Článek
Smyslem CPA bylo převést v rámci ministerstva obranu kontrolu nad provozem přechodů na civilní orgán, přičemž klíčovou povinností tohoto orgánu je bránit importu zbraní a teroru do Izraele. V Pásmu Gazy spadají pod CPA dva fungující přechody (obr. 1): na severu Pásma je to Erez a na jihu Kerem Šalom (pouze pro přepravu zboží).
Obr. 1/Mapa Pásma Gazy zobrazující přechody Erez a Kerem Šalom
O tom, že se teroristé z Pásma Gazy všemožně snaží podpořit zbraněmi své teroristické soukmenovce na Západním břehu svědčí zpráva serveru Arutz Ševa z 3. května 2023. Toho dne byla bezpečnostním inspektorům CPA na přechodu Kerem Šalom podezřelá zásilka nábytku mířící na Západní břeh. Při podrobné kontrole byly uvnitř nábytku rafinovaně ukryté objeveny pistole, náboje, zásobníky a tlumiče.
Dlouhodobě zastávám názor, že za stávajícího způsobu uvažování, kterého jsme svědky na straně palestinských Arabů, nemá mírové narovnání absolutně žádnou šanci. Nalezený kontraband je dalším důkazem toho, o co nepřátelům Izraele ve skutečnosti jde: prostřednictvím vraždění Izraelců dosáhnout svých cílů. Ty cíle se mohou lišit podle toho, o jakou jde frakci, ale podpora teroru nejen ze strany samotných teroristických organizací (Hamas, Palestinský islámský džihád), ale i ze strany politiků Palestinské autonomie ilustruje, že palestinští Arabové dnes a denně porušují základní slib, na němž je celý mírový proces postaven – zřeknutí se teroru vůči Izraeli. Bez respektu k tomuto závazku nemá žádný mírový proces smysl.
Nejde jen o zmíněnou vražednou zásilku zamaskovanou v nábytku určenou teroristům na Západním břehu, ale také třeba o to, co pronesl velvyslanec Palestinské autonomie při OSN Riyad Mansour v souvislosti se smrtí Khadera Adnana. Adnan byl předním činitelem teroristické organizace Palestinský islámský džihád. V izraelské vazbě, kde čekal na soud, držel hladovku, na jejíž následky 2. května zemřel. O den později ho velvyslanec Mansour označil za „vězně – hrdinu“ (ZDE). To přeloženo do normální řeči znamená, že vedení autonomie vyjadřuje sympatie a souhlas s aktivitami, za které byl Adnan stíhán. Tedy s terorem proti Izraeli.
Je obtížně představitelné, že by s někým, kdo se před celým světem zavázal, že se zřekne teroru (Jásir Arafat v Dohodách z Oslo) a následně tento závazek soustavně porušuje verbální, finanční a morální podporou určenou strůjcům teroru (současní Arafatovi pokračovatelé ve vedení Palestinské autonomie) bylo možné uzavřít fungující mír.
Zbraně nalezené v nábytku jsou jen příslovečnou sotva viditelnou špičkou ledovce. Ve skutečnosti je situace nekonečněkrát horší. Teror proti Izraeli vedený z Pásma Gazy, včetně stovky raket vystřelených po smrti Adnana na izraelské území, teror vedený proti Izraelcům na Západním břehu i uvnitř zelené linie a vedle toho obří hrozba, kterou představuje íránský režim. Opakované výhrůžky židovskému státu likvidací, které slyšíme z úst nejvyšších íránských státních a vojenských představitelů, íránský raketový a jaderný program, masivní íránská podpora a vyzbrojování libanonského teroristického hnutí Hizballáh a íránská vojenská přítomnost v Sýrii – málokterý stát na světě čelí tak mnohostrannému nebezpečí jako Izrael.
Takzvaní „chcimíři“, jak je dnes módní říkat, mohou volat po míru, dialogu, vyzývat ke kulatým stolům či dvoustátnímu řešení jak chtějí hlasitě, mohou Izrael za to či ono kritizovat, aktivisté mohou Izrael bojkotovat, nicméně vše marno. Dokud nezmizí ze světa palestinský teror, platí jedno jediné: Peace Mission Impossible – Mírová mise nemožná.
Obrazně řečeno: dokud budou součástí palestinských dodávek nábytku pistole a minuce, mír nenastane.
