Článek
Její nevítaný příchod v neděli 5. 1. 2025 spadal na začátek naší cesty z Prahy do západních Čech. Po půl dvanácté odjezd tramvají na stanici metra, odtud na autobusové nádraží Florenc a pak přes ruzyňské letiště po D6 směr Karlovy Vary. Zejména na dálnici mohlo číhat nebezpečí. Pokud by komunikace byla natolik zledovatělá, že by neumožnila pokračovat v jízdě, byla by to komplikace víc než nežádoucí. Také by se mohlo stát, že autobus nevyjede ve stanoveném čase 13:30 vůbec. Jakou zvolit náhradní variantu? Nebylo by lepší cestu zavčas stornovat a odjet až další den? Kde mám ale jistotu, že v pondělí budou povětrnostní podmínky příznivější? Na to vše jsem myslel, když jsme s sobotu večer ulehli a za oknem hostivařského bytu vnímali v cyklech jízdního řádu typický zvuk projíždějících tramvají.
Rodinná rada rozhodla, že se termín cesty měnit nebude.
Ráno vše vypadalo příznivě. Sice lehce pod nulou, ale beze srážek. Naděje pohasla, když jsem byl v koupelně a žena přes zavřené dveře volala: „Ani se nedívej ven!“ Na první pohled nic dramatického. Drobné, třebaže husté sněžení. Při pozornějším pohledu se to tak sympaticky nejevilo. Sníh s deštěm a namrzající vozovka. To horší mělo ale teprve přijít, někdy kolem jedné po poledni. Tedy podle předpovědi.
Na zastávku jsme odešli s dostatečnou rezervou. Padal mokrý sníh, ale jinak se nic zvláštního nedělo. Tramvaj přijela včas a včas jsme také vystoupili z metra na Florenci. A když máte rezervu, můžete se v klidu občerstvit. Volba padla na Burger King, americký fast food, jeden z více než padesáti v ČR. Nejsme sice fandové hamburgerů, ale takové kuřecí nugety s hranolky a sladkokyselým dipem a vychlazenou pepsi také nejsou k zahození. A kdyby to bylo málo, v obchodě Pont Service lze pořídit původně maďarské fornetti, osobně dávám přednost vanilkovým nebo ovocným.
Pak začal nejdelší úsek cesty. Upřímně, dopadlo to lépe, než jsem čekal. Nejhorší obavy se nenaplnily. Na dálnici sice ležel zmrzlý sníh, později se přidaly smíšené mrznoucí srážky, ale řidič autobusu zaslouží ocenění. Počínal si profesionálně, jel bezpečně a přitom jsme byli v cíli na čas. Pozitivní je, že po skutečné dálnici D6 se jede směrem na západ už 48 kilometrů, od napojení na Pražský okruhu až téměř (600 metrů) k místní odbočce na Chrášťany a Rakovník (za obchvatem obce Krupá). Pracuje se ale i na dalších úsecích a všichni, kdo ze západních Čech na Prahu a zpět jezdí se shodně těší na okamžik, až bude dálnice kompletní. Že včera bylo pozdě, jak se lidově říká, je nabíledni. Ale co řidičům zbývá, než těšit se z každého nového kilometru? A přitom doufat, že nějaké nepříznivé okolnosti „stavbu století“ nezdrží. Nebylo by to poprvé, vzpomeňme na rok 2010…
Když jsme z Pražského okruhu najeli na D6 a zakrátko minuli sekundární přehledový radar (červenobílá kopule za plotem letiště po pravé straně), napadlo mě, jak asi ledovka ovlivní odpolední provoz na letišti. Mé neblahé tušení se naplnilo, kolem 17. hodiny byly vzlety a přistání zastaveny, což je vždy nepříjemná komplikace. Provoz byl postupně obnoven až po večerní deváté hodině. Zatím tedy větru a dešti, natož dešti mrznoucímu, poručit neumíme. Nanejvýš se nepříznivému počasí dokážeme přizpůsobit.
Sledoval jsem přistávací „manévry“ Boeingu 737 letícího z turecké Antalye do Prahy (spoj QS1119). Než mu bylo povoleno jít na přistání (na dráhu 06/24 – od severovýchodu), musel udělat dva okruhy orientačně mezi Vlašimí a Pelhřimovem a pak tři „esíčka“ orientačně v prostoru vymezeném jihovýchodní Prahou, Řevnicemi, Jílovým u Prahy a Úvaly; na ranvej dosedl ve 21:22 SEČ; dle webu ruzyňského letiště měl přistát v 18:50 SEČ. Celkově mu cesta trvala 4 hodiny 17 minut. Stejný let stejným strojem, který přivezl turisty z Turecka 2. ledna 2025, byl o poznání kratší, ovšem toho dne byly normální povětrnostní podmínky: trval 2 hodiny 51 minut, což je doba obvyklá. A to měli cestující z Antalye 5. ledna více méně štěstí, protože některé lety nutně čekala horší varianta – odklon do zahraničí či návrat na výchozí letiště. Anebo ta nejhorší, zrušení letu. Nic příjemného.
Ve srovnání s výše uvedeným jsme my žádný problém neměli. Teprve když jsme v cílové stanici z autobusu vystoupili, uvědomili jsme si intenzitu deště padajícího na zamrzlý povrch – a všechny neblahé souvislosti. Tichá radost a vděčnost za to, že jsme dorazili v pořádku byla na místě. Jak už víme, všichni takové štěstí neměli a počasí si opět vybralo krutou daň. Na dálnici D5…
Odkazy
