Článek
Česká republika už má vybráno – zpěvačku Aiko s písní „Pedestal“.
A vybrali také v Izraeli, který se zapojuje do Eurovize od roku 1973, přičemž v soutěži už čtyřikrát zvítězil. Zde uveďme, že Eurovize nemá nic společného s Evropskou unií. Jde o podnik pořádaný EBU – Evropskou vysílací unií, a to od roku 1956, tedy dávno předtím, než byla EU ustavena. (Na občasné výkřiky v internetové diskusi, co že má Izrael v Eurovizi co pohledávat, odpovídám: Inu má. Je řádným členem EBU, stejně jako řada dalších mimoevropských zemí, namátkou Egypt, Alžírsko nebo Libanon.)
Výsledek národního výběru v Izraeli je následující. Zemi bude reprezentovat zpěvačka Eden Golanová. Odborná komise se rozhodla pro píseň „October Rain“ (Říjnový déšť). Nebylo by fér zastírat, že nemá souvislost se 7. říjnem 2023. Stejně tak ale je třeba říci, že nejde o píseň politickou, neboť popisuje pocity lidí týkající se onoho příšerného masakru, jehož obětí bylo více než 350 účastníků hudebního festivalu Supernova Sukkot. Lze říci, že pro Izraelce je 7. říjen 2023 podobným národním traumatem jako pro moji generaci 21. srpen 1968 a pro generace předešlé nejprve Mnichov 1938 a pak 15. březen 1939. Osobně si myslím, že umělecky zpracované téma týkající se 7. října 2023 na Eurovizi patří a byl bych značně překvapen, kdyby ho izraelská strana ignorovala. (Zkusme si představit, že na Eurovizi 1969 v Madridu by bylo zastoupeno Československo a náš zástupce soutěžil s písní ve stylu „Modlitby pro Martu“. Také by na tom nebylo nic nepochopitelného.)
Bohužel zde došlo k tomu, že příslušné orgány EBU po obdržení textu písně „October Rain“ ke kontrole usoudily, zatím neoficiálně, že text je příliš politický [1] a jako takový nemůže být přijat vzhledem k proklamované apolitičnosti celého podniku (což je ovšem minimálně diskutabilní). Izrael má tak do 11. března možnost přihlásit buď nový text, případně celou novou soutěžní skladbu.
Něco takového ovšem představitelé Izraelské veřejnoprávní vysílací korporace (KAN), která za Izrael soutěžící do Eurovize deleguje, z principu odmítá. Trvá na tom, že buď „October Rain“, a pokud ne, Izrael se účinkování na letošním klání v Malmö vzdá. Důvody asi není zapotřebí obšírně vysvětlovat, jde o věc principu.
Pokud tedy EBU píseň „October Rain“ oficiálně zakáže, a zatím tomu vše nasvědčuje, dopustí se přesně toho, proti čemu údajně bojuje – politizace celé věci. Vyjde tím paradoxně vstříc přání předsedy vlády Palestinskoarabské autonomie Mohammada Štayyeho, který na nedávné bezpečnostní konferenci v Mnichově řekl, že svět by se měl přestat zabývat masakrem ze 7. října 2023 a neměl by na něj klást na něj důraz; jinými slovy – měl by zapomenout. Zákaz písně, která umělecky interpretuje onu událost, je tím, po čem palestinští Arabové volají. Nehoráznost postoje EBU tkví také v tom, že staví masové vrahy do role morálních vítězů, pakliže hrůzné důsledky jimi spáchaného masakru nelze umělecky – a podotýkám: nepoliticky – zpracovat, aniž by nenásledovalo vyloučení.
Osobně si apolitičnost Eurovize představuji tak, že nebude propagována žádná politická či jiná ideologie, a to ani progresivistická (zde mají organizátoři hodně másla na hlavě). Naproti tomu umělecky zpracovanou krutou zkušenost lidí s dopady některých politik je nutné uvítat a ocenit – viz píseň „1944“ ukrajinské soutěžící Džamaly o následcích deportace krymských Tatarů za sovětské éry ve 40. letech minulého století, která na Eurovizi 2016 zvítězila. Tenkrát ještě příslušný orgán EBU dokázal, že má zdravý úsudek a smysl pro to, co ještě není politizace soutěže. V případě písně „October Rain“, jakkoli jde v zásadě o něco podobného, patrně – zatím je to neoficiální, čeká se na definitivní vyjádření – měří docela jiným metrem. (Pokud bude píseň opravdu zakázána a Izrael z principu ze soutěže odstoupí, bude k dokonalosti zbývat jediné: aby Hamas v oficiálním vyjádření zaslaném do ústředí EBU v Ženevě vřele poděkoval za to, jak neohroženě se vysílací unie postavila za „palestinskou věc“).
Je na každém z nás, kdo nechová vůči Eurovizi apriorní nenávist, aby posoudil, nakolik je text písně „October Rain“ politický a nakolik jde o lidskou výpověď o něčem, co se skutečně stalo, jakkoli je to děsivé a šílené. Anglický text (většina písně) a do angličtiny přeložený hebrejský závěr přineslo několik serverů, mezi nimi Wiwibloggs.com [2].
A JÁ SE PTÁM
Ano, kladu si kaskádu otázek (vycházím z vlastní volné interpretace originálu). Co je politického na textu, který obsahuje toto sdělení: Zůstaň se mnou, podívej se do mých očí a uvidíš, že lidé odcházejí a nikdy neřeknou sbohem. Je v tom politika?
Anebo když zpívá, že dnes v noci někdo ukradl Lunu a vzal zpěvačce světlo. Že vše vnímá černobíle. A ptá se, kdo je ten pošetilec, který jí namluvil, že kluci nepláčou.
Pokračuje: Hodiny a hodiny a květiny – výrazem květiny jsou ve slangovém vyjádření označování v izraelské armádě padlí; má to snad být ukázka politizace? A dále: zpěvačka trpce konstatuje, že život není hra pro zbabělce. Ptá se, proč čas plyne tak divoce a dodává, že každý den přichází o rozum, ale v té tajemné jízdě se drží. Politika?
Pojďme dál. Mají něco společného s politikou vyjádření jako tanec v bouři, nemáme co skrývat nebo prosba vezmi mě domů a nech tento svět za námi? A když slibuje, že už nikdy více a dodává, že je stále mokrá od toho říjnového deště? Nechápu.
Ani v další pasáži nic politického nenalézám. Život ve snu, extáze, tak to má být. Odejdeme, ale láska nikdy nezemře. Kde v tom hledat politiku? Netuším.
Závěr písně už je v hebrejštině.
Opět: neobsahuje politiku, ale krutou pravdu. Není vzduch k dýchaní, žádný prostor. Ztrácím se den po dni. Všechno to jsou dobré děti, jedno po druhém. Jistěže, je to jasná narážka na pobyt nevinných v tunelech, kam byli gangstersky odvlečeni. Politika? Izraelská politika? Nikoli! Zvrácená vražedná politika teroristů, ale rozhodně ne tvůrců písně vyjadřující pocity těchto nevinných. Jestli o tomto se nesmí na Eurovizi zpívat, pak je lépe se jí nezúčastnit. To píšu jako někdo, kdo ji sleduje od svých dvaceti let (bude mi osmašedesát) a kdo pamatuje nechutnou diskriminaci izraelských soutěžních písní, které v Československé televizi v 80. letech komunističtí cenzoři s oblibou vystříhávali. Bylo to stupidní a nesmyslné, tupá snaha zakrýt pravdu. Nejsme dnes svědky něčeho podobného?
To se brzy oficiálně dozvíme.
P. S. Objektivně dodám, že EBU zaslouží poděkování za to, že odolala tlakům pocházejícím z některých participujících zemí a jejich veřejnoprávních televizí (jmenovitě jde o Irsko, Finsko, Island, Švédsko a Dánsko), které požadovaly, aby byl Izrael z letošní Eurovize vyloučen. Pokud ale nakonec sama EBU vystaví písni „October Rain“ červenou kartu, její dosavadní aktivita garantující, že Izrael nebude v Malmö diskriminován se obrátí vniveč.
●
ODKAZY
[1]
[2]
