Článek
Už proto, že úřadujícímu mistru Maccabi Haifa se nikterak nedařilo ve skupinové fázi Evropské ligy. Před závěrečným zápasem hraným 14. prosince s aténským Panathinaikosem byl s jedním bodem poslední (čtvrtý), hostitelé na třetí příčce měli body čtyři.
Přitom třetí místo zaručovalo, že klub nebude vyřazen, ale čeká ho účinkování v Evropské konferenční lize. Zadání pro Maccabi bylo tedy jasné. Chce-li v „Evropě“ pokračovat, musí v Aténách zvítězit.
Podařilo se. Panathinaikos prohrál 1:2 a je to on, kdo se pro tuto sezonu s evropskou klubovou kopanou loučí. Haifské Maccabi čeká baráž o postup do osmifinále Evropské konferenční ligy.
V té kromě obou pražských „S“ účinkuje také Maccabi Tel Aviv. Od této sezony vede klub slavný Ir Robbie Keane a vede si skvěle. Telavivské Maccabi je v čele průběžného pořadí izraelské Premier League a také v Evropské konferenční lize podávalo skvělé výkony. Před posledním zápasem ve skupině bylo bez porážky a na druhém místě s dvanácti body – belgický Gent v čele tabulky měl pouze o bod více. A protože onen poslední duel svedl na hřiště právě tyto dva celky, šlo o to, kdo bude první, neboť právě vítěz skupiny měl zajištěn přímý postup do osmifinále Konferenční ligy. Celek na druhém místě čekala baráž o postup do osmifinále. Tedy jasná výzva.
Jelikož izraelské kluby nemohou hrát doma – kvůli bezpečnostní situaci po agresi Hamasu ze 7. října a navazujícím událostem -, střetla se obě mužstva 14. prosince na hřišti srbského města Bačka Topola. Maccabi vyhrálo 3:1, dva góly vstřelil Belgičanům fantastický Eran Zahavi, nejlepší izraelský fotbalista současnosti.
Návrat domů byl tedy triumfální, a to platí více či méně pro oba kluby. Přesto se stalo něco, co radost z úspěchu kalí – a vinu na tom nesou omezenci mezi fanoušky, pravděpodobně na obou stranách.
Jak informuje server Ynet, příznivci obou celků se v pátek (15. 12.) střetli na Ben Gurionově letišti, kde došlo k násilným incidentům, fyzickému napadání a rvačkám. Fanoušci Macabi Haifa přistáli po letu z Atén, zatímco příznivci telavivského Maccabi přišli přivítat své hráče vracející se ze Srbska. Místo společné radosti nad úspěchem izraelské klubové kopané následovala bitka, kterou musela vyřešit policie. Ta také musí vyšetřit, kdo je původcem této hanebnosti; vinu z vyprovokování toho všeho házejí na sebe navzájem obě strany.
Jak k tomu uvedl jeden rozumně uvažující sympatizant Maccabi Tel Aviv: „Místo toho, aby fanoušci slavili a radovali se z úspěchu v těchto nejtěžších dnech pro stát Izrael, rozhodli se bojovat. Není dost toho, se u nás děje, co se děje našim lidem? Je to hanba a ostuda, víc k tomu nemám co říct.“
Jako příznivec izraelského sportu jsem měl upřímnou radost z úspěchu. Zejména v postup Maccabi Haifa jsem nedoufal, je to takový malý fotbalový zázrak. A pak si říkám: já se tady raduji a oni se místo toho rvou jako psi. Nechápu, odmítám, odsuzuji.
Inu, bezmozkovité najde člověk všude. I v Izraeli. Ne že bych si myslel opak, ale přece jenom to zabolí. Jako by toho zlého spáchaného na Izraelcích zejména 7. října nebylo i tak dost.
