Článek
Publikován byl 20. března a má titulek „Jak rozumět izraelsko-americkému útoku na Irán a vůbec krizi na Blízkém východě?“ Netanjahuovi fanoušci bezpochyby tleskají, ať už skutečně, nebo spíše symbolicky. To ale nikterak nesouvisí s obrázky trpících dětí a hromadami mrtvol v Gaze a jižním Libanonu. Tato formulace jako z propagandistické dílny úhlavních nepřátel Izraele vyžaduje jasnou reakci. Nic z toho, co se Klausovi nelíbí, ať už v Gaze nebo na jihu Libanonu, by neexistovalo, kdyby teroristé Hamásu nezahájili 7. října 2023 agresi proti Izraeli a kdyby se k nim teroristé z Hizballáhu o den později raketovými útoky nepřipojili. Pokud jde o pronetanjahuovský potlesk, i ten má svůj důvod. Obě zmíněné teroristické organizace patří mezi proxy spojence íránského režimu, který má jaderné ambice a mimoto disponuje balistickými střelami, přičemž jako červená nit se jeho zahraniční politikou line hrozba vymazání židovského státu z politické mapy Blízkého východu. Nedělat nic a spoléhat se na nějaký „íránský jaderný Mnichov“ (ve smyslu naivní důvěry v akční plán JCPOA – tzv. íránská jaderná dohoda) by bylo přesně tím, před čím Klaus v článku varuje („Československá zkušenost z Mnichova snad u nás není zapomenuta.“). Zapomenuta není, on ji ale zjevně interpretuje ve vztahuk současnosti jinak.
Pikantní jsou jeho další věty, při jejichž čtení člověk nabude dojmu, že si pan exprezident spletl mluvnické osoby. Píše: „Trochu komplikovanější to mají ti, kteří vzývají Donalda Trumpa. Ti věřili, že Trump dnešní svět změní, že jím zatřese a přivede k realismu, k »normálním« poměrům a k odstrčení ideologií na vedlejší kolej. Mýlili se.“ O kom hovoří? Neměl místo třetí osoby množného čísla použít spíše osobu první? Nepatřily snad osobnosti Klausova institutu, včetně jeho samotného, mezi přední podporovatele Donalda Trumpa? To jim nevyčítám, ani já nejsem skalní antitrumpovec, jen se ptám, proč najednou takový alibismus? Proč „oni“ a ne „my“? Lidé z IVK se snad v Trumpovi nezmýlili? Oni snad nebyli těmi, kdo věřil, že Trump dnešní svět změní, že jím zatřese a přivede k realismu, k „normálním“ poměrům a k odstrčení ideologií na vedlejší kolej? Není to až průhledně pokrytecké?
Od Churchilla k Chamberlainovi
V. Klaus dále tvrdí, že izraelskému premiérovi „se podařilo vlákat Trumpa do zbytečného dobrodružství v Íránu (který pro USA sám o sobě žádnou hrozbou nebyl)…“ Že by se ausgerechnet Trump nechal do něčeho „vlákat“? To je asi tak pravděpodobné, jako že teheránský režim je připraven uznat Izrael a navázat s ním diplomatické styky. Pokud jde o to, zda je či není Írán hrozbou pro USA, pak platí, že představuje potenciální hrozbu pro celý svobodný svět, přičemž tato hrozba by se násobně zvýšila, kdyby nebyl eliminován jeho jaderný program a maximálně destruován jeho balistický arzenál. Že tomu v IVK nechtějí rozumět, je dalším důkazem jejich „neomnichovanství“ a až šokující politické zaslepenosti. Osobně pro to používám slogan „Klaus – od Churchilla (ekonoma) k Chamberlainovi (politickému analytikovi).“
A konečně, podle V. Klause „zájmy Putina mimo hranice původního SSSR nesahají (a už vůbec ne až k nám do Prahy)“. I kdybychom připustili, že do Prahy nesahají, což je představa sama o sobě neuvěřitelně naivní, pak se ptám: není snad děsivé už jen to, že se týkají geopolitického prostoru vymezeného hranicemi nikoli Ruské federace, ale bývalého Sovětského svazu? To není jen Ukrajina, kde realitu toho, co jsou to Putinovy zájmy, vidíme v té nejkrvavější podobě, ale také třeba hrozba pro pobaltské země nebo Moldávii. (Jde o nejtemnější verzi Putinovy doktríny vyjádřenou souslovím Russkij mir.)
Kam se poděl Klausův kdysi tak bystrý úsudek?
●
