Článek
Donald Trump napsal (volně): „Kanada chce výhody, jako kdyby byla jedním z našich států, ale přitom jím být nechce! Navíc po mnoho let navíc uvalovala na naše skvělé farmáře obrovská cla. S tím je konec! Prezident DJT“ (Canada wants the benefits of being a State, without being one! They have also charged our great farmers, for many years, massive amounts of Tariffs. No more! President DJT)
Zcela jinak k problému přistoupil kanadský premiér. V sobotu 22. srpna hovořil před novináři v ottawském parlamentním komplexu Parliament Hill. Z jeho projevu vybírám ve volné interpretaci nejdůležitější pasáže. Začal ilustrací – říká, že se změnil vítr i samotné klima ve vztazích mezi oběma zeměmi. „Nemůžeme ovládat bouři, která vane z Washingtonu. Můžeme ale vytyčit nový směr tím, že budeme budovat silnou Kanadou doma a diverzifikovat naše obchodní vztahy se zahraničím.“ Dodal, že Kanada již více než rok intenzivně a v dobré víře spolupracuje se Spojenými státy na vyjednání nové komplexní obchodní dohody. Poznamenává, že Kanaďané byli pragmatičtí, trpěliví a vytrvalí. Využili každou příležitost k dosažení dohody, která by ochránila kanadské pracovníky a jejich rodiny, posílila kanadskou ekonomiku a respektovala kanadskou suverenitu. Podle Carneyho si Kanada nedělala žádné iluze. „Od začátku jsme si uvědomovali, že se Amerika změnila. Začátkem loňského roku jsme z tohoto místa sledovali, jak desetiletí trvající proces neustále se prohlubující integrace mezi našimi ekonomikami končí. Naše vláda pochopila dříve než mnozí jiní, že Amerika transformuje všechny své obchodní vztahy, že uvalila řadu cel na své nejbližší spojence a použila ekonomickou integraci jako zbraň. Uvědomili jsme si, že někdy byl její podpis pod ujednáním napsán obyčejnou tužkou (tj. dal se snadno vygumovat – deal snadno přestal platit – LS). Nebyli jsme připraveni ohrozit suverenitu Kanady ani podkopat naše klíčová průmyslová odvětví. V tomto kontextu jsme pracovali na tom, abychom se pokusili dosáhnout spravedlivé dohody, na kterou by se kanadské podniky a zaměstnanci mohli spolehnout. Naším cílem bylo dosáhnout co nejlepší dohody pro Kanaďany, nikoli dohody za každou cenu nebo v jakémkoli časovém rámci.“
Premiér připomněl, že když minulý měsíc (červenec 2026) oznámili Američané další kolo neoprávněných cel, dal vyjednávacímu týmu nový mandát k dosažení spravedlivé dohody založené na dobré víře. „Protože věřím, že lidé na obou stranách hranice si přejí, aby tento vztah fungoval. Vazby mezi Kanaďany a Američany jsou dlouholeté a zůstávají silné. Vzájemně prospěšná obchodní dohoda je možná. Taková, která respektuje naši suverenitu. Taková, která snižuje náklady pro rodiny na obou stranách hranice. Taková, která vytváří pracovní místa pro naše pracovníky.“ Pokračoval, že Kanada vždy usilovala o dosažení těchto cílů, i když na americké straně zájem kolísal. Potvrdil, že Ottawa preferovala dlouhodobé partnerství, zatímco americká administrativa zhusta usilovala o krátkodobé transakce. Bohužel propast mezi partnerstvím a konkurencí se v posledních dnech ukázala jako příliš hluboká. Proto premiér v pátek večer (21. 8.) nařídil vyjednávacímu týmu, aby se z Washingtonu, kde se rokovalo, vrátil. Na adresu Američanů řekl: „Nemůžeme přijmout to, co nabídli, a nedáme jim to, co požadovali.“
Carney vysvětlil, že v průběhu uplynulého roku zavedly Spojené státy řadu cel, která porušují jejich závazky vyplývající z platné trojstranné mezinárodní dohody CUSMA (Kanada - USA - Mexiko). Přitom Američané neustále měnili důvody, jimiž opravňovali zavedení těchto tarifů: od pašování fentanylu přes daně pro americké technologické giganty, certifikaci amerických letadel, sdílení mýtného za most Gordieho Howea přes řeku Detroit, který Kanada postavila a zaplatila, kanadskou politiku v oblasti mléčných výrobků, rozhodnutí provincií neprodávat americký alkohol během této obchodní války, televizní reklamu citující protitarifní výrok Ronalda Reagana na podporu volného obchodu až po dým z lesních požárů, které ale ohrožovaly primárně kanadské komunity. Dalším argumentem, kterým Američané obhajovali zavedení cel, bylo tvrzení prezidenta Trumpa, že obchodní deficit USA se severním sousedem znamená, že je Kanada odírá. Premiér oponuje: „Když se ale podíváme pouze na obchod se zbožím, je tento deficit z velké části způsoben tím, že USA od Kanady kupují obrovské množství energie. Kanada pomáhá pohánět americkou ekonomiku – dodává Spojeným státům 99 procent jejich dovozu zemního plynu, 85 procent elektřiny a 60 procent ropy. Těžko si tedy představit, že by USA chtěly, abychom jim tyto dodávky přestali poskytovat. A když navíc vezmeme v úvahu nejen zboží, ale i služby – například finanční služby nebo zábavní průmysl –, které Kanada nakupuje od Spojených států, vyjde najevo, že celkově ve vzájemném obchodu mají naopak Spojené státy dlouhodobě přebytek.“
Dále šéf kanadské vlády objasnil, že podle jeho názoru by mělo jít o budování vztahu, z něhož budou mít prospěch obě země. Připomněl, že Kanada je největším odběratelem amerických automobilů – nakupuje více osobních a nákladních vozidel vyrobených v USA než Spojené království, Japonsko a Čína dohromady. Totéž podle něj platí pro americké ocelářské výrobky. Kanada je mimoto největším exportním trhem pro 26 amerických států a mezi tři největší exportní trhy patří ve 45 z nich. Loni prodali Američané na sever zboží a služby v hodnotě téměř 600 miliard dolarů – to je v průměru víc než 1,6 miliardy dolarů každý den. Kanadský vývoz do USA snižuje náklady americkým rodinám. Naopak cla jsou daně, které v konečném důsledku hradí američtí spotřebitelé. Carney pokračoval: „Zatímco USA uvalily dlouhou řadu cel a vyhrožovaly dalšími, Kanada naopak v dobré víře podnikla několik kroků, aby se pokusila najít kompromis a zajistit komplexní dohodu v nejlepším zájmu jak Kanaďanů, tak Američanů. Naši vyjednavači usilovali nejen o snížení cel, ale také o obnovení určité míry jistoty a stability: prostřednictvím nové globální dohody, na kterou by se mohli kanadské podniky a pracovníci spolehnout. Což mě přivádí k nedávným jednáním.“
K neúspěšnému rokování
Premiér začal tím, že připomněl základní údaj: „Minulý měsíc USA oznámily, že s účinností od 19. srpna zavedou 50% cla na řadu odvětví, od hokejového vybavení přes oblečení až po cement a pivo. Jedinou výhodou této nejnovější hrozby bylo, že se stala katalyzátorem pro intenzivnější jednání.“ Pokračoval tím, že cílem Kanaďanů při posledním jednání bylo zachování bezcelního přístupu do USA pro drtivou většinu kanadských podniků (vzhledem k posedlosti Trumpa zaváděním cel je jasné, proč se rozhovory zhroutily - LS); za druhé zajistit větší stabilitu našich obchodních vztahů; za třetí výrazně snížit americká cla na naše klíčová strategická odvětví, aby kanadské podniky v těchto odvětvích měly nejlepší přístup ze všech na světě; za čtvrté chránit naše malé a střední podniky, mimo jiné odstraněním bezprostřední hrozby nových cel; a za páté, a to je zásadní, zachovat flexibilitu, nezávislost a suverenitu Kanady, abychom mohli i nadále budovat takovou zemi, jakou si Kanaďané přejí mít.“ Dále uvedl, že Kanada učinila nabídky na zajištění spravedlivé a komplexní dohody, která by byla v nejlepším zájmu Kanaďanů. Kanadská strana byla ochotna zrušit zbývající odvetná cla na strategická odvětví, zejména ocel, hliník a automobily, pokud by Spojené státy podstatně snížily svá cla na úroveň, která by kanadským společnostem umožnila ekonomicky smysluplný vývoz do Spojených států. Výměnou za férovou dohodu by federální vláda vyzvala provincie, aby povolily prodej amerického alkoholu ve svých specializovaných obchodech.
Byla by také přijata určitá administrativní opatření týkající se stávajícího systému ochrany kanadského mléka, drůbeže a vajec (což je systém, který Američanům zásadně vadí - LS); tato opatření by usnadnila přístup amerických zemědělských produktů na kanadský trh, ale zároveň by nedošlo ke změně samotného systému ochrany kanadských producentů, ani ke zvýšení americké dovozní kvóty ani poklesu tarifů uplatňovaných na dovoz nad rámec těchto kvót.
Pak jsou ale věci, o nichž Kanada jednat odmítla: „Nebyli jsme připraveni ohrozit kanadskou suverenitu (51. stát USA – LS) ani podkopat naše klíčová odvětví. Nebyli jsme připraveni slevit z naší suverenity, ochrany francouzského jazyka a naší kultury. Ať je to našim americkým kolegů jasné: pro mou vládu a pro Kanadu tyto otázky nikdy nebyly na stole, i když se o to Spojené státy do poslední chvíle snažily,“ zdůraznil premiér Carney.
Premiér ocenil, že v posledních týdnech došlo k významnému pokroku směrem k možné dohodě – dohodě, která by posílila postavení Kanady jako země s nejlepší dohodou se Spojenými státy na světě, a to mimo jiné zajištěním nejlepších podmínek v nejdůležitějších strategických odvětvích Kanady a poskytnutím větší jistoty ohledně budoucích vzájemných obchodních vztahů. „Ačkoli jsme na začátku týdne (od 16. 8. 2026) věřili, že směřujeme k vzájemně výhodné dohodě, Spojené státy v posledních dnech navrhly nové podmínky, které byly ekonomicky nevýhodné, nespravedlivé a podkopávaly čisté přínosy pro Kanadu a zpochybňovaly možnost, že by jakákoli dohoda byla spolehlivá. Stručně řečeno, žádaly příliš mnoho a nabízely příliš málo. Ještě zásadnější je, že souhrnný dopad požadavků USA odhalil meze v jejich odhodlání k opravdovému hospodářskému partnerství.“ Proto premiér rozhodl, že Kanada dále v jednáních pokračovat nebude.
Jak dál?
Kostky jsou vrženy. Kanada zareaguje na nová cla Washingtonu (zavedená po neúspěchu jednání 22. srpna) odvetou ve stylu „dolar za dolar“. Podrobnosti budou zveřejněny den po kanadském Labor Day, v úterý 8. září. Premiér k tomu otevřeně přiznal: „Chci říci zcela jasně: k tomuto kroku přistupujeme neradi. Neradi proto, že si uvědomujeme, že některá z těchto opatření zvýší náklady a omezí možnosti výběru pro Kanaďany. Neradi proto, že si uvědomujeme, že některé americké společnosti a některé americké státy jsou v tomto sporu nevinnými přihlížejícími, kteří si tento konflikt nepřáli. A neradi proto, že tento obchodní spor brání Kanadě a Americe dělat společně tolik dobrého, co bychom společně dělat mohli. Zároveň však tento krok činíme s přesvědčením, že je v nejlepším zájmu Kanady. A tím, že odmítneme špatnou dohodu, postavíme se za Kanadu a zaměříme se na to, co můžeme sami ovlivnit - vybudování silné Kanady pro všechny.“
V závěru své řeči Carney seznámil veřejnost v souhrnu s aktivitami v rámci modernizace infrastruktury. To už je ale jiné téma (možná někdy příště). My můžeme citovat tato jeho slova: „Nová americká cla byla navržena tak, aby nás zranila a rozdělila. Byl to chybný kalkul, protože Kanaďané se o sebe vždycky dokázali postarat. Víme, že společně jsme silnější. Loni na jaře jsem varoval, že se nás Amerika snaží zlomit, aby si nás mohla přivlastnit. A slíbil jsem, že se to nikdy, opravdu nikdy nestane. Tento slib plníme. Kanada se stává silnější a méně závislou na Americe. Už teď si dáváme víc, než nám mohou vzít. A to teprve začínáme. V Kanadě jsme pány ve svém vlastním domě, od pobřeží k pobřeží.“
Tak jim držme palce. Horká celní válka právě začala.
