Článek
Bylo to pět let před vydáním Tolerančního patentu v habsburské monarchii, kterým končila katolická náboženská totalita a vrchnost ve Vídni milostivě a s řadou omezení umožnila svým poddaným praktikovat dvě protestantská vyznání (luterské a kalvínské), jakož i pravoslavnou víru. Církev katolická měla i nadále dominantní postavení („spojení trůnu a oltáře“). To uvádím jen pro srovnání tehdejší míry svobody u nás a za Atlantikem.
Asi nemá smysl odhadovat, kolik článků s tématem 250. výročí americké nezávislosti bude nejen ve Státech, ale na celém světě publikováno. Jeden z nich napsal Adam B. Dooley, baptistický pastor z Tennessee. Vyšel 29. června na serveru The Christian Post pod názvem „America turns 250. Have we forgotten what made her free?“. Všímá si něčeho, co je u nás při oslavách vzniku republiky zatlačeno do pozadí. Svobody viděné duchovní optikou.
Netřeba kolem toho našlapovat, jako by to bylo podzemní hnízdo vos útočných: jde o křesťanské dědictví Ameriky. Není správné ho prezentovat nekritickým a ne zcela pravdivým tvrzením, že všichni Otcové – zakladatelé byli pravověrní křesťané. Stejně tak není pravda, že se z většiny jednalo o deisty. Skutečnost je taková, že drtivá většina z bezmála šedesáti signatářů Deklarace nezávislosti patřila k některé z protestantských denominací – viz ZDE. Stejně jako přibližně 75 procent tehdejší populace.
Třebaže Otcové – zakladatelé odmítli koncept tzv. státní církve a prosadili oddělení církve od státu, byli hluboce přesvědčeni o tom, že křesťanství představuje živnou půdu, z níž může svoboda vyrůst a vzkvétat. Muži, kteří stáli u zrodu USA, byli z naprosté většiny toho mínění, že křesťanský základ Unie zajistí náboženskou svobodu i pro menšinové skupiny. Deklarace nezávislosti odráží upřímné duchovní přesvědčení svých tvůrců: „Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí.“
Lidská práva nezaložili na vládě, veřejném mínění nebo politické moci; založili je na Bohu. Protože Bible jasně učí, že každý člověk nese obraz svého Stvořitele, trvali na tom, že všichni lidé jsou Stvořitelem obdařeni určitými nezcizitelnými právy. Byla to slova, která změnila svět.
»Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil (kniha Genesis, 1. kapitola).«
Bylo to poprvé v dějinách, kdy nějaký národ otevřeně prohlásil, že práva neuděluje vláda; ta pouze uznává práva, která dal člověku Bůh. Otcové - zakladatelé se podřizovali státní moci, která podle jejich přesvědčení existuje z Boží autority, aby potlačovala zlo a podporovala dobro. Jejich cílem nebylo vytvářet pravdu, definovat morálku ani určovat nejvyšší hodnotu člověka. Vláda, pakliže funguje správně, uznává to, co Bůh už zjevil. Pastor Dooley konstatuje: „Naši předkové se obávali toho, co by se stalo, kdyby Američané opustili morální zásady, které jim poskytovalo křesťanství. George Washington ve svém slavném Rozlučkovém poselství (1796 - před skončením druhého prezidentského mandátu) poznamenal, že náboženství a morálka slouží jako nepostradatelné opory politické prosperity. John Adams napsal, že Ústava byla vytvořena pouze pro morální a náboženský lid a pro jakýkoli jiný se ukázala jako zcela nedostatečná. Jejich obavy jsou v souladu s opakovaným varováním Písma, že spravedlnost posiluje národ, zatímco hřích jej ničí. Podle nich nemůže svoboda přetrvat mezi lidmi, kterým chybí ctnost, sebeovládání a morální přesvědčení.
»Spravedlnost vyvyšuje pronárody, kdežto hřích je národům pro potupu.« (Kniha Přísloví, 14. kapitola)
Pastor vysvětluje, že takové obavy nebyly neopodstatněné. Svobodné společnosti kladou na své občany jedinečné nároky, zatímco tyranie je ovládají silou; diktatury spoléhají na strach. Ústavní republiky vyžadují, aby se občané dokázali ovládat sami. Když lidé odmítají uplatňovat sebekontrolu, vláda nakonec zasáhne a zavede kontrolu zvnějšku. S úpadkem ctnosti mizí i svoboda, protože trvalá svoboda vyžaduje mravní zdrženlivost. Je přesvědčen, že Otcové - zakladatelé si uvědomovali, že křesťanství poskytuje morální rámec nezbytný pro samosprávu občanů. Bible vede k pravdomluvnosti, pracovitosti, pokoře a službě druhým, spravedlnosti, dobročinnosti a lásce k bližním. Tyto ctnosti nejen utvářejí soukromý charakter člověka, ale také posilují veřejný život. Když francouzský učenec Alexis de Tocqueville cestoval ve 30. letech 19. století po Spojených státech, nemohl si nevšimnout jednoho pozoruhodného jevu v americké společnosti: „Američané spojují ve svých myslích křesťanství a svobodu tak těsně, že si jedno bez druhého nedokážou představit.“ Podle něj spočíval úspěch americké společnosti v ochotě využívat svobodu v rámci morálního řádu utvářeného biblickými principy.
Pastor Dooley konstatuje, že v naší době se v USA množí hlasy volající po tom, aby víra a veřejný život byly zcela odděleny. S tím nesouhlasí: „Naštěstí naše historie vypráví jiný příběh. Amerika nevznikla v etickém vakuu. Biblické myšlenky ovlivnily naše národní chápání dobra a zla. Církve pomáhaly utvářet místní společenství, křesťanské přesvědčení formovalo občanské ctnosti a náboženská víra posilovala kulturní základy, na nichž spočívala ústavní republika.“ Dokonce i Thomas Jefferson, který si víc než většina jeho současníků přál důslednější oddělení církve od státu, rozhodně nehoroval pro to, aby náboženství bylo zatlačeno výlučně do privátní sféry. Jako guvernér Virginie vydal prohlášení vyzývající k modlitbám u příležitosti slavnostního díkůvzdání a k prosbám k Bohu Všemohoucímu. Kromě toho vypracoval návrhy zákonů, které vymezovaly pravomoc guvernéra vyhlašovat dny půstu a pokání, stejně jako oprávnění trestat porušování nedělního klidu a protináboženské buřiče. Jeffersonův návrh státní pečeti, který nakonec přijat nebyl, zobrazoval přechod Rudého moře lidem Izraele, jak je popsán v biblické knize Exodus. Jím navržené, dnes už legendární heslo: „Vzpoura proti tyranům je poslušností vůči Bohu.“ Představa naprostého oddělení svobody od náboženství byla tomu, co měl třetí americký prezident v této záležitosti na mysli, na hony vzdálená.
Autor současně upozorňuje, a je to aktuální právě v této době, kdy je prezidentem Donald Trump, že křesťané by neměli považovat Ameriku za Boží království ani zaměňovat vlastenectví za učednictví - následování Ježíše. Boží rodina přesahuje podle Bible hranice všech národů, včetně amerického. Naše nejvyšší věrnost patří Ježíši Kristu. Apoštol Pavel napsal křesťanskému sboru ve městě Filippis: »My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista (3. kapitola).« Z toho pastor Dooley dovozuje: „Žádný stát nemůže nahradit církev a žádná vlajka by neměla být předmětem takové oddanosti, jaká náleží kříži. Přesto mohou věřící děkovat Bohu za mimořádná požehnání, jimiž tuto zemi obdařil, a zároveň ocenit hluboký vliv, jaký mělo křesťanství na její vývoj.“
Pastor Doodley uzavírá svůj text k 250. výročí vzniku USA přesvědčením, že Američané by měli oslavovat nejen svobody, jimž se těší, ale i hodnotové základy, na nichž spočívají. „Svoboda je vzácný dar, zároveň však vyžaduje morální odpovědnost. Vzkvétá tehdy, když občané – včetně nevěřících – přijímají ctnosti, ctí pravdu, upevňují rodiny a milují své bližní. Křesťanský pohled na svět zůstává klíčovým předpokladem pro zachování pluralitní povahy amerického »tavicího kotle« národů a kultur.“ Připomíná, že zakladatelé Spojených států si tuto skutečnost velice dobře uvědomovali. Věřili, že úspěch jejich odvážného experimentu se samosprávou závisí na lidech formovaných pevným morálním přesvědčením. Ani po všech těch letech jejich varování (o nutnosti souladu svobody a morálních hodnot) nic neztratilo na své aktuálnosti. Proto končí větou: „Chceme-li zachovat požehnání svobody i pro budoucí generace, musíme na prvním místě znovu objevit ctnosti, díky nimž se svoboda vůbec mohla stát skutečností.“
●
Volně podle webu The Christian Post.
