Článek
To je samozřejmě šlechtí. Považuji za přirozené, že v národu Knihy se část společnosti této Knize na plný úvazek věnuje. Duchovní dimenze v životě izraelské pospolitosti je stejně důležitá jako dimenze materiální, k níž patří obrana státu. Nemám porozumění pro to, že mladí a zdraví ultraortodoxní muži mají tendenci ve velkém se vyhýbat vojenské službě; zejména u vědomí toho, že vojna je v Izraeli jinak povinná pro všechny ostatní židovské muže i ženy (povolené výjimky pro neultraortodoxní, stejně jako jiná etnika nechme stranou).
Tím má být řečeno, že ultraortodoxních mužů slouží v armádě méně, než by jich sloužit mělo a pokud se to sekulárním Židům nelíbí, mám pro jejich postoj plné pochopení. Chápu složitost této problematiky, je to z velké části i otázka politická, nicméně sympatizuji s těmi hlasy v Izraeli (šéf opoziční pravicové strany Jisrael Bejtejnu Avigdor Lieberman a jiní), které dlouhodobě tvrdí, že privilegia pro charedim, pokud jde o možnost nevykonat základní vojenskou službu (ZVS), by měla skončit. Neboli ZVS by měla být povinná pro všechny schopné ultraortodoxní muže; v odůvodněných případech by měli povinně projít alternativní Národní službou (Šerut Leumi), což by mělo platit i pro ultraortodoxní ženy. Stát by měli bránit povinně všichni zdravotně způsobilí muži i ženy, ať už v rámci základní nebo náhradní služby.
Co ovšem považuji za absolutní nehoráznost a vrcholný projev neúcty je jedno vyobrazení, které se v ultraortodoxních médiích objevilo poté, co bylo povoleno zveřejnit identitu všech tří obětí – příslušníků izraelské armády, které v sobotu 3. června zastřelil egyptský policista – terorista, když prošel přes tzv. Emergency Gate (nouzovou bránu v hraničním plotu), pronikl na izraelské území a zde zabíjel.
Způsobil smrt tří mladých izraelských poddůstojníků: nejprve seržantky (hodnosti uvádím po jejich povýšení in memoriam) Lii Ben Nunové (19 let) z města Rišon le Cion a jejího parťáka ze strážního stanoviště, štábního seržanta Oriho Jicchaka Iluze (20) ze Safedu; později při přestřelce s povolanými posilami zabil Egypťan (než byl sám zlikvidován) ještě štábního seržanta Ohada Dahana (20) z města Ofakim.
Na všech sekulárních zpravodajských portálech se samozřejmě objevily (se souhlasem jejich rodin) portréty všech tří příslušníků ozbrojených sil; jeden příklad za všechny je ze serveru The Times of Israel ZDE.
Ovšem na ultraortodoxním webu JDN Hadašot, jehož tvůrci se, jak se zdá, chovají k ženám se stejným opovržením jako muslimové, v článku informujícím o této tragédii zveřejnili trojsnímek (ZDE), na němž jsou vyobrazeni pouze zastřelení vojáci Iluz a Dahan, zatímco místo tváře vojákyně Ben Nunové je hořící svíčka. Působí to dojmem, jako by život ženy v uniformě měl nižší hodnotu než život mužů – a toto sdělení nám poskytují mediální zástupci komunity, která má za to, že jejich zdraví muži by neměli v armádě sloužit vůbec. Neuvedení obrázku seržantky Ben Nunové lze hodnotit jako projev mužské arogance, opovrhování ženami a diskriminace. Jako muž a přítel Izraele a jeho armády považuji něco takového za nepřijatelné. Při všem elementárním respektu vůči charedim musím s trpkostí konstatovat, že takovýto přístup vede pouze k dalšímu napětí mezi náboženskou a sekulární částí izraelské společnosti.
Výstižně to vyjádřila šéfka opozičních labouristů Merav Michaeliová: „Je vymazaná (v ultraortodoxních médiích – LS). Místo jejího obrázku ukazují snímek plotu nebo svíčky. Lia byla dost dobrá na to, aby zaplatila životem, aby je chránila a zajistila, že budou v noci klidně spát, ale nedej bože, aby jí vzdali poslední poctu a ukázali její fotku jako druhých dvou vojáků. Lia byla dost dobrá na to, aby sloužila na místě, na němž jsou její ultraortodoxní vrstevníci osvobozeni od služby. Osvobozeni od obrany země.“
Tím je vyjádřeno vše. Jak si máme vážit ultraortodoxních, když nejsou ochotni vzdát poctu někomu, kdo i za ně položil život? Jenom proto, že to byla žena? Jak toto chtějí charedim lídři obhájit na základě Bible?
