Článek
Do téhož společenství patří mj. pravoslavné církve v Řecku, Rusku, na Ukrajině nebo v ČR a na Slovensku. A také Ekumenický patriarchát konstantinopolský. Jinou skupinu tvoří orientální ortodoxní církve, např. koptská, arménská, etiopská a další. V čele Gruzínské pravoslavné církve (GOC) stojí katolikos-patriarcha. Od roku 1977 do letoška jím byl Ilia II. 17. března odešel na věčnost a církev byla postavena před úkol zvolit jeho nástupce. Stalo se tak na rozšířeném sněmu v pondělí 11. května. Ačkoli se ho zúčastnilo dvanáct set delegátů, metropolité, arcibiskupové, biskupové, archimandrité, představitelé klášterů, řadové duchovenstvo, delegáti teologických institucí i laici, právo volit měli pouze biskupové – členové Svatého synodu. Těch bylo třicet devět.
Zasedání volebního koncilu bylo svoláno do tbiliské katedrály Nejsvětější Trojice. Biskupové měli k dispozici užší výběr tří kandidátů, kteří vzešli z předchozího jednání Svatého synodu 28. dubna. Nejvíce hlasů při tomto výběr obdržel úřadující šéf patriarchálního trůnu, metropolita Šio Mudžiri – toho upřednostnilo dvacet volitelů. Po sedmi dostali další dva postupující, metropolité Job Aiašvili a Gregory Berbichašvili. Tento výsledek napověděl, jak by mohla dopadnout květnová volba katolikose-patriarchy. Předpoklad to byl správný. Novou hlavou GOC se stal metropolita Šio, který ke svému jménu přidal pořadové číslo „třetí“ (Šio III.). Předchozí dva patriarchové toho jména sloužili na gruzínském církevním trůnu ve 14. a 15. století.
Výsledky hlasování
1. Šio … 22 hlasů
2. Job … 9
3. Gregory … 5 (podle některých pramenů 7)
Celkem … 36; o hlasech zbývajících tří biskupů (resp. jednoho biskupa) zprávy nehovoří.
Nový katolikos-patriarcha
Má občanské jméno Elizbar Mudžiri. Narodil se v Tbilisi v únoru 1969 a v roce 1988 na tamní státní konzervatoři absolvoval hru na violoncello. O tři roky později zahájil svoji duchovní dráhu. Vstoupil jako novic do kláštera, v roce 1993 se stal mnichem, v pětadevadesátém byl vysvěcen na jáhna a o rok později na kněze. Pravoslavnou teologii vystudoval v gruzínském Batumi a v Rusku, na Moskevské teologické akademii a na Pravoslavné univerzitě sv. Tichona, kde získal magisterský titul z teologie v roce 2013 a doktorát v roce 2015. Jako kněz sloužil v Tbilisi a Moskvě, v roce 2003 se stal biskupem a o šest let později byl povýšen do hodnosti arcibiskupa. V témže roce (2009) byl jmenován správcem gruzínskopravoslavné eparchie v Austráli. V srpnu 2010 povýšil na metropolitu a v listopadu 2017 byl jmenován katolikosem-patriarchou Iliou II. správcem patriarchálního trůnu (zástupcem hlavy církve) s pověřením pomáhat mu s řízením církve a po jeho smrti do zvolení jeho nástupce sloužit jako úřadující nejvyšší hierarcha.
Zvolením Šia III. jako nového katolika -patriarchy se bezpochyby splnilo Iliovo přání. Intronizace (uvedení do úřadu) je na programu v úterý 12. května v katedrále Sveticchoveli ve starověké gruzínské metropoli Mcchetě.
Kontroverze
Zmiňuje se o nich nezávislý gruzínský zpravodajský web Civil Georgia, který v souvislosti s novým církevním vůdcem napsal, že „někteří kritici se obávají, že Šio III. by mohl prosazovat politiku nakloněnou Moskvě; jiní dokonce naznačují, že jeho jmenování do funkce zástupce patriarchálního trůnu v roce 2017 mohlo být výsledkem vnějšího tlaku; myšlen je tlak z Moskvy. Biskup Zenon Iarajauli, jeden z těch vysokých gruzínských církevních hodnostářů, kteří stojí v opozici proti Šiovi, naznačil, že Šio sice není kandidátem Ruska, ale těší se ruské podpoře. Objevily se také obavy kvůli konzervativním postojům nového vůdce. V kázáních vystupoval proti potratům a naznačoval snahu o přijetí patřičných legislativních opatření v této věci. Stejně tak se zabýval záležitostmi kolem rovnosti pohlaví a role žen, přičemž se stavěl proti „postojům, které snižují význam ženy jako matky a manželky“. (Dlužno ovšem dodat, že některé soudobé progresivistické trendy jsou v rozporu s biblickým učením a pokud je v tomto smyslu nový katolikos-patriarcha takzvaně konzervativní, pak je to naprosto v pořádku – jiný ani z logiky věci být nemůže. Problémem ovšem může být jeho případné souznění s Moskvou, potažmo Ruskou pravoslavnou církví, která je v zásadním konfliktu s Ekumenickým konstantinopolským ortodoxním patriarchátem, jehož vůdce udělil z moci svého úřadu Pravoslavné církvi Ukrajiny dekret o nezávislosti. Na kterou stranu se Šio III. postaví? - LS.)
●
Prameny:
