“ Michal Sláma, o kterém žák napsal: „Skoro každou hodinu na nás křičí, používá sprostá slova a uráží nás. Ze tříd, kde učí, je slyšet opravdu hlasitý řev, někdy to jde slyšet až ven ze školy. Žáci často odcházejí z hodiny s brekem, protože nás ponižuje třeba i před tabulí. Nejde ale jen o křik. Dává studentům silné pohlavky, hází po nás věci (např. pantofle) a když někdo vyrušuje, tak ho vezme za krk a násilně vyvede ze třídy.“ Mezi žáky panuje názor, že škola „vyhazuje zaměstnance, se kterými si jako studenti rozumíme a kteří se k nám chovají slušně. Naopak si na škole nechává učitele, kteří se chovají násilně.“
Řešení konfliktů
To, co se v Heřmánku děje, přesahuje míru normality i v řešení různých situací. Obtěžování ze strany učitelů, sex mezi nezletilými na slučovacím pobytu, šikana a další závažné jevy se bagatelizují a přehlížejí. Zato naprosto běžné situace jsou nafouknuté, trestané nepřiměřeně a doprovázené až hysterickými projevy Adamcové. Ta je velmi mstivá jak vůči dětem, tak i dospělým. Když s ní jeden žák nesouhlasil při výuce pedagogiky, okamžitě mu zatrhla výlet do Rakouska. Argument „bezpečnosti“ byl použit jako zástěrka pro potlačení názorů žáka. Když žáci bránili své právo komunikovat spolu na internetu, stalo se toto: „Adamcová přistupovala k jednotlivým žákům a křičela na ně zblízka tak dlouho, dokud se několik žákyň nerozplakalo, některé utekly z místnosti. Plačící žákyně se jejich spolužačky pokusily utěšit objetím. Paní Adamcová jim to ale zakazovala a zdůvodňovala to tím, že je v životě také nikdo nebude utěšovat. Po vyučování byli studenti, kteří (slušným způsobem) bránili své právo scházet se mimo školu, vzati jeden po druhém „na kobereček“ a následně odcházeli ze školy rozrušeni, někteří i plakali.“
Takto „pedagogicky“ se řeší, když má žák jiný názor.
Cenzura kontaktů
Adamcová provádí přísnou cenzuru kontaktů a dění na sociálních sítích. Žáci mají zakázáno vytvářet pomáhající skupiny, tak jak je tomu obvyklé na všech středních školách. Člen sborovny to popisuje: „Ředitelka sleduje soukromé sociální sítě zaměstnanců, kontroluje, koho mají v přátelích, a otevřeně dává najevo, že je proti tomu, aby se zaměstnanci mezi sebou stýkali – když se bavíme mezi sebou na chodbě, tak má průpovídky typu „Vy se nějak moc přátelíte“. Systematicky narušuje vztahy mezi zaměstnanci a snaží se je stavět proti sobě. Zaměstnance dlouhodobě šikanuje, komunikuje s nimi i o víkendech a svátcích, telefonuje jim a rozesílá e-maily bez ohledu na pracovní dobu. Respekt k osobním hranicím zde zcela chybí“. Pokud učitel vytvoří skupinu s rodiči, musí to být tajně a Adamcová se to nesmí dozvědět. Jak napsal rodič: „Na začátku školního roku Adamcová promlouvala k žákům prvního ročníku gymnázia. Bylo jim sděleno, že by mezi sebou neměli komunikovat, pokud jsou mimo školu a že je zakázáno zakládat společné skupiny na sociálních sítích.“
Předpotopní názory
Nechvalně proslulé jsou Adamcové příhovory na různá témata, kdy vnucuje středoškolským studentům své názor. Bývalá učitelka to popisuje: “ Adamcová začala před všemi tvrdit, že ženy, co mají obarvené vlasy, make-up, tetování, piercing, jakékoli úpravy nebo udělané nehty si říkají o znásilnění a že se nemůžou divit, když je někdo někde přepadne, když jsou takto vyzývavé. Totéž mi řekly studentky z gymnázia, že jim tohle Adamcová tvrdí. Jedna studentka mi vyprávěla, že přišla v tílku a paní Adamcová ji seřvala, že až ji někdo v metru přepadne bude se divit a může si za to sama. Totéž tvrdila matce studentky, která se proti tomu ohradila. Od té doby studentka vždy nosila mikinu. Pamatuji si, že bylo kolem 30 stupňů a zeptala jsem se jí: proč má mikinu? Odpověděla, že pro případ, kdyby přišla Adamcová.“ Jiná žákyně měla také v Heřmánku problémy: Měla jsem piercingy a barevné vlasy. Na pohovoru mě požádali, abych si vlasy před nástupem přebarvila. V září jsem přišla s naturální barvou vlasů a s méně výraznými šperky, které byly učiteli označeny za „v pořádku“, takže jsem to považovala za vyřešené. Po návratu si mě a ještě jednu dívku s piercingy odchytila Mirka Adamcová. Bylo to poprvé, kdy jsem ji viděla. Okamžitě prohlásila, že „situaci musíme vyřešit“, a požadovala, abychom obě sundaly všechny piercingy. Řekla jsem, že jsem to už řešila, ale Adamcová chtěla mít poslední slovo a nesouhlasila s povolením ostatních učitelů. Dala pokyn třídní asistentce, aby mě odvedla do budovy základní školy Heřmánek a zakázala mi vrátit se do třídy na střední škole. Chtěla jsem po nich skutečný důvod, proč musím piercingy sundat. Jediné vysvětlení, které jsem slyšela, bylo „je to ve školním řádu“. Ten byl ale změněn až v den mého nástupu!“
Další identita M. Adamcové: „Jiří Zapadlo“. Nejprve pohaní pedagogy, kteří s Heřmánku odešli a pak píše pedagogické texty…
Konflikty s rodiči
Pokud dáte dítě do Heřmánku, můžete si jít vsadit do Fortuny na to, že se dostanete s Adamcovými do konfliktu. Popisuje to maminka prvňáčka: „Ředitel Adamec na mě křičel, na manžela i naší psycholožku, vydíral nás, vymýšlel si úrazy které měla dcera způsobit, ale nezpůsobila. Máme dokonce nahrávku z jedné z hodin, kdy na dceru křičeli a nutili ji se přiznat k něčemu, co neudělala.“ Jiná maminka píše: „Jak se bránit, jak varovat ostatní? Jinak o šikaně rodičů ze strany Heřmánku by mohla být napsána bichle! Já jen doufám, že Adamcová za ty skutky shnije v pekle, o tom jsem přesvědčena. Bohužel je to nemocná osoba… Nejvíc mě trápí to, že škola pořád dokáže i přes tolik odejitých rodičů a žáků dále a dále přijímat své oběti a dělat z nich naprosté trosky.“ Normální v repertoáru Adamcových je posílat na rodiče OSPOD a štvát a pomlouvat je před jejich dětmi, u starších třeba slovy: „Srovnej si svou matku“.
Neuvěřitelný nepořádek
Ve škole neví levá ruku, co dělá pravá. Dobrá ilustrace je případ, kdy maminka obdržela přihlášku na zahraniční zájezd, který měla stvrdit podpisem. Přitom nic nesouhlasilo: byly tu chybné údaje (např. destinace Island místo původně uvedeného Řecka!), odkazovalo se na harmonogram, který ale nebyl předložen! Vše, co bylo ve smlouvě psáno, bylo jinak, než škola rodičům říkala. Když maminka napsala škole zprávu, že informace jsou úplně jiné a že prosí o opravu, Adamcová na ni ihned začala útočit, že pokud jim nevěří, tak dcera nikam nepojede! Adamcová prý potřebuje, aby ji rodiče absolutně věřili, má přece dlouhé zkušenosti! Ukázalo se však, že byla všem omylem zaslána smlouva z předchozího roku! Stejně tak jsou četné případy, že škola neodpovídá na základní otázky a školné vrací teprve po intervenci právníka. Bývalá učitelka Heřmánku popisuje: „Celkově byla komunikace na škole dost chaotická. Rozvrhy se s odcházejícími učiteli měnily neustále. Někdy jsem měla být dokonce na dvou místech najednou. Jeden týden jsem učila tělocvik, další týden už ne. Někdy jsem měla dva různé ročníky najednou (5. třídu jsem měla na výtvarku a 3. na matematiku v jedné třídě). Ve škole vládl chaos a extrémní napětí. Zvlášť když byla přítomná paní ředitelka Adamcová“. Pokud zvolíte Heřmánek, milí rodičové, na změny učitelů se musíte přichystat. Matematiku na lyceu v současné době učí už páty člověk v tomto školním roce.
Jakmile se objevilo hodnocení pana Tlouště, okamžitě připsali své vyjádření „studenti“, ovšem hatmatilkou Adamcové
Práce s dětmi
Mohlo by se zdát, že malé počty žáků ve třídě nahrávají individualizované péči, vhodné pro děti s poruchami učeni apod. Ale zdání klame. Jak o tom svědčí bývalá žákyně: „Zažila jsem řadu situací, které podle mého názoru hraničí s týráním dětí – a to nejen v rámci mé vlastní zkušenosti. Její jednání zahrnovalo opakované urážky, nevhodné poznámky na mou osobu i vzhled, nerespektování zdravotních omezení a požadavků a celkově nevhodné zacházení se žáky.“ Jiná maminka ukazuje realitu individuálního přístupu: „Dcera mezitím začala plakat u úkolů, a jednou večer mi řekla, že se bojí jít další den do školy. Dcera navíc měla dle vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně speciální vzdělávací potřeby. Zjištění: nadání, doporučení – individuální přístup. Škola doporučení převzala, formálně potvrdila a tím vše skončilo. Nic z doporučeného se ve výuce neobjevilo. Později mi PPP řekla, že školu kontaktovali čtyřikrát a nedostali žádnou odpověď. Čtyřikrát. To už nebyl problém jedné učitelky. To bylo selhání školy. Dcera se dál zhoršovala. Ve třídě se necítila bezpečně (mluvila o šikaně), hodiny matematiky pro ni byly stres a vznikaly různé podivné incidenty. Třeba když dcera nesnědla ve školní jídelně všechny knedlíčky v polévce, řval na ni jeden pan učitel, že to je plýtvání a nutil ji je všechny sníst, dcera se z toho málem pozvracela. Když jsem žádala vedení o vysvětlení situace kolem mé dcery, o schůzku, bylo ticho. E-maily, zprávy ve školním systému, doporučené dopisy - vše zůstávalo bez odpovědi.“ Opakovaně se stává, že Adamcová prozrazuje důvěrné zdravotní informace nebo je dokonce používá proti rodičům a a dětem. Studentka střední školy na Heřmánku: „Během diskuze Adamcová zveřejnila citlivé informace o psychické diagnóze jedné spolužačky před celou třídou. Přišlo mi to nevhodné, proto jsem slušně uvedla, že takové informace by se neměly sdílet veřejně. V ten moment na mě Adamcová začala zvýšeným hlasem reagovat. Přidala se i druhá učitelka. V důsledku stresu jsem dostala panickou ataku – nemohla jsem mluvit ani dýchat. Adamcová však na mě nadále křičela a požadovala číslo na moji maminku, místo aby mi poskytla pomoc nebo přivolala odbornou pomoc. Odešla jsem, abych se nadechla. Později mi bylo zakázáno jít na oběd a bylo mi řečeno, že pokud nebudu poslouchat, dostanu fyzický trest.“
Milí rodiče, kteří uvažujete o tom, že v druhém kole zvolíte Heřmánek, dobře si to rozmyslete. Když se Adamcová po šetření České školní inspekce dozvěděla, že se jí žáci bojí, takto k nim hovořila: „To nechápu, fakt to nechápu. A srovnejte si to mezi sebou, jako jak to mohlo vyjít tak, jako že já jsem ta nejhorší… já jsem dobrá učitelka, ale vy se mě nejvíc bojíte, ale proč se mě nejvíc bojíte? No protože to s váma řešim, protože vás posouvám, protože se vás neleknu. Ale nebezpeční jste vy, ne já.“ Takového pedagoga chcete pro vaše dítě?
Dobře zpracovali téma v redakci pořadu Ve stínu:
Další texty:
