Článek
V celých dějinách křesťanské církve v Anglii, ať už v římskokatolickém, nebo anglikánském období, evidujeme 106 canterburských arcibiskupů. Mezi nimi nacházíme pouze jednu ženu. Tu, která bude slavnostně uvedena do úřadu 25. března. Jmenuje se Sarah Mullalyová, zvolena byla loni v říjnu a potvrzena letos 28. ledna.
Stala se ovšem duchovní hlavou v době, kdy Anglikánské společenství je hluboce rozděleno, přičemž její volba jen přilila olej do ohně. Už tím, že je žena. Nesoulad je ale hlubší. Dělicí linie vede mezi konzervativci a liberály. Problémem je (I) církevní žehnání stejnopohlavním párům a (II) svěcení svěcení duchovních žijících v homosexuálních vztazích, což se snaží prosadit liberálové (a v bodu I byli částečně úspěšní), zatímco konzervativci zastávají učení, že jedno i druhé je v rozporu s učením Bible. A podle nich je v rozporu s učením Bible také ustavení ženy do vysoké církevní funkce, neboť tento post, jmenovitě biskupský (a analogicky i arcibiskupský, který ovšem apoštolská církev neznala), mají zastávat pouze muži. Mulallyová, kromě toho, že je žena, také podpořila proces Living in Love and Faith, který vyústil s žehnání dvojicím, které předtím uzavřely občanský sňatek nebo registrované partnerství, byť zatím nikoli v rámci speciálních, ale běžných nedělních bohoslužeb. To vše je konzervativcům proti mysli. Proto už za předchůdce Mullaleyové, Justina Welbyho, vyhlásila konzervativní část Anglikánského společenství neposlušnost vůči canterburskému stolci – nadále ho odmítli arcibiskupa uznávat jako formální hlavu společenství, neboť podporou liberálních tendencí se zpronevěřil učení Bible i věrouce samotné Anglikánské církve. Zde jenom uveďme, že podle Buble je manželstvím pouze vztah mezi mužem a ženou a že homosexuální intimní styk je ohavnost a hřích.
Ačkoli oficiálně nejde o rozkol toho druhu, že by vznikly dvě samostatné církve, obě větve se stále považují za anglikány, propast se stále zvětšuje. Důkazem toho je čtyřdenní setkání konzervativních anglikánů vystupujících pod hlavičkou Globální anglikánské společenství, které začalo v úterý 3. března 2026. Hostitelem je anglikánská Church of Nigeria, která dala k dispozici Pamětní katedrálu arcibiskupa Vininga nacházející se v Ikeji, metropoli státu Lagos na jihozápadě země.
Očekává se, že hlavním výstupem této konference bude zvolení formální hlavy Globálního anglikánského společenství. Bude to samozřejmě muž a v rámci celosvětového anglikanismu vytvoří protiváhu vůči arcibiskupce Mullallyové. Bude to znamenat definitivní rozkol? To ukáže blízká budoucnost. Historik Diarmaid MacCulloch, který působí jako emeritní profesor církevních dějin na University of Oxford, uvedl pro BBC, že rozhodnutí zvolit si konkurenční duchovní hlavu rozkol fakticky představuje. „Toto je schisma, i když to nechtějí tak nazývat,“ řekl a dodal: „Je to skupina duchovních vůdců, všichni muži, kteří se sjeli do Afriky na konferenci, aby prosadili identitu, jež už mnoha anglikánským církvím nevyhovuje - totiž že o všem rozhoduje výhradně mužský episkopát.“
Dejme ještě slovo jednomu z oněch konzervativních duchovních vůdců, arcibiskupovi Laurentu Mbandovi, primasovi Anglikánské církve Rwandy. Ten už loni, poté co byla zvolena Sarah Mullallyová, varoval, že Anglikánská církev si zvolila do svého čela duchovní, která ještě víc rozdělí už tak rozdělené společenství. „Víc než století a půl fungovali canterburští arcibiskupové nejen jako primasové celé Anglie, ale také jako duchovní a morální lídři Anglikánského společenství,“ pravil Mbanda a pokračoval, že ještě donedávna byl canterburský stolec popisován jako jeden ze čtyř nástrojů společenství a současně předsedal dalším třem nástrojům, konkrétně Lambethské konferenci, setkáním primasů a Anglikánské poradní radě. Uzavřel: „Vzhledem k tomu, že po sobě jdoucí canterburští arcibiskupové neochránili víru, nemůže již tento úřad fungovat jako důvěryhodná duchovní hlava anglikánů, natož jako centrum jednoty.“
Teď nezbývá než vyčkat, koho postaví Global Anglican Communion do pozice „prvního mezi rovnými“ a pak pozorně sledovat další vývoj.
Za sebe mohu říci. Ačkoli nemám s anglikánským křesťanstvím nic společného, netajím se tím, že plně podporuji konzervativní křídlo, které staví na první místo Bibli, nikoli výzvy generované progresivistickou ideologií.
●
