Článek
Minulý čas naznačuje, že v jeho životě došlo ke změně. Tu ostatně vyjadřuje i nadpis rozhovoru: „V celibátu jsem se trápil, přiznal kněz. Našel si přítelkyni a odešel ze služby“.
Odkaz na článek:
Možná si řekneme, proč se trápil? Nedala mu jeho víra a služba pro jeho církev, v jejímž čele stojí římský papež, sílu nástrahy, které celibát přirozeně přináší, a pokušení zvládnout? A pozor, nejde jen o sex, ten je v biblickém křesťanství, a tedy ve většině církevních společenství, tak jako tak vázán na manželství.
Jde o podstatně víc. Pavel Fořt v upřímné zpovědi říká: „A chybí mi někdo, s kým bych mohl sdílet každodenní všední život.“ A co v této věci učí Bible?
„I řekl Hospodin Bůh: »Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.« A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu.“ (Kniha Genesis, 1. kapitola, verše 18 a 22.)
Závěr je zřejmý. Nebylo Božím záměrem, aby muž žil sám. Prostě proto, že to „není dobré“. Že to není dobré, poznal i Pavel Fořt. Přiznává bez servítků: „Víc a víc jsem používal různé náhražky blízkých vztahů. Sledoval jsem romantické seriály nebo pornografii. Měl jsem tendenci psát nějaké ženě nebo si s ní volat. Věděl jsem, že je to špatně. Ale bylo hrozně těžké to nedělat. Často jsem pak sklouzl k pití, protože vědomí viny z použití náhražky bylo menší. Uvědomil jsem si, že kněžská služba mi sedí, ale v celibátu se trápím.“
Možná někoho napadne, že toto je ta nejméně špatná reakce na povinný celibát. Myšleno ve srovnání s různými variantami sexuálního zneužívání, ale toho se náš příběh netýká. Ukazuje, jaké trauma může člověku, který nikomu neubližuje, působit nebiblické učení katolické církve o povinném celibátu. Bůh nechce, abychom se trápili.
Lze samozřejmě namítnout, že v citované knize Genesis jde o něco jiného. O obecný stav, vztah mezi mužem a ženou – takový byl stvořitelský záměr. A že příběh Pavla Fořta je příběhem kněze. Křesťanského kněze. Přikazuje Bible v tomto případě povinný celibát? Nikoli. Nanejvýš ho může doporučit, a to jako dobrovolné rozhodnutí duchovního.
Seznamme se nyní s klíčovými biblickými oddíly na toto téma.
Když se formovala prvotní křesťanská církev (připomeňme, že klíčovou osobností v tomto procesu byl kromě jiných apoštol Pavel) platila následující pravidla. V dopise Timoteovi Pavel píše: „Kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu. Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit… Má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné; nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev?“ (1. dopis Timoteovi, 3. kapitola, verše 2, 4 a 5.) Biskup měl tehdy jinou pozici než dnes, nicméně lze z toho textu dovodit, že o povinném celibátu zde není ani zmínka, ba přesně naopak. Což můžeme vztáhnout i na jiné duchovní posty, např. kněžský.
Obdobný pokyn je uveden v dopise Pavla Titovi: „Proto jsem tě ponechal na Krétě, abys uvedl do pořádku, co ještě zbývá, a ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti nařídil. Mají to být lidé bezúhonní, jen jednou ženatí, mají mít věřící děti, kterým se nedá vytknout nevázanost a neposlušnost. (Dopis Titovi, 1. kapitola, verše 5 a 6.) Ani zde nečteme nic o povinném celibátu.
Znamená to snad, že Bible nahlíží na celibát s despektem? V žádném případě! Jak tedy? Z prvního dopisu Pavla korintskému sboru je zřejmé, že on sám byl svobodný – žil v celibátu. Píše: „Přál bych si totiž, aby všichni lidé byli jako já; ale každý má od Boha svůj vlastní dar, jeden tak, druhý jinak. Svobodným a vdovám pravím, že je pro ně lépe, když zůstanou tak jako já. Je-li jim zatěžko žít zdrženlivě, ať vstoupí v manželství, neboť je lepší žít v manželství než se trápit. (1. dopis Korintským, 7. kapitola, verše 7 až 9.) Všimněme si: je lepší žít v manželství než se trápit. Kněz Pavel Fořt se v celibátu nařízeném jeho církví trápil. Bible, apoštol Pavel, nevyžaduje, aby člověk, kněze nevyjímaje, se podřídil pravidlu, které mu způsobí v životě depresi.
Jak je zřejmé, pokud má být celibát součástí života křesťanského duchovního, pak výlučně na dobrovolné bázi. Dobrovolný celibát je dle apoštola Pavla ceněn, ale jde o Boží dar. Kdo ho přijme, dostane také od Boha sílu celibátním povinnostem dostát. V žádném případě to nesmí být nařízená povinnost – v této věci je katolická církev v rozporu s biblickým učením.
Stejně tak církve pravoslavné, kde sice mohou být kněží ženatí, ale po biskupech se požaduje, aby ženatí nebyli, což je opět v rozporu s biblickým učením. Ať už katolíci či pravoslavní celibát, bez ohledu na to, jestli se týká všech nebo jenom biskupů, obhajují jakkoli, zásada je zřejmá: jelikož povinný celibát není součástí biblického učení, nelze z něj udělat závaznou povinnost.
●
Biblické odkazy najdete zde:
