Článek
Po Mexiku a Kanadě také Spojené státy. Nepomohla Trumpova intervence, nepomohla přítomnost podmíněně omilostněného Baloguna na trávníku stadionu Lumen Field v Seattlu. Belgie porazila Američany přesvědčivě 4:1 a šéf Bílého domu mohl cestou do Ankary na summit NATO dumat nad tím, jestli mu to celé stálo za to. Pokud je vůbec schopen v takové kategorii uvažovat.
Červených karet padlo na mistrovství, počítáno do zápasu USA-Belgie, i s tou pro Baloguna celkem třináct. Leč žádná nevyvolala takový cirkus a takové mediální vlnobití jako ta jeho. Proč? Jednoduchá odpověď. Protože Trump…
Cela tato epizoda vyvolávající pachuť ilustruje způsob uvažování amerického prezidenta. Všichni jsou si rovní - však to známe. Kdyby do celé věci jak slon do porcelánu nevstoupil, Američané by prohráli čestně. Takto je na jejich štítu skvrna: prohráli s ostudou, na níž má lví podíl jejich prezident. Přiznám se: mám Ameriku rád, neměl jsem důvod fandit Belgii. Za daných okolností ale nebylo na výběr. Ne že by na tom záleželo, ale je to Trumpova vina, že jsem držel palce týmu Rudiho Garcii a Američanům přál vyřazení. Protože byl porušen duch fair play, třebaže v tomto případě nikoli vinou hráčů. Z hlediska vyššího principu mravního zvítězila spravedlnost. Nebývá to pravidlem, o to víc si tento její triumf zaslouží ocenění. Samozřejmě: potlesk ve stoje a upřímnou gratulaci zaslouží belgičtí reprezentanti.
Bez ohledu na to, kdo šampionát za Atlantikem vyhraje, bude se hovořit nejen o fotbale, ale také o excesu prezidenta jedné z hostitelských zemí. Trump udělal to, co státník obdařený moudrostí udělat nesmí: z moci svého úřadu se pokusit o vítězství doslova za každou cenu. Houževnatí Belgičané mu předvedli, že zákulisní pletichy nefungují. Výsledek: na americké straně víc škody než užitku.
●
