Demokracie v praxi: Izrael a zákon o studiu Tóry

Ve středu 10. června prošel 120členným izraelským parlamentem (Knesetem) předběžný návrh „Základního zákona: Studium Tóry“, a to poměrem hlasů 56:43. Znamená to, že může být v zákonodárném sboru postoupen do standardního legislativního procesu. Nyní ho dostane na stůl Sněmovní výbor, který rozhodne, který výbor Knesetu se jím bude zabývat před prvním čtením. Aby se stal zákonnou normou, musí projít třemi parlamentními čteními.

Nejprve, o co v principu jde a proč je taková předloha vůbec na programu. Tórou je myšleno pět úvodních knih hebrejského Bible (u nás bychom řekli pět starozákonních knih Mojžíšových), v širším slova smyslu pak celá hebrejská Bible (Starý zákon). Ačkoli se to na první pohled jeví jako výlučně náboženské téma, ve skutečnosti jde o záležitost navýsost politickou: o snahu ultraortodoxní části politické reprezentace dosáhnout toho, aby jejich studenti, kteří navštěvují náboženská učiliště (ješivy), kde se studiu Tóry věnují, byli vyjmuti z povinnosti sloužit v armádě (IDF). Tato výjimka platila celá desetiletí až do roku 2024, kdy Nejvyšší soud rozhodl, že je nezákonná (neústavní, byť Izrael ústavu nemá), protože porušuje klíčovou zásadu demokratického právního státu – zásadu rovnosti (zde rovného sdílení břemene). Od té doby politici řeší, jak vyřešit neřešitelné. To je jak odstranit nerovnost, což je v nejvyšším zájmu fungujícího právního demokratického státu, a současně, jak dosáhnout toho, aby studenti ješiv nemuseli na vojnu, což je zase v jejich nejvyšším zájmu. Kvadratura kruhu.

Jelikož na tím vším se klene onen verdikt Nejvyššího soudu, nezbylo ultraortodoxním nic jiného, než tlačit na přijetí normy, která by formou Základního (rozumějme ústavního) zákona stanovila, že studium Tóry patří mezi klíčové hodnoty Státu Izrael a že mezi studium Tóry a službu v IDF je možné položit rovnítko. Zde malá odbočka. Jelikož ultraortodoxní partaje mají v Knesetu pouze 18 zákonodárců ze 120, to je 15 procent, mohlo by se zdát, že řešení je jednoduché. Většina „napříč spektrem“ může přijmout zákon, který stanoví povinnost narukovat i pro ultraortodoxní – a je po problému. Nikoli. Pokud by k něčemu takovému mělo dojít, ultraortodoxní by koalici opustili a vláda Benjamina Netanjahua by padla; bez ultraortodoxních by ztratila většinu. Nejen to. Protože v Izraeli existuje něco na způsob českého politického fenoménu „AntiBaniš“, tedy „AntiBibi“ (Bibi je Netanjahuova přezdívka), Likud by mezi současnou opozicí partnery pro vytvoření koalice bez ultraortodoxních nenašel. Proto ten tanec mezi vejci, který předvádí nejsilnější vládní strana a její premiér. (Stranou nechme skutečnost, že Netanjahuovi se koalice tak jako tak drolí a že nejpozději letos v říjnu se budou konat volby, které naznačují možnost patu, neboť aktuálně se jazýčkem na vahách dle průzkumů stávají s deseti mandáty arabské strany - koalice se pohybuje v rozmezí 50 až 53 mandáty, opozice 57 až 60 -; s arabskými formacemi ovšem nikdo do vládního spojenectví jít nehodlá - ZDE)

Vraťme se ale do Knesetu. Jak uvedeno, hlasování o předběžném návrhu se zúčastnilo 99 poslanců, přičemž ze 43, kteří se vyslovili proti, byli čtyři z vládního tábora. Jmenovitě Dan Illouz a Juli Edelstein z Likudu, náměstkyně ministra zahraničí a poslankyně za Novou naději Sharren Haskelová a Moše Solomon z partaje náboženských sionistů. Solomon byl za svůj postoj záhy potrestán. Šéf strany, ministr financí Becalel Smotrič, ho odvolal ze všech parlamentních komisí, v nichž náboženské sionisty zastupoval.

Kritici tvrdí to, co je na první pohled zřejmé. Předloha se snaží zachovat masové výjimky pro odvody ultraortodoxních mladých mužů do armády; ozvaly se hlasy, že jde o „plivnutí do tváře“ vojákům, kteří sdílejí nesnadné břemeno obrany, zejména v současné době, kdy Izrael čelí nepřátelství na několika frontách. Návrh předložili ultraortodoxní zákonodárci Moše Gafni a Jaakov Ašer ze strany Sjednocený judaismus Tóry (UTJ) s podporou sesterské ultraortodoxní strany Šas. Poslanec UTJ Jisrael Eichler ho označil za „vyhlášení svaté války proti těm, kteří se rouhají Bohu, pronásledují Tóru a staví se proti těm, kdo ji studují“ a jeho partajní kolega Meir Poruš označil odpůrce návrhu zákona za „nepřátele Tóry a jejích studentů“ a dokonce za „antisemity“. Oba uvedli, že ultraortodoxní strany byly nuceny předložit návrh zákona kvůli „systematickému pronásledování učenců Tóry“. Kým? „Diktátorskými právníky“. Přitom většina společnosti nechce nic víc než jen to, aby se na obraně státu podíleli všichni bojeschopní, v mírnější verzi alespoň v takovém počtu, jaký armáda v dané chvíli potřebuje.

To je mimochodem v souladu s učením hebrejské Bible; snahu ultraortodoxní politické reprezentace je tudíž možné chápat jako nebiblickou. Ve 12. kapitole I. knihy Paralipomenon čteme, že když bylo třeba zapojit se do vojenské akce, týkalo se to i Léviovců, kteří byli primárně určeni k náboženské službě ve Stánku úmluvy a později v Chrámu: „Toto je výčet oddílů vyzbrojených k vojenské službě, těch, kteří přišli k Davidovi do Hebronu, aby na něho podle Hospodinova rozkazu přenesli Saulovo království. Judovců ozbrojených štítem a oštěpem šest tisíc osm set, vyzbrojených k vojenské službě, (…) z Léviovců čtyři tisíce šest set; Jójada, vévoda Áronovců, měl s sebou tři tisíce sedm set mužů.“

Čili: když bylo v biblických dobách zapotřebí jít do akce, nastoupili i Léviovci, dokonce i vévoda Áronovců, tedy předák kněžské hierarchie. Dnešní ultraortodoxní studenty hebrejské Bible nelze považovat ani za Léviovce, ani za Áronovce a tudíž by jim nemělo nic bránit v tom, zhostit se základní vojenské služby, případně později služby záložní. Volání po odvodu ultraortodoxních mužů sílí zejména v této v době, kdy Izrael vede od agrese Hamásu ze 7. října 2023 válku na více frontách a zároveň čelí rostoucímu personálnímu nedostatku. IDF opakovaně uvedly, že naléhavě potřebují dalších 12 tisíc rekrutů, přičemž k dispozici je na 80 tisíc ultraortodoxních mužů ve věku 18 až 24 let způsobilých k vojenské službě, kteří se ale do náborových center nepřihlásili.

Zmíněná minirebelie v parlamentu signalizuje, že ani v koalici nejsou všichni srozuměni s tím, že by měla být přijata legislativa, která by tak či onak umožnila naprosté většině ultraortodoxních studentů vyhnout se odvodu. Stejně tak v koaličním táboře, nemluvě o opozičním, nepanuje soulad s názorem, že mezi studenty ješiv a vojáky IDF je možné položit rovnítko, tj. že učení se Tóře může nahradit službu v armádě. Pikantní je, že i náboženští sionisté, jejichž šéf Smotrič potrestal poslance Solomona za to, že hlasoval proti návrhu, dali v úterý 9. června najevo, že v další části legislativního procesu předlohu nepodpoří, pakliže v ní zůstane ono ztotožnění studentů ješiv s vojáky IDF, tedy že je nepostaví právně ani symbolicky na stejnou úroveň. Podobné námitky vznesli i někteří politici Likudu, včetně členů kabinetů Zeeva Elkina a Amichaje Šikliho, kteří změnou v tomto smyslu podmiňují svoji podporu pro navrhovaný Základní zákon. Ministr Elkin se vyjádřil v tom smyslu, že vláda podpoří návrh Základního zákona za předpokladu, že bude odstraněna ekvivalence mezi učenci Tóry a těmi, kdo vykonávají vojenskou službu, jinak legislativním procesem neprojde.

Profesor Benjamin Porat, vedoucí pracovník Izraelského demokratického institutu, soudí, že ústřední otázkou, která z návrhu vyplývá, je rovnost občanů. Podle něj předloha implicitně tvrdí, že studenti Tóry jsou si rovni s těmi, kteří slouží v IDF. V praxi je ale porušen princip rovnosti tím, že určené skupině obyvatelstva uděluje výjimku ze služby v IDF a zároveň zachovává pro tuto skupinu všechny finanční výhody (jako kdyby vojnu absolvovali). Oponenti z řad koalice a opoziční zákonodárci shodně odmítají ujištění, že tento nedostatek lze napravit v dalším procesu pozměňovacími návrhy. Podle nich je nerovnost podstatou návrhu. Poslanec Gilad Kariv z levicových Demokratů označil sliby o budoucí nápravě za naprostou lež a tvrdí, že „legislativa výslovně uvádí, že vyhýbání se vojenské službě ve prospěch studia v ješivě bude uznáno jako významný přínos pro Stát Izrael“. Vládnoucí koalici obvinil z „plivnutí do tváře sloužící veřejnosti a pozůstalým rodinám“ a dodal, že hlavním účelem návrhu zákona je poskytnout ústavní základ pro pokračující vojenské výjimky pro studenty náboženských škol. Odpůrce Dan Illouz z pravicového Likudu uvedl, že předpokládaný pozměňovací návrh není „nic víc než trik“ a argumentoval, že jediným účelem návrhu zákona je zabránit tomu, aby byly výhody pro ultraortodoxní podmíněny vojenskou službou; bez toho by jejich strany primární zájem na prosazení této legislativy neměly. Profesor Porat se domnívá, že i kdyby návrh Základního zákona koalice prosadila, Nejvyšší soud by ho s největší pravděpodobností zrušil, případně by odmítl výklad, podle něhož studium Tóry lze ztotožnit s vojenskou službou. Zatímco předkladatelé spoléhají na to, že tato norma bude jako Základní zákon ochráněna před soudními zásahy, profesor Porat poznamenává, že ani Základní zákony nejsou vůči soudnímu přezkumu imunní, pakliže poškozují charakter Izraele jako židovského a demokratického státu. „Lze očekávat, že Nejvyšší soud tak závažný projev nerovnosti označí jako porušující demokratický charakter izraelského státu,“ uzavřel.

Poslanec Moše Gafni z UTJ během debaty na plénu Knesetu řekl, že studium Tóry bylo oporou židovskému lidu, díky čemuž přežil během tisíců let své existence, zejména v časech pronásledování. Zmínil „Varšavu během holocaustu“. To vyvolalo ostrou reakci vůdce opozice Jaira Lapida. Gafnimu oponoval, že Židé ve varšavském ghettu nedostávali stipendia na studium Tóry, ale chopili se zbraní a vedli protiněmecké povstání. Lapid připomněl, že jeho dědeček zemřel v koncentračním táboře a jeho otec byl nucen jít do ghetta, protože neexistovala žádná židovská armáda, které by je ochránila. Uzavřel: „Toto je zákon, který má financovat vyhýbání se branné povinnosti. Není to zákon o Tóře – je to zákon o penězích.“

Kritikou nešetřil ani předseda nábožensko-sionistické rabínské organizace Cohar David Stav. Podle něj zneužití hodnot Tóry ve snaze vyhnout se vojenské službě je znesvěcením Božího jména. Jakkoli je studium Tóry pro židovský lid velice důležité, nikdy by nemělo sloužit k prosazování politické agendy směřující k neplnění povinností. Zejména v době války. Předseda centristické opoziční strany Jašar! Gadi Eizenkot označil projednávaný návrh za součást dohody mezi ultraortodoxními stranami a ostatními partajemi Netanjahuovy koalice o několika týdnech navíc v mocenských postech. Jde o dohodu uzavřenou na úkor izraelských životů a bezpečnosti státu. Expremiér Naftali Bennett, který stojí v čele opoziční pravicovo-centristické kandidátky Spolu, apeloval na ultraortodoxní veřejnost s argumentem, že předloha poškodí jak stát, tak tuto náboženskou komunitu a bude sloužit pouze ultraortodoxním stranickým vůdcům. „Předseda strany Šas Aryeh Deri a lídr strany UTJ Yitzhak Goldknopf vás odsuzují k životu v chudobě a závislosti, zatímco oni sami bydlí v luxusních vilách a nosí značkového oblečení. To není Tóra – to je byznys,“ konstatoval.

Obě ultraortodoxní strany si pojistily úspěch v předběžném hlasování ujednáním s arabskými formacemi Raam a Hadaš-Taal. Arabové se zavázali, že se do tohoto hlasování nezapojí výměnou za to, že je ultraortodoxní strany podpoří v záležitosti legislativy předložené ministrem národní bezpečnosti Itamarem Ben Gvirem, v níž jde o zpřísnění pravidel týkajících se používání reproduktorů v okolí mešit během svolávání muslimů k modlitbám. Tato dohoda vyvolala ze strany opozičních politiků obvinění, že ultraotrodoxní spolupracují s antisionistickými stranami na úkor zájmů izraelských vojáků. „Aliance Bibi - Tibi pokračuje – tentokrát na úkor těch, kdo slouží a záložníků,“ řekl rozhořčeně předseda pravicové strany Jisrael Bejtejnu Avigdor Liberman; použil přitom Netanjahuovu přezdívku a příjmení poslance formace Hadaš - Taal Ahmada Tibiho. Slíbil, že nynější opozice koalici nahradí: „Ukončíme vládu těch, kteří se vyhýbají odvodům do armády a antisionistů.“

To není nemožné, stačí k tomu jediný krok: vyhrát nadcházející volby.

●

Volně podle serveru The Times of Israel.