Výlovy rybníků: kapří svátek, nebo utrpení ryb?

Rybníky byly v českých zemích zakládány už v 11. a 12. století a většinou patřily klášterům. Nejen, že mnichům zachutnalo jemné maso kapra, ale brzy zjistili, že chov této ryby není náročný. Kapr má vysokou životnost, dobře se rozmnožuje, relativně rychle roste a je odolný. Navíc jeho maso je specifické a velmi kvalitní. O století později se majitelé feudálních panství rozhodli, že nebudou draze ryby kupovat a začaly vznikat další rybníky.

Pokud cestou naší krásnou vlastí vidíte jeden rybník za druhým, díváte se na odkaz Karla IV. Ten podporoval výstavbu rybníků, zdokonaloval stavební postupy a odvážil se pustit i do velkých projektů, jako jsou rybníky Dvořiště, Holná nebo Velký rybník u Doks, který dnes znáte jako Máchovo jezero. Karel IV. však nechtěl zatížit jen královskou korunu, a tak přikázal stavět rybníky i bohatým měšťanům, aby měl lid hojnost ryb. Rybníkáři zjistili, že se rybám daří lépe v oblastech s úrodnou půdou, proto dnes existují oblasti, kde jsou chovné rybníky vidět nejvíce (třeba Polabí).

Z počátku se stavěli rybníky jednotlivě, ne v rybničních sestavách a chov byl primitivní. Do vody se vysadily matečné ryby a zůstaly zde aby se vytřely. Vytřený plůdek mezitím odrůstal a matečné ryby se znovu vytíraly. Za pár let tak byla v rybníku „hlava na hlavě“, ryby byly podvyživené a s vodou se do rybníka dostávaly plevelné ryby, jako jsou třeba štiky, které kaprům škodily a obsádku vyžírali.

A proto bylo třeba vymyslet systém, jak co nejsnadněji oddělit dorostlé ryby vhodné k jídlu od ostatních. A tak vznikl výlov rybníka. Tato převratná změna nastala v 15. století, kdy se začal oddělovat plůdek, násada a „tržní ryby“. To umožnilo zvýšit produkci, zisk, dát lidem práci i dostatek kaprů k jídlu.

Šlechta vycítila příležitost pro dobrou investici a po celých Čechách, na Moravě i ve Slezsku se budovaly rybníky v celých soustavách. Jak uvádí statistiky, kolem 16. století zde bylo už 25 tisíc rybníků o rozloze 180 tisíc hektarů (něco přes 40 tisíc hektarů máme dnes). S budováním těchto výnosných investic jsou spojeny jména jako Vilém z Pernštejna, který vytvořil v na jihu Čech u Hluboké nad Vltavou ucelenou rybniční soustavu s impozantním pětisethektarovým rybníkem Bezdrev. Ani Rožmberkové si nenechali ujít příležitost na kapřících zbohatnout a začali stavět jeden rybník za druhým. Právě s tímto rodem je spojený Jakub Krčín, regent rožmberských panství a geniální hospodář, který dokázal Rožmberky posunout před ostatní české pány. A zásluhu na tom měli samozřejmě chutní kapříci, kteří byli žádaným artiklem.

Kapr se na štědrovečerních tabulích začal objevovat už v 17. století. Šlo však o jídlo bohatých měšťanů. Kapr se jedl hlavně v rybářských oblastech a v průběhu let se vytrácel a zase vracel do slavnostního jídelníčku. Je také nutné dodat, že ryba nebyla v té době považovaná za maso, a proto sloužila jako pokrm v období půstu.

Teprve po první světové válce se kapr rozšířil mezi obyčejné lidi. Zvedala se životní úroveň a lidé si chtěli dopřát alespoň o svátcích něco lepšího, na čem hodovali zámožní lidé. Kapr se podával vařený nebo dušený, připravovala se i polévka. Smažený kapr s bramborovým salátem se objevil až koncem 30. let 20. století v Brně. Až v padesátých letech se vánoční kapr masově rozšířil v celé zemi.

Na první pohled to vypadá, že rybníky máme hlavně proto, aby na štědrovečerní tabuli byl kromě bramborového salátu i kapr, ale přes polovina živých ryb se od nás vyváží do zahraničí a jde o slušný byznys. U nás to se spotřebou ryb není až tak slavné a na jednoho Čecha vychází něco kolem 5 kg ryb a z toho kapřík tvoří asi jen 1 kg.

Ani předražená kampaň, která se před časem objevila na billboardech a v televizi, nedonutila Čechy ke konzumaci zdravých českých ryb. Důvod je jasný. V běžném malém supermarketu je sice regál s chlazenými rybami, ale kapra tam nakupující najdou jednou nebo dvakrát do roka. Většinou tam z nejlevnějšího sortimentu je pstruh, který vyrostl třeba v Itálii, pak ho odvlekli do Polska, kde ho levně zpracovali, a nakonec ho zahraniční řetězec rozvezl do svých obchodů jako čerstvou rybu. S kvalitou je to složité, zakalené oči ryb moc lákavé nejsou.

Ale v běžném obchodě na ně narazíte jen náhodou a pokud bydlíte u nějaké prodejny čerstvých ryb, patříte mezi šťastlivce. Pokud navíc nemusíte na jídle šetřit, máte vyhráno. Ona totiž česká ryba často stojí víc než ta, která do chladícího boxu cestuje přes půl světa.

Pokud jste někdy byli na výlovu rybníka, práce rybářů připomíná tak trochu včelí úl. Na velkém rybníku jsou pracovníci rybářství, členové rybářských spolků, a ještě dobrovolníci z řad jejich příbuzných. A každý přesně ví, kde je jeho místo. Samozřejmě se také zvou na oplátku členové jiných rybářských spolků.

Malé rybníky jsou potom většinou loveny bez veřejných akcí, ryby se prodávají až na sádkách a výlov zvládne místní spolek rybářů.

Výlov rybníka je pro rybáře sváteční záležitostí, protože to, co chytí do sítí, je také obrazem toho, jak dobře se o rybník starali a jak dobří hospodáři jsou. Podzimní výlovy rybníků často doprovází i chladné počasí a i přesto, že žijeme ve století moderních technologií, pohled na práci rybářů připomíná staré časy.

Výlov rybníka má své zavedené postupy. Začíná se strojením rybníka (přípravné práce). První na řadě je vypouštění rybníka. Voda se musí upouštět pomalu, aby měly ryby dost času se shromáždit v tzv. lovišti. Tam se udržuje optimální hladina vody, která udržuje ryby v dobrém zdravotním stavu a zároveň umožňuje rybářům snadný výlov. U těch největších českých rybníků může vypouštění vody trvat i týdny.

Při výlovech velkých rybníků se provádí sháňka. Ryby, které jsou během několika dnů soustředěné v lovišti, se zaplotí pomocí plotů.

Zvedání sítě se mezi rybáři nazývá jadření, po něm následuje brakování. Ryby ze sítě se vydávají na braky a tam se třídí. Nejprve se rybáři věnují choulostivým rybám, jako jsou štiky, candáti, okouni či býložravé ryby. Přednostně se umisťují do kádí s vodou, aby netrpěli. Teprve potom dojde na kapry, kteří jsou odolnější.

Ryby jsou pak tříděny podle velikosti a přemísťovány do kádí, případně rovnou do nákladních automobilů určených k převozu ryb na sádky nebo do komorových rybníků, kde zůstanou do dalšího roku, nebo putují na prodej.

Desítky postav v gumových pláštích a vysokých botách za ranních mlh roztáhnou sítě a vydají se do studeného bahna. Tradice, která trvá už staletí. Kromě výměny koženého oblečení (které propouštělo vodu) za gumové, se toho při výlovu ryb moc nezměnilo. Rybáři mají sice k dispozici celou řadu moderních technologií, ale výlovy rybníka si zachovávají stále svůj klasický ráz. Kromě automobilů, které odváží ryby, je to stejná dřina, jakou zažili dědové dnešních rybářů.

Pokud si chcete vychutnat čerstvou rybu a nepatříte mezi rybáře, vydejte na výlov rybníka! Celá řada rybářských organizací pořádá víkendové výlovy pro návštěvníky. U těch nejznámějších rybníků si zábavu najde celá rodina. Hlavní je teplé oblečení a nepromokavé boty. O ryby, jako jsou štiky nebo candáti, je velký zájem a rozhodně se vyplatí si vyhledat program výlovu a přijet na nákup včas.

(ceny v korunách za kilogram u nejčastěji prodávaných ryb z výlovů)

amur 145, candát 380, kapr 130, lín 165, sumec 285, štika 285, tolstolobik 75

Všechny výlovy rybníka určené i pro veřejnost mají své propagační akce na stránkách rybářství nebo obcí. Vždy jde o měsíce říjen a listopad a výlovy se dělají postupně, takže můžete stihnout i několik hezkých akcí. Velká rybářství začínají vždy rybníkem, kde má výlov dlouhou tradici a tomu odpovídá i slavnostní ráz akce.

Pokud nestihnete zajet si pro čerstvou rybu k nedělnímu obědu přímo k rybníku, máte šanci si ještě udělat nákup přímo na sádkách nebo v prodejnách rybářství. Ale o některé ryby je velký zájem (štika, candát) a tak jsou brzy vyprodané.

Některé populární výlovy rybníků jižní Čechy (začíná se v 7 hodin ráno):

Třeboňští rybáři zvou návštěvníky především na slavnostní výlov rybníka Rožmberk 2023 od pátku 13. října do neděle 15. října. Můžete vidět tradiční rybářské řemeslo v praxi, ochutnat rybí speciality jako je rybí polévka, kapří hranolky nebo filety z ryb. Specialitou jsou řízky Třeboňských baštýřek a Jihočeské Jekry ze sušeného masa.

Další pozvání je na výlov rybníka svět 2023

Počasí je letos během podzimu stále příjemné, a tak výlov od 6.11 – 8. 11. nemusí být zkouškou pro otužilce. Třeboňští rybáři dávají návštěvníkům i radu, kdy si k jednomu z nejoblíbenějších rybníků pro rybu přijet. První zátah začíná kolem sedmé ráno a druhý v rozmezí od 10 do 13 hodin.

Pozadu nezůstane ani Rybářství Hluboká:

Rybářství Klatovy má také několik výlovů:

Mladá generace se však na tradice začíná dívat z jiné perspektivy a stejně jako přibývá lidí odmítajících jíst maso kvůli utrpení ve velkochovech, mluví se i o utrpení kaprů. Průmyslové rybářství je přirovnáváno k velkochovům hospodářských zvířat.

Mladí ochránci bojující za práva zvířat argumentují praktikami jako je zašívání pohlavního otvoru u kapří samice, aby nedocházelo k úniku jiker nebo násilné vymačkávání jiker a mlíčí, které je sice zakázané zákonem, ale rybářské chovy mají výjimku.

Na pranýř se dostaly i výlovy rybníků, kde se podle ochránců zachází s rybami jako by necítily bolest. Jsou nešetrně nabírány a vytahovány z vody, přesypávány z nádoby do nádoby a často na vzduchu mnoho minut.

V přirozeném prostředí kapři přecházejí do zimního spánku, kdy se jim zpomalí organismus a odpočívají na dně rybníka. Výlov rybníka jim však tento proces přeruší, a navíc už nedostávají až do předvánočního prodeje krmení, aby se zvýšila kvalita masa.

Vyhladovělí a údajně často zranění a nemocní kapři pak v předvánočním týdnu putují na prodejní stánky, kde v přeplněných kádích trpí nedostatkem kyslíku, vyčerpáním nebo teplotním šokem. Z pohledu lidí odmítajících „vánoční kapří jatka“ je rána palicí pro kapry vysvobozením z vánočního pekla.

Dvě třetiny domácností tak jsou v očích bojovníku proti vánočním tradicím pokrytci, kteří svátky klidu, lásky a míru slaví vražděním zvířat a schovávají se za kulturní tradice. Jenže obalený a smažený celer nebo hlíva kapra nenahradí!

Kapr má asi smůlu. Smažený kapřík s bramborovým salátem se stal tak silným symbolem Vánoc, že ještě několik generací lidí si na jeho jemném mase bude pochutnávat. Ale kdo ví, třeba jednou budeme jíst amarouny, jako lidé v jednom oblíbeném seriálu pro děti. Zatím je jasné, že nejde lidi nutit, aby se vzali ze dne na den svých zvyků a tradic.

Zdroje: cz-ryby.cz, soucitne.cz, domacizoo.cz, vysocina.rozhlas.cz