Článek
Jak známo, původně měla cla vstoupit v platnost 19. srpna, pak Trump na poslední chvíli jejich uvalení pozastavil do 21. srpna. Mezitím se intenzivně jednalo, abychom se v sobotu ráno SELČ dozvěděli, že jednání se zhroutila.
Proč? Každá strana interpretuje neúspěch z pohledu svých zájmů. Americké vysvětlení formuloval tamní obchodní zmocněnec Jamieson Greer: „Kanada dnes večer odmítla uzavřít obchodní dohodu za podmínek, na nichž se strany dohodly začátkem tohoto týdne. Navzdory nabídce USA, aby Kanada požívala nejvýhodnějšího režimu ze všech významných vývozců na náš trh, narušily pečlivou rovnováhu dosaženou v uplynulých dnech nové kanadské požadavky a ustupování od dřívějších závazků.“
Naproti tomu kanadská premiér Mark Carney zveřejnil na vládním webu obsáhlé prohlášení, v jehož úvodní části píše:
„Během uplynulých 18 měsíců se nová kanadská vláda zaměřila na posilování naší země doma, na diverzifikaci našich partnerství v zahraničí a na dosažení spravedlivé dohody se Spojenými státy. Naším cílem při obchodních jednáních bylo: /a/zachovat bezcelní přístup na americký trh pro naprostou většinu kanadských podniků; /b/ zajistit větší stabilitu našich obchodních vztahů; /c/ výrazně snížit americká cla na naše klíčová strategická odvětví tak, aby kanadské podniky v těchto sektorech měly nejlepší přístup na americký trh na světě; /d/ chránit malé a střední podniky – páteř naší ekonomiky – mimo jiné odstraněním bezprostřední hrozby nových cel; /e/ zachovat naši flexibilitu, nezávislost a suverenitu, abychom mohli nadále budovat Kanadu, jakou chceme.
Od samého počátku jsme si uvědomovali, že Amerika se změnila a že se nevrátíme k našim někdejším vztahům. Naše vláda pochopila dříve než mnozí jiní, že Amerika mění své obchodní vztahy se všemi zeměmi. Uvaluje cla na své nejbližší spojence a zpoplatňuje přístup na svůj obrovský trh. V tomto kontextu jsme jednali. Usilovali jsme o spravedlivou dohodu, která by zajistila nejlepší možný přístup na americký trh a větší jistotu pro kanadské podniky a pracovníky. Naším cílem bylo po celou dobu vyjednat pro Kanaďany tu nejlepší možnou dohodu – nikoli uzavřít dohodu za každou cenu nebo pod jakýmkoli časovým tlakem.
V posledních týdnech jsme dosáhli významného pokroku směrem k tomu, aby Kanada měla se Spojenými státy nejlepší obchodní dohodu na světě. Tento pokrok však nestačil k naplnění našich cílů ve prospěch Kanaďanů. Proto jsem dnes večer rozhodl o pozastavení obchodních jednání se Spojenými státy a nařídil kanadským vyjednavačům, aby se vrátili do Ottawy. Po celou dobu těchto jednání, až do poslední minuty, tvrdě a v dobré víře hájili zájmy Kanaďanů. Spojené státy však na poslední chvíli změnily podmínky, které navrhovaly, a tyto změny byly nespravedlivé, ekonomicky nevýhodné a zpochybnily spolehlivost jakékoli dohody. Dnes o půlnoci (z 21. na 22. 8.) Spojené státy hodlají uvalit 50% clo na kanadské zboží v hodnotě přibližně 28 miliard CAD. Kanada tato cla vyrovná dolar za dolar, aby ochránila své pracovníky a podniky.“
Kde se stala chyba? Stoupenci MAGA, a to i v České republice, budou zřejmě poukazovat prstem na Kanadu. Já jako přítel Kanady nabídnu jeden příklad, na základě kterého se domnívám, že jednání byla ze strany Američanů vedena tak, že nebylo pro kanadskou stranu únosné, aby v nich pokračovala. Ten příklad se týká nedávno otevřeného klíčového mostu mezi oběma zeměmi přes řeku Detroit – spojuje provincii Ontario a stát Michigan (Gordie Howe International Bridge). Podle původní dohody z roku 2012 měla pouze Kanada, který celý projekt financovala, vybírat mýtné, z něhož by byla její investice postupně uhrazena. Poté, co se Kanadě vynaložené peníze vrátí, se měly zisky dělit půl na půl se státem Michigan. Je to srozumitelný, férový a logický deal. Ne ovšem podle představ Donalda Trumpa, který do toho „hodil vidle“. Svým nátlakovým způsobem prosadil změnu. Před otevřením mostu US administrativa požadovala, aby Američané získali ekonomický podíl na výnosech od počátku provozu mostu, nikoli po úplném splacení kanadské investice. Výsledek dle Američanů: po dobu prvních 15 let provozu má Kanada poskytovat Spojeným státům platby odpovídající 50 % příjmů z mostu a souvisejícího přechodu. Tyto peníze mají jít do zvláštního americko-kanadského fondu pro ekonomický rozvoj, který má být pod kontrolou americké vlády. Kanadský premiér Mark Carney ale tvrdí něco jiného: původní dohoda s Michiganem podle něj stále platí a podle ní Kanada nejprve musí dostat zpět své peníze; teprve potom se mohou výnosy dělit. Co znamená v praxi? Je nutné rozlišit mezi 50 % výnosů a 50 % zisku. Kanaďané totiž hovoří ne o 50 % nikoli výnosů, ale čistého zisku (výnosy minus provozní náklady). Příklad: mýtné … 100 mil CAD, provoz a údržba … 20 mil., čistý zisk … 80 mil. Podle nového mechanismu by šlo 40 mil. do uvedeného fondu spravovaného USA a 40 mil. by zůstalo Kanadě. To je ale něco jiného, než jak tuto věc formulovala původní dohoda z roku 2012. Kdo tedy prosadil svou vyhrál a kdo musel přistoupil na kompromis? Nota bene pod nátlakem prezidenta, že nepovolí zprovoznění mostu - s typickým trumpovským „argumentem“: „Nedovolím, aby byl tento most otevřen, dokud Spojené státy nedostanou plnou náhradu za všechno, co jsme jim poskytli.“ Závěr si jistě udělá každý sám.
Pokud tedy byla současná jednání vedena v tomto duchu a této atmosféře, nelze se divit, že kanadský premiér v určitém okamžiku řekl dost – a odvolal vyjednavače z Washingtonu zpátky do Ottawy. Je samozřejmě v pořádku, že Američané vyjednávají tvrdě a nekompromisně hájí své zájmy. Občas ale působí dojmem, jakoby nebyli ochotni rozumět tomu, že stejný postoj může zaujmout i protistrana. A že smysluplná dohoda se neobejde bez oboustranného kompromisu. Ovšem ne takového, jakého jsme byli svědky v případě mostu Gordieho Howea. Je samozřejmé, že tato nedohoda nebude bez ekonomických následků pro obě země – a ano, horších pro Kanadu, která je na USA víc závislá než naopak. Nicméně ani Američané z toho z podstaty věci nevyjdou „bez ztráty kytičky“. Řešením by bylo uzavření smysluplné, oboustranně přijatelné dohody založené na vzájemně dohodnutém kompromisu, což ovšem předpokládá na jedné i druhé straně dobrou vůli. Je otázka, jestli je něco takového vůbec dosažitelné za současného šéfa Bílého domu.
