Článek
Belgická policie objevila dva ukradené obrazy od Marc Chagalla a Pabla Picassa v antverpském sklepení, 14 let poté, co byly odcizeny od sběratele umění v Izraeli. Těmito díly jsou kubistický portrét od Picassa nazvaný jednoduše „Tête“ a Chagallův „L'homme en prière“, zobrazující modlícího se muže. Obrazy byly odcizeny v únoru 2010 z vily v Tel Avivu, která patří rodině Herzikovich. V té době byla hodnota obou děl odhadnuta na 900 000 dolarů. Při téže loupeži zloději také odcizili šperky v hodnotě 680 000 dolarů, které dosud nebyly nalezeny.
Belgická policie obdržela tip na konci roku 2022, že obchodník s uměním v Namuru, valonské metropoli, nabízí oba obrazy k prodeji. Po několika měsících tajné operace, během které policie sledovala pohyby podezřelého, 68letého izraelského prodejce luxusních hodinek, kterého belgická policie označuje jako „Daniela Z.“, došlo k průlomu v desetiletém pátrání po obrazech.
Když federální policie na žádost prokurátora minulý týden provedla razii v domě podezřelého, našla značnou sumu peněz, ale ne obrazy. Kontroly a policejní prostředky, které byly v roce 2023 nasazeny, umožnily zjistit, že podezřelý skutečně vlastnil hledaná díla a mohl je mít buď u sebe doma, nebo u některého z jeho příbuzných.
Přestože přiznal, že obrazy vlastní, podezřelý odmítl prozradit, kde je uložil. Po rozšíření pátrání do Antverp a budovy, která dříve sloužila jako umělecká galerie spojovaná s případy odcizených obrazů, vyšetřovatelé objevili dvě dřevěné krabice se šroubovanými víky obsahujícími ukradená díla. Podle policie byly obrazy nepoškozené a stále v původních rámech. Hlavní podezřelý byl obviněn z držení dvou obrazů a byl zatčen.
Úvaha nad touto událostí se může dotknout několika aspektů – od otázek spojených s bezpečností uměleckých děl a jejich ochranou, přes etické a morální dilema obchodu s ukradeným uměním, až po společenské a právní implikace takového trestného činu.
Za prvé, návrat ukradených obrazů po 14 letech zpět do světa umění je samotným triumfem spravedlnosti a důkazem neustálé a vytrvalé práce policie. Zároveň nás tento případ nutí zamyslet se nad bezpečnostními opatřeními, která by měla chránit umělecká díla. Jak je možné, že dva obrazy vysoké hodnoty mohly být tak dlouho skryty před očima veřejnosti i zákona? Je důležité, aby sběratelé a instituce věnovaly větší pozornost ochraně a sledování svých sbírek.
Druhým bodem úvahy je morální a etická stránka obchodu s ukradeným uměním. Obchodník s uměním v Namuru, ačkoli nebyl přímo označen za zloděje, byl ochoten prodat díla, o jejichž původu musel mít alespoň základní podezření. Jaký druh morální odpovědnosti nese takový jedinec? A jaký dopad má tato činnost na celý umělecký trh?
Třetí rovinou je právní aspekt. V případě, že se podezřelý obchodník s hodinkami ukáže být skutečně viníkem, jaké tresty by měly být uvaleny na osoby, které se podílejí na odcizení a následném prodeji ukradených uměleckých děl? A jaký přísný postih by měl následovat pro ty, kdo se snaží skrýt a ochránit pachatele?
Objevení ukradených obrazů je bezpochyby pozitivním vývojem, ale zároveň otevírá řadu otázek o účinnosti současných bezpečnostních opatření, morálních a etických normách v obchodování s uměním a potřebě přísnějších trestů pro ty, kteří se těmto nezákonným aktivitám věnují. Je třeba, aby se umělecká, sběratelská a právní komunita spojila v boji proti krádežím umění a vytvořila silnější síť ochrany a zákonů, které pomohou předcházet takovým případům v budoucnu.
Zdroj: The Guardian
