Článek
Přesto se ale nad misí vznáší otazník. Prezident Trump tvrdí, že je z vojenského hlediska vyhraná, ovšem konec války i definitní řešení je v nedohlednu. Tohoto rozporu si všímá ve své analýze kanadský zpravodajský server CBC News; má titulek „Trump says the war on Iran is ‚militarily‘ won. Yet there's still no end - or endgame - in sight“ (21. 3. 2026). Autorem je washingtonský korespondent CBC News Mike Crawley.
Konstatuje, že po třech týdnech války čelí americký prezident zásadním rozhodnutím ohledně Hormuzského průlivu a toho, jak daleko pokračovat ve snahách o změnu režimu. Společná americko-izraelská ofenziva zabila velkou část íránského vedení, vyřadila značnou část jeho balistických raket, potopila téměř celé jeho námořnictvo - a podle amerického prezidenta Donalda Trumpa je už válka „vojensky vyhraná“. Přesto pokračuje. Íránský režim je stále u moci, nadále podniká občasné útoky na státy Perského zálivu a prakticky uzavřel Hormuzský průliv, čímž vytlačil ceny ropy prudce nahoru a způsobil nervozitu v globální ekonomice.
Co dál?
Crawley píše, že Donald Trump podle řady obranných a zahraničněpolitických stratégů čelí obtížným rozhodnutím, pokud jde o následné kroky. Mezi hlavní patří otázka, zda nasadit pozemní vojska k oslabení íránské kontroly nad Hormuzským průlivem a také, jak daleko by měl zajítve snazesvrhnout íránský režim. Tato rozhodnutí provází od začátku války jeden paradox: zatímco vojenské cíle USA se zdají být relativně jasné a dosažitelné, Trumpovy politické cíle zůstávají nejasné. Možná neúmyslně poukázal prezident na tento paradox ve svém pátečním (20. 3. 2026) příspěvku na sociálních sítích, kde prohlásil, že válka je vyhraná “ z vojenského hlediska“. Tato formulace slouží jako určité varování: i když americké a izraelské síly Írán silně zasáhly, konec konfliktu v dohledu není.
Demokraté i někteří republikáni jsou znepokojeni snahou Trumpovy administrativy získat dalších 200 miliard dolarů na válku v Íránu, přičemž někteří tvrdí, že to ukazuje na nebezpečnou eskalaci konfliktu a na absenci ucelené strategie. Tento rozpor je patrný v řadě vyjádření šéfa Bílého domu. Trump zlehčuje možnost nasazení amerických pozemních sil, současně ji ale nevylučuje. Zároveň vážně zvažuje obsazení íránského strategického ostrova Chárg, který zajišťuje 90 procent vývozu ropy z Íránu.
Ve čtvrtek (19. 3. 2026) Trump novinářům řekl, že válka bude „velmi brzy u konce“; o den později uvedl, že Spojené státy zvažují její „postupné ukončení“. Mezitím Pentagon žádá Kongres o zmíněných 200 miliard dolarů. Ministr války Pete Hegseth uvedl, že jde o částku, která „může pohnout věcmi“, a dodal: „na zabití zloduchů jsou potřeba peníze.“ Pro srovnání: je to třikrát více, než kolik USA poskytly od roku 2022 na vojenskou pomoc pro Ukrajinu. V pátek (20. 3. 2026), před odletem z Bílého domu do Mar-a-Laga, popsal Trump obnovení provozu v Hormuzském průlivu jako „jednoduchý vojenský manévr“. Je to prý „relativně bezpečné, ale potřebujete hodně pomoci.“ Zároveň pranýřoval ostatní země NATO jako „zbabělce“ za to, že odmítly tuto pomoc poskytnout v podobě vyslání válečných lodí. Je pravděpodobné, že otevření průlivu, kterým prochází zhruba pětina světových dodávek ropy a zkapalněného zemního plynu z nalezišť v oblasti Perského zálivu, se nyní stalo vzhledem k rostoucím cenám energií Trumpovou hlavní prioritou.
Analytik: Tisíce íránských „krtků“
Ačkoli teheránský režim v souboji s izraelsko-americkými silami jednoznačně prohrává (podle Trumpa prohrál), zablokování Hormuzského průlivu mu dává jistou („prvotní“ - LS) výhodu. (V této souvislosti nelze nevzpomenout na zablokování Tiranské úžiny na vstupu do Akabského zálivu pro izraelská plavidla egyptským prezidentem Násirem v roce 1967. Tato „prvotní výhoda“ vyprovokovala válku Izraele s Egyptem, pro který to znamenalo vojenskou tragédii – LS.) Podle Boba McNallyho, který sloužil v administrativě George W. Bushe jako energetický poradce a dnes vede konzultační firmu Rapidan Energy Group, použil Írán velice chytře svou nejsilnější kartu.„Nezmocnil se ničeho menšího než krční tepny světa.“ Pokud někdo tuto metaforu zpochybňuje, stačí aby zajel se svým vozem k čerpací stanici.Na opačnéstraně světa, počítáno od Hormuzského průlivu, tedy v USA, je nyní benzín o 30 i více procentdražší, než byl před začátkem války. McNally říká, že pro USA nebude snadné získat kontrolu nad průlivem, neboť Írán stále disponuje tisíci malými loděmi, drony a protilodními střelami. „Je to něco jako hra whack-a-mole (známá z herních automatů: z děr neustále vylézají krtci a hráč je musí rychle zasáhnout, ale krtci se objevují znovu a znovu – podobná situace se vyskytuje v československé animované pohádkové epizodě Krtek a televizor – LS),“ přibližuje McNally, „jenomže těch »krtků« jsou tisíce a tisíce. Taková operace by mohla trvat řadu týdnů, ne-li déle.“
Není jediný, kdo to takto hodnotí. Farzin Nadimi je expert na vojenské schopnosti Íránu působící ve Washington Institute for Near East Policy. Říká, že teheránský režim má velké zásoby min, mobilních střel s plochou dráhou letu a stovky nepoškozených lodí ukrytých podél pobřeží. Jeho názor: „Myslím, že potrvá týdny, než se dosáhne bodu, kdy bude možné průlivem bezpečně proplouvat.“
Kelly A. Griecová, která se specializuje na zahraniční politiku USA a vojenskou strategii ve washingtonském think-tanku Stimson Center, tvrdí, že kontrola nad průlivem je klíčová pro íránskou strategii zaměřenou na to, jak současnou válku přečkat. „Íránská strategie útoků pomocí dronů a raket není ani náhodná, ani zoufalá,“ je přesvědčena a dodává: „Rozšířením konfliktu a zvýšením ekonomických a politických nákladů pokračujících bojů se Írán snaží vyvinout tlak na vlády v Perském zálivu, globální trhy a v konečném důsledku i na Washington, aby ho donutil kampaň zastavit.“ uvedla.
Podobný názor zastává i Daniel Block, vedoucí redaktor časopisu Foreign Affairs. Soudí, že strategie Teheránu, jejímž cílem je rozšířit válku a vyhnat ceny ropy nahoru, směřuje k tomu, aby se tento konflikt stal pro Trumpa a Spojené státy co nejvíce nesnesitelný. Trump by měl menší ochotu snášet vysoké ekonomické náklady války než Netanjahu: „Izrael je ochoten zajít v útocích na Írán mnohem dál než Spojené státy,“ je si jist a pokračuje: „Myslím, že v ideálním světě podle Trumpa by měl být v Íránu nový vůdce, který nebude vůči Spojeným státům nepřátelský, podobně jako se to stalo ve Venezuele. Nemyslím si, že prezidentovi opravdu záleží na tom, zda režim zůstane u moci, nebo ne.“ Přitom nynější teheránský režim by už jen pouhé udržení u moci považoval za zásadní úspěch. „Dokud bude režim v Íránu vládnout a země zůstane územně celistvá, budou říkat: »Zvládli jsme to. Přežili jsme útok Spojených států a Izraele, těchto dvou vojensky silnějších mocností. Zvítězili jsme.«“
Slovo autora blogu. Uvedené postřehy analytiků jsem nabídl jako několik dalších kamínků do mozaiky vytvářející celkový obraz nynější války proti íránskému klerikálnímu a teror sponzorujícího režimu.
●
Volně podle serveru CBC News, odkaz:
