Článek
Demografický obrat je fenomén posledních let. Nejenom u nás ale v celé západní Evropě.
Zatímco se v roce 2021 u nás narodilo 111 793 dětí, loni jich bylo již jen 101 299, tedy prakticky o desetinu méně. Podobný pokles zažilo Česko v devadesátých letech, kdy to bylo způsobeno radikální změnou životního stylu. Mezi roky 1990 a 1996 se porodnost propadla z asi 130 000 dětí na cca 90 000 dětí. V rámci přibližování se západnímu způsobu života se významným způsobem změnil věk prvorodiček. Období, kdy bylo běžně mít první dítě i pod 20 lety, vystřídala éra, kdy je běžné mít dítě až po třicítce. Na tento propad doplácíme až nyní.
Kdo na to doplácí nejvíce, je důchodový systém. Je to dáno tím, že historicky vždy fungoval jako průběžný systém. Aktivní populace podporovala lidi, kteří již z produktivního věku přešli do věku důchodového. V situaci, kdy byla v produktivním věku velká část populace narozená v sedmdesátých a osmdesátých letech, (Husákovy děti) to nebyl problém.
Jenže situace se dramaticky otáčí. Do penze míří postupně tyto ročníky, a to představuje zátěž dvěma směry. Počet osob vstupujících do průběžného důchodového systému se dramaticky zvyšuje a počet osob kteří ho mají financovat se dramaticky snižuje. Je to realita, se kterou se budou muset vlády příštích letech poprat.
Možnosti jsou dvě.
První možností je prodlužovat věk odchodu do penze. Druhou možností je snižovat náhradový poměr vůči průměrné mzdě.
Vidíme, že obojí se děje dlouhodobě. Zvyšuje se věk odchodu do penze a snižuje se penze v poměru k průměrné mzdě.
V článku Husákovy děti celý život držely průběžný systém, těsně před důchodem je stát potrestá se je tato realita popsána.
Když odhlédneme od priorit dnešní vlády (a nemusíme s nimi souhlasit) tento problém bude stát před jakoukoli další vládní garniturou. Když se na celou věc podíváme realisticky, budeme si muset přiznat, že generace Husákových dětí je ve složité situaci. Jaké budou priority vlád v příštích ledech, je složité odhadnout. Na jedné straně je snaha udržet tento systém i za cenu vysokých nákladů a na druhé straně přetransformovat systém tak, aby byl založen mnohem více na individuální zodpovědnosti. Což je dlouhodobý trend, na který tady nejsme moc zvyklí, jelikož průběžný systém doposud fungoval celkem dobře. Zdá se, že mnozí lidé si ale neuvědomují novou realitu.
Stát nás připravuje už teď na to, že pokud se nepostaráme sami, propad životní úrovně lidí žijících v penzi se bude zvětšovat. Náhradový poměr dnes osciluje kolem 45 % průměrné mzdy a vývoj směřuje k tomu, že bude výrazně pod 40 %, A v delším horizontu kolem 35 %. Málo kdo si tak dnes uvědomuje, že dnem odchodu do důchodu přijde o 50 – 60 % svých příjmů. Stát nám to říká i tím, jaké zavadí nové legislativní normy. Typickým příkladem je takzvaný DIP, který umožňuje navýšit daňové odpočty zaměstnancům až na 48000 ročně. A to v případě, že začnete využívat možnosti pravidelně investovat v některých produktech zařazených do tohoto způsobu individuálního odkládání si na penzi.
Současně je to zpráva i pro mladší ročníky. Tou informací je to, že svět už zřejmě nebude jako dříve. Bude více založen na individuální odpovědnosti. Výhodou mladé generace je to, že má k dispozici čas. Což je benefit, který „Husákovy děti“ již nemají. Když to správně pochopí, tak zjistí, že je to výherní los a je jen na nich, jestli si přijdou pro výhru.
