Článek
Dožil se třiadevadesáti let.
Ne že by mě Gruzínská pravoslavná církev mohla jakkoli duchovně obohatit. Jde o společenství primárně liturgické, zatímco já jsem byl od dětství veden k jiné formě křesťanství (biblickému, ne ceremoniálnímu). Několikahodinový přenos jsem sledoval ze zájmu, ve stylu „jak to dělají jinde“. Nehledě k tomu, že příležitost zhlédnout něco podobného má člověk jednou za dlouhá desetiletí. Ilia II. sloužil své církvi jako její hlava od roku 1977, tedy bezmála půl století.
Co člověka ze středu Evropy a jiné víry zaujalo na první pohled? Především nevšední zájem Gruzínců o poslední rozloučení. Sešly se jich tisíce v neděli a další nejspíš tisíce zamířily v předchozích dnech do tbiliské katedrály Nejsvětější Trojice - svatostánek patří mezi největší v pravoslavné komunitě na světě -, kde se také konal hlavní pohřební obřad. Vláda vyhlásila státní smutek a mnozí lidé se slzami v očích tento žal také upřímně prožívali. Gruzínská pravoslavná církev nemá jen svoji duchovní, ale také národní dimenzi. Jsou to spojité nádoby (ostatně jako v jiných samostatných – autokefálních – národních pravoslavných církvích).
Pohřeb začal v 9 hodin tamního času GET (= 6 hodin SEČ) a trval do odpoledních hodin. Hlavním celebrantem byl formálně nejvyšší představitel globálního pravoslaví („první mezi rovnými“), Ekumenický patriarcha konstantinopolský Bartoloměj I., spolu s ním koncelebrovali metropolita Šio, úřadující místopředseda patriarchálního trůnu, a další hierarchové gruzínské církve a také metropolita Emanuel Chalcedonský, jeden z nejvyšších duchovních v hierarchii Ekumenického konstantinopolského patriarchátu. Z významných zahraničních hostů jmenujme Rastislava, prešovského arcibiskupa a metropolitu českých zemí a Slovenska, nejvyššího představitele Pravoslavné církve v ČR a na Slovensku. Zastoupeni byli také nejvyšší nebo vysocí duchovní pravoslavných církví Bulharska, Albánie, Řecka, Kypru, Rumunska, Srbska, Ruska (metropolita Minsku a a patriarchální exarcha Běloruska) a zástupci z patriarchátů v Antiochii, Alexandrii a Jeruzalémě.
Jelikož obřad byl pojat také jako státní záležitost, zúčastnili se vysocí gruzínští představitelé včetně prezidenta, premiéra, předsedy parlamentu a starosty Tbilisi. Ze zahraničních politiků je jmenována předsedkyně ázerbájdžánského parlamentu Sahiba Gafarová a arménský prezident Chačaturjan.
Jako nekatolíka a nepravoslavného mě zajímalo, které další křesťanské církve a mimokřesťanské náboženské tradice vyslaly své zástupce. Nebylo jich málo. Média uvádějí Latinskokatolickou apoštolskou administraturu Kavkazu, Arménskou apoštolskou církev v Gruzii, Svaz gruzínských Židů, Muslimskou správu Gruzie, Mezinárodní baptistický sbor v Tbilisi, Svaz evangelikálních baptistických církví Gruzie, Evangelickou luteránskou církev Gruzie, Evangelickou protestantskou církve Gruzie, evangelikální Církev víry Gruzie, Duchovní radu jezídů Gruzie a Armádu spásy v Gruzii. Jejich přítomnost je vnímána jako výraz úcty a uznání, kterého se Iliovi II. dostalo napříč náboženskými komunitami v zemi.
Římského katolického papeže zastupoval kardinál Kurt Koch, předseda Dikasteria pro jednotu křesťanů. Za zmínku stojí, že součástí vatikánské delegace byl i český člen Dikasteria, kněz Jaromír Zádrapa. Anglikánská arcibiskupka z Canterbury Sarah Mulallyovou, nejvyšší představitelka Church of England, vyslala místo sebe biskupa Davida Hamida. Mnoho bylo také písemných kondolencí.
Sionská katedrál v Tbilisi. Místo posledního odpočinku patriarchy Iliji II.
●
Po skončení hlavního obřadu v katedrále Nejsvětější Trojice byla rakev, mimochodem po celou dobu pohřbu otevřená, vynesena po půl dvanácté SEČ a nejprve pěšky nesena několik stovek metrů k automobilu ozdobenému bílými růžemi, který ji v pomalém procesí odvezl k asi tři kilometry vzdálené starobylé Sionské katedrále, kde podle přání zemřelého bude jeho tělo uloženo v naději na vzkříšení. Průvod sestával ze stovek věřících, lemován byl státními a církevními vlajkami, další stovky lidí tvořily špalír u silnice a dav před katedrálou. Dění bylo možné sledovat na velkoplošných obrazovkách. Kolem 13:15 SEČ byla rakev vnesena do Sionské katedrály a po závěrečném rozloučení uložena do připraveného hrobu.
Jsou zážitky, které člověku zůstanou na dlouhou dobu v paměti. Toto je jeden z nich. A v čem spočívá význam Iliji II.? Byl patriarchou, který po sovětské éře obnovil církev, stal se morální autoritou národa a výrazně formoval moderní gruzínskou identitu. Když vstoupil do úřadu (1977), byla Gruzínská pravoslavná církev značně oslabená sovětským komunistickým režimem. Patriarcha vedl úsilí o masivní obnovu církevního života, za jeho éry vzrostl počet věřících, kněží i chrámů a pravoslavná církev se stala jednou z nejdůvěryhodnějších institucí v zemi.
●
Videozáznam gruzínské televize z pohřbu, odkaz:
