Článek
Podstatnou část výrobního programu tvoří zahradní křesla známá v Kanadě jako Muskoka chairs a v USA pod názvem Adirondack chairs. Veškerý nábytek se vyrábí ze západního červeného cedru (túje obrovské) z Britské Kolumbie a z výběrového dřeva východokanadské borovice. Co je důležité: 70 procent produkce této firmy směřuje do Spojených států. Šéf podniku François Bruneau říká, že nová 50procentní cla, která prezident Trump nedávno zavedl na kanadské zboží, ho donutila uvažovat o tom, zda část výroby nepřesunout do Států. Jak si ale ukážeme, něco takového jednak není vůbec jednoduché, nota bene za situace, kdy není jisté, jak dlouho budou Trumpova 50procentní cla platit. Bruneau hovořil 3. září o situaci ve firmě ve vysílání ottawské středovlnné stanice 580 CFRA. Vzhledem k tomu, jak velká část výroby směřuje přes hranici na jih, nejnovější cla firmě výrazně komplikují situaci a ohrožují její konkurenceschopnost. „Je to pro nás pořádná rána. Je to velmi těžké,“ posteskl si. „Pro představu: naše poslední zásilka byla poměrně malá. Jen během příštích osmi týdnů budu ale muset zaplatit na clech 75 tisíc dolarů. Nevím, jak to vidíte vy, ale pro malou firmu, jako je ta naše, je to likvidační.“
Zde je nutné vysvětlení. Jak to, že cla platí on jako exportér, když z podstaty věci je platí americký dovozce? Většinou ano, ale ne vždy. Plátcem cla může být v jistých případech i kanadský vývozce, pakliže je u americké celní správy zaregistrován jako Importer of Record – například když zajišťuje dodávku zboží „z Kanady až ke dveřím US zákazníka“. A to se týká i firmy pana Bruneaua. Prodá-li jedno křeslo za 100 dolarů, tak je-li zatížen 50procentním clem, zbyde mu z oněch 100 dolarů pouze padesát - na pokrytí výrobních a dalších nákladů a případný zisk. Cla ho dostala do prekérní situace a postavila před zásadní rozhodnutí: buď bude náklady v podobě cel hradit sám a riskovat, že ho zničí, nebo zvýší cenu a bude riskovat, že prodej v USA klesne na nulu. Třetí možností je přesun větší části výroby, té pro americké zákazníky, do Spojených států. Přitom ani to není bez rizika. V tomto případě je zapotřebí rozhodnout, jestli se vyplatí kvůli současným clům realizovat nákladnou a možná nevratnou změnu, i když není vůbec jisté, zda cla, kvůli kterým by bylo vše provedeno, budou za několik let ještě existovat. Tím jsme se dotkli zásadní výhrady vůči Trumpovým clům. Z pohledu podnikatelů cla nejenže zvyšují náklady, ale jejich nepředvídatelnost může vést firmy k chybným nebo předčasným investičním rozhodnutím.
Dílčím problémem pro firmu pana Bruneaua je také to, co se stalo v mezidobí – před zavedením cel. Americký zákazník zaplatil původní dohodnutou cenu, pak ale přišlo 50procentní clo. Bruneau vysvětluje: „Nemůžeme po zákaznících chtít, aby zaplatili o 50 procent víc. Prostě proto, že by své objednávky zrušili. Takže nám v tuto chvíli nezbývá, než abychom to zaplatili sami.“
Podstatné ale je, jak se postavit k přestěhování firmy do USA, jak se rozhodnout. Bruneau uvedl, že některé americké státy nabízejí firmám, které uvažují o přemístění, značné pobídky. „Dívali jsme se například na High Point v Severní Karolíně. Tam by nás přivítali s otevřenou náručí, mají o nás zájem a nabízejí nejrůznější pobídky, abychom se tam přestěhovali,“ prozradil. Jenomže: „My se jako malá firma stěhovat nechceme. Podnikáme od roku 1955 a jsme hrdí Kanaďané; v Kanadě chceme zůstat. Ale při takovýchto clech nejspíš nebudeme mít na výběr. Máme-li přežít, budeme se muset přesunout do USA. To ale nechceme.“ Další trumpovské dilema.
Kanadská federace nezávislých podniků (CFIB) upozorňuje, že Bruneauova firma DFC Woodworks není jediná, která se ocitla v podobné situaci. Viceprezident CFIB Ryan Mallough: „Od našich členů slyšíme, že americká cla už nyní způsobují exportérům řadu problémů. „Samozřejmě panují také velké obavy mezi dovozci kvůli kanadským odvetným clům a jejich dopadu na firmy. Ta vstoupí v platnost příští týden (8. září, den po svátku Labor Day).“ V jiném rozhovoru, pro kanadskou televizi CTV News Ottawa, Bruneau upřesnil, že kanadští zákazníci budou i nadále dostávat výrobky vyrobené v Kanadě. „Naše výroba v Kanadě zůstane v Kemptville a budeme dělat maximum pro to, abychom udrželi vysoké prodeje v Kanadě a aby naši kanadští zákazníci věděli, kdo jsme.“ Nicméně podotkl, že kanadský trh nemůže velikostí nahradit trh americký, který je zhruba desetkrát větší. Současně firma DFC Woodworks uvedla, že jedná s distributory v Evropě a Japonsku o možnostech zvýšit export do těchto oblastí světa. Pokud jde o uvažovaný přesun části provozu do USA, Bruneau uvedl, že by nebyl jednoduchý ani pro něj, ani pro jeho zaměstnance. „Mám zaměstnance, kteří u nás pracují desítky let, a samozřejmě by to ovlivnilo i jejich životy. Je to velmi těžké.“ Dodal, že pokud by byla cla nižší, firma by se s nimi dokázala vypořádat. Ta současná jsou však pro jeho podnikání neúnosná. „Kdyby se nakonec podařilo vyjednat něco mezi 10 až 15 procenty, dokázali bychom přežít. Padesát procent ale přežít nelze, “ vysvětluje Bruneau. Jeho zástupkyně ve firmě a manželka v jedné osobě, Dina Elatawiová, doufá, že obě země brzy najdou řešení. Říká: „Promiňte, prezidente Trumpe, ale my žijeme na kanadské straně Ontarijského jezera. Nechceme odcházet. Žijí tady naše rodiny. Prosíme obě země, aby se vrátily k jednacímu stolu.“
Reakce vlády v Ottawě
Mluvčí kanadského ministerstva pro inovace, vědu a hospodářský rozvoj Riyadh Nazerally v prohlášení pro televizi CTV News uvedl, že federální vláda vnímá „problémy a nejistotu“, kterou americká cla způsobují kanadským výrobcům. „Zároveň si uvědomujeme, že dopad těchto cel nejvíce pociťují malé a střední podniky,“ uvedl a dodal, že vláda oznámila podpůrná opatření pro firmy zasažené novými cly. Patří mezi ně Canada Strong Diversification Fund – program v hodnotě 2 miliard dolarů, jehož cílem je pomoci kanadským firmám diverzifikovat obchod a hledat nové trhy, aby nebyly tolik závislé na USA, dále program na podporu likvidity ve výši 500 milionů dolarů, který zajišťuje Business Development Bank of Canada (úvěrová podpora firmám, aby mohly překlenout období, kdy jim kvůli clům chybí hotovost) a Regional Tariff Response Initiative – investice ve výši 1 a půl miliardy dolarů určená na pomoc regionům a podnikům zasaženým americkými cly, zejména na podporu jejich přizpůsobení nastalé situaci a posílení konkurenceschopnosti. „Naší prioritou je zajistit, aby kanadští výrobci měli k dispozici nástroje, podporu a podmínky, které potřebují k inovacím, růstu a vytváření kvalitních pracovních míst zde v Kanadě,“ dodal mluvčí Nazerally.
Jenomže: zástupkyně šéfa firmy DFC Woodworks Elatawiová si stojí za tím, že federální vláda by měla malým podnikům poskytovat větší podporu. „Vládní finanční pomoc, která má firmám pomoci překonat toto těžké období, pro nás ve skutečnosti není dostupná. Buď jsme pro ni příliš malí, nebo si nemůžeme dovolit vložit vlastní peníze v požadované výši. Jsme vážně v pěkné kaši,“ tvrdí.
K problému se vyjádřil Fen Hampson, profesor mezinárodních vztahů na ottawské Carleton University: „Existuje spousta malých rodinných podniků a velmi malých firem, které jsou silně závislé na americkém trhu. Pokud velká část jejich výroby směřuje do USA, vysoké clo je může přivést ke krachu.“ Podle něj nemají menší výrobci často dostatečné finanční rezervy, patřičně diverzifikované trhy ani potřebné informace z oblasti mezinárodního obchodu, které velkým společnostem umožňují překonat období obchodní války.
Dennis Darby, generální ředitel organizace Canadian Manufacturers and Exporters, uvedl, že nejnovější cla představují pro kanadské exportéry specifický problém, protože se vztahují výhradně na zboží pocházející z Kanady. Říká: „Přenést clo na zákazníka není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Pokud kvůli tarifu zvýšíte cenu, zákazník může nakoupit levněji od výrobce z jiné země. V praxi to například Číně usnadňuje prodej jejího zboží v USA, protože kanadské výrobky jsou zatíženy 50procentním clem.“ Podle Darbyho dlouhá historie bezcelního obchodu mezi Kanadou a Spojenými státy vedla mnoho kanadských výrobců k tomu, že své zboží posílají přímo americkým zákazníkům. To nyní způsobuje problém zmíněný výše, to znamená pokud je podle stávajícího způsobu přepravy kanadská firma vedena jako dovozce zboží do USA, musí zaplatit clo americkým celním úřadům ještě předtím, než je zboží do USA puštěno. Se cly se také hůře vyrovnají malí exportéři, protože často nemají dostatečně silnou vyjednávací pozici, aby přiměli americké zákazníky podělit se o náklady na clo. Zároveň nemají potřebnou tržní sílu, aby mohli jednoduše zvýšit ceny, uvedl Darby. Podle červnového průzkumu organizace Canadian Manufacturers and Exporters by v případě, že by cla zůstala tak vysoká, že by kvůli nim kanadští výrobci přestali být na americkém trhu konkurenceschopní, bylo přibližně 43 procent z nich nuceno přesunout část výroby, investic nebo dodavatelských aktivit do Spojených států. Protože „je velmi těžké nahradit na domácím kanadském trhu 50, 60 nebo 70 procent americké poptávky,“ uzavřel Darby.
Oba podnikatelé, Bruneau a Elatawiová, doplňují, že případný přesun části výroby do Severní Karolíny by znamenal, že by firma musela odebírat dřevo odjinud – ze států Oregon a Washington. Přitom zahradní nábytek určený Kanaďanům by se i nadále vyráběl v Ontariu z kanadského dřeva. Změna by se neobešla bez redukce provozu v mateřském podniku v Kemptville. „Na naši kanadskou část by to rozhodně mělo ničivý dopad, protože většina výroby je určena pro prodej v USA. Nejspíš bychom museli některé zaměstnance propustit,“ konstatuje trpce Elatawiová a dodává: „Nikdy v životě, opravdu nikdy, by nás nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát. Je mi z toho strašně smutno.“
Má pravdu. Co všechno se bude dít po 20. lednu 2025, dokázal si představit málokdo. Stačilo k tomu jedno: poslat v demokratických volbách do Bílého domu Donalda Trumpa. Smutno z důsledků této volby je dnes nejen Dině Elatawiové. Bohužel kostky byly vrženy…
●
Volně podle CTV News:
