Článek
Na to, že jsem v životě spíše pesimista (tvrdím, že od vyhnání člověka ze zahrady Eden to není na světě žádný med), podlehl jsem v tomto případě přílišnému optimismu. Prostě jsem se zmýlil a Petra Macinku přecenil. Stačilo spatřit ho 3. března ve sněmovně při projevu prezidenta Pavla, jak listuje Rudým právem. Takto se nechová moudrý politik, ale člověk emocionálně nevyzrálý.
Trapné je to o to víc, že Macinka „kope“ za vládní formaci, jejíž součástí jsou osobnosti s podobnou skvrnou v životopise, kterou vyčítají Petr Pavlovi (Babiš, Zůna – členství v KSČ), případně jde o spolupráci s StB (Klempíř). Až bude příště u řečnického pultu premiér, také bude ostentativně ukazovat Rudé právo?
Ono je to samozřejmě tak, že Petru Pavlovi je možné kdykoli „omlátit jeho komunistickou minulost o hlavu. Mnozí tak s gustem činí, stačí pročíst české internetové diskuse. Musíme to vzít na vědomí, je to realita. Záleží ale na tom, kdo to dělá. Pokud se k tomu propůjčí ti, kdo dobrovolně slouží pod premiérem se stejným „hříchem“, pak je to chucpe, křiklavý příklad politického pokrytectví. Působí to jako politováníhodní fraška. Přesně tak jsem vnímal ministra Macinku s Rudým právem ve vládni lavici. A styděl se za něj.
Kredit, který svým vystoupením v OSN získal, v mých očích zase ztratil. Škoda.
●
