Článek
Zde hned musím dodat: ne ke všem. Pouze k těm, kteří vedou vražený boj proti Izraeli. Naopak proti vražedným protitureckým teroristům vystupuje energicky a nekompromisně, a to i za hranicemi své země (v Sýrii, Iráku). Příkladem může být sebevražedný útok v Ankaře, k němuž došlo 1. října 2023, tedy týden před masakrem spáchaným Hamásem a spol. na jihu Izraele. K ankarskému ataku se přihlásila teroristická organizace PKK. Jakmile turecké bezpečnostní služby zjistily, že atentátníci přišli ze Sýrie, ministr zahraničí Hakan Fidan se na tiskové konferenci 4. října 2023 vyjádřil jednoznačně: „Od nynějška je veškerá infrastruktura, nadzemní stavební a energetická zařízení patřící PKK nebo (milicím) YPG v Iráku a Sýrii legitimním cílem našich bezpečnostních sil, ozbrojených sil a zpravodajských složek. Doporučuji třetím stranám, aby se od PKK a YPG a jejich zařízení držely dál. Reakce našich ozbrojených sil na tento teroristický útok bude naprosto jasná a budou litovat spáchání takového činu.“ Když o týden později Hamás provedl v Izraeli teroristický útok více než tisíckrát horší (při tom ankarském byli zabiti oba atentátníci a jeden nevinný civilista), zachovalo se Turecko v čele s prezidentem Erdoğanem docela jinak. Postavilo se na stranu teroristů a od té doby vede nechutnou protiizraelskou kampaň, ačkoli Ankara ve vztahu k PKK a Jeruzalém ve vztahu k Hamásu a Hizballáhu jsou v zásadě ve stejné situaci.
A aby nebylo pochyb o tom, jaké jsou jeho preference, uvedl turecký prezident Erdoğana 25. října 2023, tedy už po masakru v Izraeli, toto: „Hamas není teroristická organizace, je to osvobozenecká skupina, mudžahedíni, kteří vedou boj za ochranu své země a svého lidu.“ Tato slova adresoval zákonodárcům své strany AK Parti. Co to znamená, netřeba opakovat.
Viděno touto optikou, nepřekvapí informace, kterou přinesl 12. června 2026 server Israel National News. Odkazuje na izraelskou televizi Kan 11, podle které naléhá Turecko na syrského prezidenta Ahmeda Šaru, aby nebojoval proti teroristickému hnutí Hizballáh, a to navzdory tomu, že Damašek považuje Hizballáh za nepřátelskou sílu (Hizballáh byl spojencem syrského exprezidenta Asada, kterého formace vedené Ahmadem Šarou svrhly). Ankara je přesvědčena, že oslabení nebo likvidace Hizballáhu by v konečném důsledku posílila Izrael, což je něco, co jde proti zájmům současné turecké politiky. Řečeno bez okolků: i v případě konfliktu Izraele s Hizballáhem se prezident Erdoğan přiklonil na stranu teroristů. Nehledě na to, že se tím staví proti záměru Donalda Trumpa potírat Hizballáh, v čemž mu měl přislíbit podporu také syrský prezident Šara.
Při vší složitosti vzájemných vazeb mezi aktéry blízkovýchodního dění je jedna věc naprosto zřejmá. Recep T. Erdoğan, prezident vojensky obzvláště důležité země Severoatlantické aliance, sympatizuje se dvěma teroristickými formacemi, které patří vedle íránského režimu mezi největší zla na současné mapě Blízkého východu. Je to Hamás a Hizballáh. NATO s tím sotva může něco dělat, ale je dobré mít to na zřeteli.
