Článek
Ano, jde o onu kauzu týkající se nášivky „Z“ a loga Wagnerovců. S J. Jaškem nesouhlasím prakticky v ničem, vnímám jeho čin na prvním místě jako ukázku stupidity (na kterou má ovšem právo) a nepodařilo se mi dopátrat toho, v čem byly jeho veřejně projevená hloupost a naprosto mylný úsudek tak společensky nebezpečné, že bylo nutné udělit mu hned trojí trest. A uvažuji také o tom, co by se stalo, kdyby jeho nášivky zůstaly nepovšimnuty. Obávám se, že vůbec nic.
Vlastně ano: byl by to důkaz, že žijeme ve společnosti, v níž se lze těšit takové míře svobody, že si můžeme (příslušné orgány) dovolit nekriminalizovat lidskou hloupost. Kauza Jašek ukázala, že tomu tak není. Pro mě osobně jako pěšáka sametové revoluce to znamená další deziluzi: nůžky mezi mým pojetím svobody a pojetím „oficiálním“ se opět o něco víc rozevřely.
Oponenti jistě namítnou, že v našem právním systému máme paragraf 405 Trestního zákoníku (Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia) – a budou mít pravdu. Jenomže: opravdu lze zmíněný paragraf uplatnit na člověka jenom proto, že má na svém batohu či oděvu symboly agresora? Odpověď zní: Ano. Zatím nepravomocný verdikt nad Jaškem nás o tom nenechává na pochybách a my, stoupenci podstatně širší míry svobody, musíme tento verdikt se skřípěním zubů respektovat. Je to ale v pomyslném souboji „svoboda vs paragrafy“ v pořádku? Je to správné a spravedlivé? Nechci dělat tomu člověku advokáta – stojí na opačném názorovém pólu - ale proč nestačilo k osvobození jeho vyjádření, že odsuzuje válečné zločiny, „ať jsou páchány kýmkoliv“? Tím je přece popřen hlavní argument obžaloby, že válečné zločiny schvaluje. Nebo ne?
Ptám se, protože se v tom ne zcela orientuji. Je-li trestný symbol „Z“ a emblém Wagnerovy skupiny, budou příslušné orgány stejně iniciativně stíhat a odsuzovat každého, kdo si pořídí a bude nosit dejme tomu sovětskou beranici se znakem komunistické diktatury - rudou hvězdou, srpem a kladivem? (Na e-shopu „Army Surplus“ je taková ušanka s uvedeným odznakem k mání za cca pětistovku. A nejen tam.) Vždyť pod tímto symbolem se děly jedny z nejhorších nelidskostí – vedle nacistických a jiných – v moderních dějinách. Zmíněné beranice se prodávají ne pouze na internetu, ale také na trzích na řadě míst republiky včetně hlavního města. Lze po kauze Jašek nechat lidi, kteří si je zakoupí a nasadí na veřejnosti na hlavu, nestíhat, nesoudit a neodsoudit? Ve skutečně spravedlivé společnosti by to možné být nemělo. Buď Jašek – a pak i oni, nebo nikdo.
Ve světle příkladu o sovětských beranicích se vyjeví, jak absurdní kauza toho člověka je.
Roztrpčen jsem také z toho, co v odůvodnění trestu uvedl dle médií ctihodný soudce Lukáš Svrček. Cituji z článku zveřejněném 18. května na serveru Echo24: „Soud panu obžalovanému nebere žádný jeho politický názor.“ Podobně se vyjádřila i státní zástupkyně Katarína Kandová: podle ní Jašek „není souzen kvůli svému názoru na ruskou invazi“. To zní jako špatný vtip. Protože pokud není souzen za svůj postoj, ale přesto souzen je, protože ho vyjádřil (symboly na batohu a oděvu), znamená to jediné: názor mít může, ale nesmí ho prezentovat veřejně. V tom případě ovšem nelze než s obrovským zklamáním konstatovat, že jsme se po více než třiceti letech po pádu diktatury daleko neposunuli. Za komunismu platilo totéž: režimu nepohodlný názor člověk mít mohl, ale nesměl ho nahlas říkat (nechtěl-li mít problémy s režimními orgány). A to je na tom všem to nejděsivější. Svoboda ano, ale…
