Článek
Čtvrtek 22. února 2024. Ranní dopravní špička. Mezi městy Maale Adudim a Jeruzalémem je kontrolní stanoviště Az Zaayem (podle nedaleké arabské obce), kde se pravidelně tvoří fronty. Toho zneužili tři teroristé z Palestinskoarabské autonomie (PAA), kteří přijeli dvěma auty, nafingovali vzájemnou kolizi, dopravu tak úplně zablokovali, načež vystoupili a na lidi čekají v autech začali střílet [1].
Výsledek dle prvních zpráv: jedna osoba zavražděná, dalších jedenáct zraněno, z toho některé vážně včetně těhotné ženy. Obětí nebylo víc, protože dva teroristy se podařilo zlikvidovat hned a třetího později na útěku.
Identita útočníků je známá. Dva jsou bratři; všichni pocházejí z judské části Západního břehu. Podstatné je, čím byli ozbrojeni: automatickou puškou M-16, samopalem Carlo, granáty a samozřejmě náboji.
Tragédie má nejen lidskou, ale také politickou stránku. Je obrazem reality, v níž jsou Izraelci nuceni žít. Hamás v prohlášení tuto vraždu jednoho člověka a pokus o další ocenil a označil jako hrdinskou operaci. To vše se děje na pozadí sílících tlaků na jednostranné vyhlášení nezávislého státu pro palestinské Araby. Zdá se, že čím víc teroru, čím víc prolité židovské krve, čím víc židovského utrpení a antisemitské nenávisti, tím jsou tyto hlasy silnější a důraznější. Není jasnějšího důkazu o zvráceném uvažování části elit dnešního světa.
Volat po 7. říjnu 2023 po ustavení palestinského státu je horší než chucpe. Je to něco, pro co neexistuje odpovídající pojmenování. Jako kdyby po masakru v Lidicích usilovali Spojenci o posílení moci Hitlera a nacistického režimu. Jak něco takového nazvat? Nevím.
Utěšovat se tím, že na vládě onoho prosazovaného palestinského státu nebude Hamás participovat je iluze všech iluzí. V poslední době jsme svědky podané ruky Hamásu vysokými představiteli Fatáhu, kteří jsou na palestinskoarabské straně mezinárodně uznávanými reprezentanty. Premiér PAA Mohammed Štayyeh říká: zapomeňte na 7. říjen. A zve šéfy zabijáků k dialogu o palestinskoarabské jednotě. V tom má podporu Kremlu. Agentura TASS, když 16. února oznamovala, že do Moskvy byly pozvány palestinské frakce k rozhovorům o politickém sjednocení, citovala náměstka ministra zahraničí RF Michaila Bogdanova [2]: „Většina z nich je přidružena k Palestinské osvobozenecké organizaci (PLO), ale existují i některé organizace, které se k ní ještě nepřipojily - Hamás a Islámský džihád. Ty jsme také pozvali.“ Neskutečná diplomatická perverze.
Lze namítnout, že izraelští představitelé také v 90. letech (v rámci procesu z Oslo) jednali s PLO, kterou do té doby považovali za teroristickou organizaci. Ano, ale až poté, co se šéf PLO v září 1993 zavázal, že jeho organizace 1) uznává právo Izraele na existenci v míru a bezpečí, 2) zříká se terorismu a dalších násilných metod. Jsem si jist, že kdyby se PLO dopustila něčeho tak hrůzného jako Hamás 7. října 2023, Izrael by na žádná jednání nepřistoupil.
Na čem by byl navrhovaný stát pro palestinské Araby založen? Na hluboce zakořeněné protiizraelské nenávisti, na uplatnění rasistického principu „Judenfrei“, na popření rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242/1967 (respektování a uznání suverenity, teritoriální integrity a politické nezávislosti každého státu v oblasti a jejich práva žít v míru v bezpečných a uznávaných hranicích bez hrozeb nebo aktů násilí [5]), na opětném rozdělení Jeruzaléma, přičemž jeho pro Židy nejposvátnější část – Chrámová hora včetně Západní zdi, jakož i židovská čtvrť ve Starém městě – by připadla muslimům (jako v letech 1949-1967, kdy tam Židé nesměli vstoupit; v době jordánské okupace bylo ve východním Jeruzalémě zničeno nebo znesvěceno 34 z 35 synagog [3]), na všudypřítomném teroru a trvalé existenční hrozbě. Ustavení státu pro palestinské Araby v hranicích z doby před šestidenní válkou by nebylo ničím jiným než dalším (plíživým) pokusem o likvidaci židovského státu, tentokrát za hanebné asistence mezinárodního společenství. Pokud by se vůči tomuto tvrzení chtěl kdokoli na Západě ohradit, pak musím argumentovat: záleží-li Západu na míru v oblasti a bezpečnosti Státu Izrael, musí se distancovat od maximalistických představ palestinských Arabů a jejich politických podporovatelů požadujících ustavení státu „Palestina“ v hranicích ze 4. června 1967. Distancovat jasně, jednoznačně a nanejvýš důrazně. Přiznám se, že jsem příliš mnoho vyjádření západních představitelů v tomto duchu nezaznamenal; rozhodně se nejedná o hlasitý chór.
Nemluvě o politice „Palestina od řeky k moři“, která je alfou a omegou programu Hamásu, Islámského džihádu a Hizballáhu, stejně jako íránského režimu a jiných. Že to všechno nejsou pouze „velké oči“ autora tohoto článku, dokládá reálný politický vývoj v Palestinakoarabské autonomii po stažení Izraele z Pásma Gazy (2005). V demokratických volbách do sněmovny autonomie konaných v lednu 2006 zvítězil výrazně Hamás nad Fatahem (74:45 ze 132 mandátů, o zbytek se podělily čtyři menší formace a nezávislí). A podpora pro Hamás dnes, po brutálním 7. říjnu 2023? Zatím poslední dostupný údaj výzkumné instituce Palestinian Center for Policy and Survey Research [4], je z 13. prosince 2023, hovoří jasně: „Pokud by se dnes konaly nové parlamentní volby za účasti všech politických sil, které se zúčastnily voleb v roce 2006, pouze 69 % uvedlo, že by se jich zúčastnilo, a mezi těmito účastníky by Fatáh získal 19 %, kandidátka Hamásu »Change and Reform« 51 % a všechny ostatní kandidátky dohromady 4 %; 25 % uvedlo, že se ještě nerozhodli, koho budou volit.“ Ještě jednou přehledně:
Hamás … 51 %
Fatáh … 19 %
Ostatní … 4 %
Nerozhodnutých … 25 %
Tato čísla nepotřebují další komentář.
Jedinou možnou a správnou odpověď Izraele na nebezpečné fantazie týkající se vytvoření palestinského arabského státu, nota bene fantazie o jeho jednostranném vyhlášení, dal tamní parlament ve středu 21. února 2024 . Vláda předložila Knesetu následující dvoubodové prohlášení:
(1) Izrael absolutně odmítá mezinárodní diktát ohledně trvalého uspořádání s Palestinci. Takovéhoto uspořádání bude dosaženo pouze přímým jednáním mezi stranami, bez předběžných podmínek.
(2) Izrael bude i nadále oponovat jednostrannému uznání palestinského státu. Takové uznání po masakru ze 7. října poskytne terorismu obrovské a bezprecedentní ocenění a zabrání jakékoli budoucí mírové dohodě.
Ve 120členné sněmovně hlasovalo [6] PRO 99 zákonodárců, tedy nejen z koalice nebo strany Národní unie, která se během války s Hamásem dočasně ke koalici připojila, ale také z partají opozičních. Výjimkou jsou labouristé, jejichž čtyři poslanci se hlasování nezúčastnili. PROTI bylo devět zákonodárců výlučně z arabských stran. Ani tento výsledek není nutné obšírně komentovat. Jen se ptám, bude toto demokratické rozhodnutí zástupců lidu Izraele svět respektovat?
●
ODKAZY
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
