Článek
Za to, že dostal do středu pozornosti téma nočních směn. Bez jejich existence - kdyby vůbec nikdo nechtěl v noci pracovat, protože v té době se má spát – by moderní společnost nemohla fungovat. Představme si jenom to – a je to stoprocentní teorie -, že by v deset večer byla vypnuta elektřina, zastavena dodávka plynu, přestala by téct pitná voda, teplá i studená. Dál pokračovat netřeba, je to nemyslitelné.
To ale nic nemění na tom, že ti, kdo na nočních směnách pracují, přinášejí jistou oběť. Vlastně velkou oběť, jak si ukážeme níže. Přitom argument, že tu práci ti lidé nemusí dělat, neplatí. Když ne Petr, tak Pavel, někdo ale v noci pracovat bude muset, nemá-li společnost zkolabovat. A že těch profesí je dost, víme nebo tušíme patrně všichni. Na Slovensku tomu není jinak a jinde v zahraničí právě tak.
Ficův počin je jistě možné zesměšnit, odmítnout jako teatrální populismus, případně napadnout premiérův koncept, o němž informoval deník SME [1]. V principu jde o to, že Ficova vláda má v plánu zvyšovat minimální mzdu. Premiér k tomu po skončení noční směny uvedl: „Na minimálnu mzdu sú naviazané ďalšie príplatky, vrátane príplatku za prácu v noci. Ak zostanú na minimálnu mzdu naviazané, tak budú rásť s ňou.“ Druhou možností je jednotlivé veličiny od sebe oddělit a ve spolupráci se zaměstnavateli najít jiný parametr. „Takže zatiaľ stúpa s minimálnou mzdou aj príplatok za nočnú prácu a myslím si, že ľudia si ho zaslúžia. Mňa po zmene bolí celý človek,“ dodal premiér.
Jak finanční ohodnocení lidí pracujících na noční směny na Slovensku vyřeší, je samozřejmě jejich věc. Obecně platí, a za to bych se velice přimlouval, aby byly v rámci možností příplatky co nejvyšší. Důvodů pro to je celá řada. Kdo dlouhodobě noční směny vykonával – a charakter jeho práce mu neumožňoval v pracovní době spát -, dobře ví, jaká je to řehole. Jak obtížné je překonávat spánek, zejména po druhé hodině nad ránem. S tím souvisí jiný problém. Zatímco v období vymezeném časy 22:00 a 06:00 mají lidé nějakým způsobem garantován noční klid, a mohou tedy z tohoto hlediska jít do práce vyspalí, pro zaměstnance mezi dvěma či více nočními službami nic takového neexistuje. V období 06:00 až 22:00 hod. si nelze nárokovat něco jako „denní klid“. Jestli se člověk po noční a před noční dostatečně vyspí záleží více než na čem jiném na šťastné náhodě. Například kdo žije v bytovém domě, kam se právě přistěhovali noví nájemníci/majitelé, kteří začínají budovat své hnízdo, což je obvykle provázeno hlukem, který bývá někdy nesnesitelný, dostávají se do neřešitelné situace. Do práce na noční směnu jsou povinni přijít odpočatí a vyspalí, to ale z objektivních příčin splnit nelze. Podobných příkladů by lidé pracující ve směnovém režimu jistě snesli bezpočet. Jsou to někdy zoufalé chvíle.
Mnohokrát jsem si na tyto souvislosti vzpomněl, když jsem se dočetl, že v tom či onom provozu došlo k mimořádné situaci během noční směny. Ať už to byla havárie v jaderné elektrárně, dopravní nehoda na železnici či cokoli podobného.
Věc má ale ještě jeden, neméně závažný aspekt. Server Hospodářských novin publikoval 4. listopadu 2014 článek „Práce na směny podle vědců poškozuje paměť, myšlení a zdraví“ [2]. Není to příjemné čtení. Posuďte sami: „Podle nové studie francouzských a britských vědců práce na směny poškozuje paměť a myšlení. Podporuje nejspíš i vytváření žaludečních vředů nebo některých typů rakovin. Negativní dopady směn u člověka přetrvávají nejméně pět let po ukončení podobné práce.“
Dále: „Noční směny v pravidelné kombinaci s denními službami již v roce 2007 odborníci Světové zdravotnické organizace (WHO) označili za pravděpodobný spouštěč rakovin, protože narušují biologický rytmus člověka.“
Připojme ještě informaci o výsledcích výzkumu ze Švédska a Francie: „Švédská studie z roku 2011 varovala, že noční práce zdvojnásobuje riziko, že mladého zaměstnance postihne roztroušená skleróza. V roce 2012 francouzští vědci došli k závěru, že u žen pracujících v noci je riziko vzniku rakoviny prsu asi o 30 procent vyšší než u ostatních žen.“
A konečně, vyjádření britského profesora Derka-Jan Dijka, jednoho ze spoluautorů výzkumu z roku 2014: „Již připouštíme, že směnný provoz není nejspíš dobrý pro naše fyzické zdraví, ale nyní se ukazuje, že je tím postižena i funkce mozku. Myslím, že toto poznání překvapí mnoho lidí.“ Bezpochyby.
Co tedy s tím, když toto víme a bez pracovníků nočních směn se neobejdeme? Navrhuji dvojí řešení. Jak již uvedeno výše, práci v noci bychom měli ocenit co možná nejvyššími příplatky. Ale nejen to. Dlouhodobě pracující „směnaři“ by měli být zahrnutí do skupiny, která bude moci odejít do důchodu předčasně. Například, a to uvádím jen jako ilustraci, o dva týdny dříve za 1 rok práce na noční směně, tedy o šest měsíců dříve, pokud pracovali na nočních směnách deset let.
Podstatné je, aby se o problému „směnařství“ začalo v rámci důchodové reformy v ČR vážně diskutovat – a není potřeba, aby premiér Fiala kvůli tomu odpracoval jednu noční směnu třeba v boleslavské automobilce. Nicméně počin premiéra Fica, oproštěný od všech zlomyslných pavlačových řečí, může být dobrým impulsem pro to, aby se téma dostalo do veřejného diskursu.
[1]
[2]
