Článek
Nejviditelnější je to ve vtahu k agresi prezidenta Putina proti Ukrajině, kterou církev bezvýhradně podporuje. Kromě jiného potlačuje promírové hlasy uvnitř vlastního společenství – a i jinak jde kremelské věrchušce všemožně na ruku.
Když došlo v prosinci 2018 k oficiálnímu vyhlášení nezávislé Pravoslavné církve Ukrajiny, které pak v lednu 2019 udělil ortodoxní Ekumenický patriarcha konstantinopolský dekret (tomos) o nezávislosti (rozumějme tomu i tak, že šlo o dekret o nezávislosti na Moskvě), Ruská pravoslavná církev tento akt neuznala a s Ekumenickým patriarchátem se dostala do vážného konfliktu. Vlastně jsme svědky rozkolu. Důvod je prostý. V duchu Putinem prosazované politiky „ruského světa“ nemohla církev přistoupit na to, aby uznáním samostatnosti skončil její vliv na ukrajinské církevní struktury. Rozhodnutí Ekumenického patriarchátu dokonce považuje za zásah do svých vnitřních záležitostí, neboť podobně jako za komunismu mocenský vliv SSSR sahal daleko za jeho hranice (totální politická podřízenost Moskvě byla mj. součástí československé reality), chce si i moskevský patriarchát udržet vliv v co největší části pravoslavného světa. Nejen tam, kde to kdysi vyplývalo z jistých historických daností (např. na Ukrajině), ale i v této době, za zásadně změněné situace.
Jestliže Ruská pravoslavná církev požaduje, aby do jejího kanonického území, ať už skutečného nebo domnělého, nikdo nikterak nezasahoval, a to ani Ekumenický patriarchát, který je obecně vnímán jako „první mezi rovnými“, pak sama se touto zásadou řídit odmítá. Jmenovitě v Africe. Celý tento kontinent je pod kanonickou správou Alexandrijského řeckoortodoxního patriarchátu. Když ale tento patriarchát uznal nezávislost Pravoslavné církve Ukrajiny, Moskva zareagovala vytvořením Patriarchálního afrického pravoslavného exarchátu a nejrůznějšími způsoby se jí podařilo vytvořit paralelní církevní strukturu ve třech desítkách afrických zemí. Jinými slovy, co podle představ Moskvy není dovoleno Bartolomějovi (Ekumenický konstantinopolský patriarcha), to je dovoleno Kirillovi.
Nejnovější příklad snahy Ruské pravoslavné církve vměšovat se do dění jiné nezávislé církve se týká Gruzie. Nejvyšší představitel tamní (nezávislé!) Gruzínské pravoslavné církve, katholikos-patriarcha Ilja II., letos v březnu zesnul a nyní probíhá proces volby jeho nástupce. Ten sestává ze dvou fází. Nejprve Svatý synod vybral do užšího výběru tři kandidáty – jsou to metropolité Šio, Job a Gregory -, z nichž vzejde vítěz. O něm rozhodne širší synod, s největší pravděpodobností ještě v tomto měsíci. Je to samozřejmě vnitřní věc této církve a nikdo zvenku by se k tomu neměl jakkoli nepatřičně vyjadřovat. Neměl, ale vyjadřuje – kdo jiný než moskevský patriarcha.
Podle zprávy serveru Orthodox Times z 2. května se nedávno konalo na ruském ministerstvu zahraničí setkání ministra Lavrova s duchovními představiteli. Patriarcha Kirill na něm hovořil o „zásahu“ Ekumenického patriarchátu do církevního života na Ukrajině. Na mysli měl uznání nezávislosti Pravoslavné církve Ukrajiny. Přítomným vysvětlil, že to vyvolalo krizi ve vztazích ve světovém pravoslaví, neboť tři primasové - kromě nejvyšší představitelé církve v Řecku, na Kypru a Alexandrijský patriarchát - kroky Konstantinopole podpořili. „Zároveň většina primasů a hierarchů pravoslavného světa buď vystupuje proti nekanonickému zásahu Konstantinopole, nebo se vyhýbá veřejnému vyjádření svého postoje k této otázce,“ pravil Kirill a pokračoval: „Církve Bulharska a Albánie, kde byli nedávno zvoleni noví primasové, svůj (negativní) postoj k ukrajinské otázce nezměnily (tj. postoj odmítající nezávislost Pravoslavné církve Ukrajiny).“ A nyní to zásadní: „Doufáme, že totéž bude platit i pro Gruzínskou pravoslavnou církev, která po úmrtí katolika-patriarchy Ilji II. v březnu tohoto roku brzy zvolí svého nového primase.“
Nevidět v onom „doufáme, že“ skrytou hrozbu, může jen někdo opravdu hodně naivní. Po všech zkušenostech s Rusy, ať už patří k mocenským nebo církevním (pravoslavným) strukturám, a stylu jejich rétoriky si o záměrech zástupců „ruského světa“ nelze dělat sebemenší iluze. A protože žijeme ve světě plném paradoxů, podle všech známek bude Kirill nakonec nejspíš slavit úspěch.
Největší šanci stát se příštím katolikosem-patriarchou má metropolita Šio, který je podle dostupných informací ze všech tří kandidátů pro Moskvu nejpřijatelnější.
●
Volně podle pramenů:
