Článek
Ba co víc, stírá se rozdíl mezi patriotismem a místy až vypjatým nacionalismem.
Vždycky mi byl sympatický ten druh amerického patriotismu, který se projevoval například respektem k vlajce, ale nepovyšoval se nad ostatní. Totéž, vyjádřeno národní vlajkou před bezpočtem rodinných domů, jsem obdivoval v Kanadě; u nás je česká vlajka „jen tak“ vztyčená na zahradě vily spíše výjimkou. Jiný kraj, jiný mrav, nemá smysl se do něčeho nutit. Hodně se mi líbilo, že na kanadské straně Niagarských vodopádů byly vedle sebe stožáry s vlajkami Ontaria, Kanady a Spojených států. Něco takového má svůj smysl, v symbolické rovině vyjadřuje férové partnerství, sousedství, přátelství. V duchu hesla „já pán – ty pán“.
Pak do toho vstoupila Trumpova kampaň vyjádřená zkratkou MAGA – Udělejme Ameriku znovu skvělou. Není to nic originálního, my starší pamatujeme Reaganovo heslo „Let´s Make America Great Again“. Donald Trump tomu dal novou „přidanou hodnotu“. Za hranicemi Unie ji sotva lze vnímat pouze pozitivně. Nevzpomínám si, že by součástí verze sloganu MAGA z Reaganovy éry byly tak vyhroceně nacionalistické průvodní jevy. Bez servítků: že by se Bílý dům choval urážlivým způsobem vůči nejbližším politickým partnerům, jmenovitě vůči sousedovi na severu. Za Reagana blahé paměti byl Sovětský svaz říší zla a spojenci byli váženými spojenci. Nepřítel byl nepřítel, přítel přítel, žádné šokující politické rošády. Je nepředstavitelné, že by tehdejší šéf Bílého domu nepatřičnými poznámkami ponižoval kanadské premiéry Trudeaua nebo Malroneyho. Toho všeho jsme dnes svědky.
Je až trapné číst stále dokola Trumpovy poznámky o tom, že nynější šéf kanadské federální vlády je guvernér (myšleno 51. státu USA) a že Kanada bude dříve či později ve svém vlastním zájmu Trumpovou říší anektována. Jistěže je to fantasmagorická vize – stejná jako představa, že z Pásma Gazy budou všichni obyvatelé vystěhováni a z pobřežní enklávy se stane ráj na zemi (kde bude Trump s izraelským premiérem Netanjahuem popíjet koktejl u bazénu v areálu luxusního hotelu Trump Gaza a opodál na ně bude shlížet pozlacená socha nynějšího US prezidenta v nadživotní velikosti).
Nejnovější Trumpův výpad byl namířen proti šéfovi kanadské opoziční Konzervativní strany, dost možná po letošních volbách budoucím premiérovi Kanady (nikoli guvernérovi). Jmenuje se Pierre Poilievre. Americký prezident, v reakci na to, že se o něm Poilievre nevyjadřuje pozitivně (není divu, když se Trump sápe po jeho zemi jako Hitler po Sudetech), pravil, že jeho největším problémem je, že není chlápkem z MAGA. (Otázka je, proč by jím jako Kanaďan měl být.) Načež mu Poilievre na sociálních sítích odpověděl: „Pane prezidente, je to pravda. Nejsem MAGA. Jsem pro „Canada First“ (Kanadu na prvním místě). Stále. Kanada byla vždy nejlepším přítelem Spojených států. Ale nikdy nebudeme (vaším) 51. státem.“ Dovedeme si představit, že by Ronald Reagan vedl takovouto komunikaci s tehdejšími vůdci kanadské konzervativní opozice?
Euroatlantické spojenectví zemí svobodného světa je pozitivním dědictvím poválečného období. USA byly jeho přirozeným lídrem - a ruku na srdce, z evropské strany bylo a je co zlepšovat. Na prvním místě je to větší úsilí o posílení vlastní obrany. Jenomže o tom by měl být veden kultivovaný partnerský dialog. Donald Trump však zvolil jinou politiku. Obrazně řečeno, k partnerům se chová více „macešsky“, k jasným nepřátelům svobodného světa až na výjimky podezřele „mateřsky“. Zřejmé je to z jeho postoje k ruské agresi na Ukrajině.
Výjev v Oválné pracovně, který 28. února ohromil svět, se stal jednou z ukázek neprozíravé chamberlainovské politiky nynější americké administrativy, která ve vztahu k Ukrajině do jisté míry (opakuji: do jisté míry) připomíná výstupy z Runcimanovy mise v Československu v létě 1938. 17. září 1938 lord Runciman, který fungoval z pověření Londýna jako prostředník mezi pražskou vládou a Sudetoněmeckou stranou, řekl na zasedání britské vlády, že Československo nebude moci existovat tak jako doposud a některá území budou muset být postoupena Německu. V zájmu čeho? Jistěže: míru. Podobnost s dneškem čistě náhodná? Ti, kdo volají po míru na východě Evropy říkají v zásadě totéž. Ukrajina se nebude moci vrátit do hranic z let 2022, natož 2014 (Krym) a některá území tedy budou muset být postoupena Rusku. Můžeme zopakovat: v zájmu čeho? V zájmu míru. V roce 1938 se v zájmu evropského míru Československo vzdalo pohraničních oblastí. Nebyl to konec teritoriálních požadavků německého agresora, ale začátek. Za půl roku byly obsazeny Čechy a Morava a za dalšího půl roku vypukla na kontinentu válka.
Poučení z konfliktu v Oválné pracovně
Pozoruhodné vysvětlení toho, co se 28. února při setkání Trumpa se Zelenským událo a co z toho plyne poskytla v novinách The Jerusalem Post dr. Liraz Margalitová, přednášející psychologii a behaviorální ekonomii na izraelské Reichmanově univerzitě. Její primární poznatek: diplomatický diskurs se dnes neřídí stejnými pravidly jako v minulosti. Alespoň pokud jde o nynější americkou administrativu. Konkrétně: ukrajinský prezident přistupoval k jednání na základě morálních a ideologických kritérií, tzn. kladl důraz na spravedlnost a hodnoty. Trump naproti tomu diskusi pojal jako obchodní transakci. Snažil se nově definovat diplomatický rámec; už žádné tradiční spojenectví, pouze vzájemné zájmy.
V čem je Zelenského „problém“? Podle dr. Margalitové neporozuměl Trumpově strategii přetvořit zahraniční vztahy USA tak, že před historickými aliancemi je nyní preferován pragmatismus a závazky vyplývající z dohodnutých transakci. Neboť americký prezident se na svět dívá optikou dohod a tzv. pákového efektu (schopnost ovlivňovat situaci ve svůj prospěch). Řečeno bez obalu, pokud Spojené státy poskytnou pomoc, očekávají jasnou návratnost. Aliančním partnerstvím jsou předřazeny transakční dohody. Pakliže Ukrajina chce od USA podporu, musí na oplátku poskytnou něco hmatatelného.
Ukrajinský prezident narazil v Oválné pracovně proto, že jeho politika není v souladu s politikou Donalda Trumpa. Ze strany hosta šlo o apel na sdílené hodnoty a takové vnímání mezinárodních vztahů, které je založené na spravedlnosti, férovosti a morálních závazcích. Chtěl Trumpa přesvědčit, že Ukrajina je v pozici poslední obranné linie západní demokracie a očekával bezpodmínečnou podporu. Neuspěl, neboť představa Spojených států jako morálního strážce demokracie je pro Trumpa překonaná. Jeho administrativa dává před vším ostatním přednost americkým zájmům.
Jak si měl Zelenskyj v Bílém domě počínat? Podle dr. Margalitové měl použít obchodní terminologii. Místo žádosti o pomoc a morálních závazcích měl hovořit o návratnost investic, obchodních dohodách a konkurenčních výhodách. Mohl označit Rusko a ČLR jako konkurenty ve vztahu k ukrajinským surovinovým zdrojům a položit důraz na to, že Trump by mohl pro USA zajistit v této věci lepší dohodu. (Takovému jazyku Trump rozumí. Je ale otázka, jestli je vůbec myslitelné, aby lídr země, která tři roky statečně čelí agresi, vyměnil mravní principy za byznys.)
Z analýzy dr. Margalitové nicméně vyplývá nikoli potěšující závěr, že v rámci západního společenství vstupujeme do nové fáze vztahů. Pikantní je, že Donald Trump ve svém inauguračním projevu řekl, že jeho prvořadou ambicí je stát se mírotvůrcem a sjednotitelem. Na to první je příliš brzy (slovní bublinu o vyřešení války na Ukrajině za jeden den nechme být, protože nebylo řečeno, který den v kalendáři a který rok má a mysli) a pokud jde o jeho roli sjednotitele, zatím se mu úspěšně daří spíše pravý opak.
Odkazy
Technická poznámka. Odkazy nejsou ve variantě prokliků, protože v takovém případě nešel článek uložit.
https://www.jpost.com/israel-news/article-844230
https://cs.wikipedia.org/wiki/Runcimanova_mise
https://web.archive.org/web/20160328055155im_/http://www.iagreetosee.com/wp-content/uploads/2013/07/Lets-Make-America-Great-Again-Reagan3.jpg
https://www.fore-runi.com/wp-content/uploads/2022/08/%D7%9C%D7%99%D7%A8%D7%96-%D7%9E%D7%A8%D7%92%D7%9C%D7%99%D7%AA-.jpg
