Článek
Diskuse ohledně důchodů obecně je zmatená, bez dostatečných důvodů a rozumu. Diskuse vychází z toho, že důchody mají být „důstojné“ a předvídatelné. Zároveň se po nich chce, aby vyrovnávaly inflaci, tedy pokles faktické hodnoty měny, který se projevuje, a vypadá jako zdražování. A při tom mají být spravedlivé i pro ty, kteří mají započítané své příspěvky předchozím generacím důchodců. Je třeba konstatovat, že dosavadní systém, divoce kombinující koeficienty inflace a mezd je nelogický a je třeba ho úplně opustit. Žádné nastavení parametrů nemohou v tomto uspořádání dlouhodobě vyhovovat. Řešení vyplývá ze skutečné charakteristiky a nepomohou v tom potácivé požadavky stran, spolků, institucí nebo jednotlivců.
Důchody mají dvě samostatné částky, které spolu významem nesouvisí, ale souvisí zdrojově, jsou obě kryty z příjmů důchodové pokladny.
Jedna část má zajistit, že nikdo splňující věkový limit nezůstane bez pomoci. Tato část se právem jmenuje základní a nezávisí na zásluhách, nárok na ni má téměř každý příslušného věku nebo alespoň by mít měl. Aby systém měl logiku, neměl by být proto svázaný s výdělky, tedy mzdami nebo platy. Je přísně solidární. Z peněz vybraných na důchody je výpočetně nezávislý na příjmech důchodového systému a naopak z nich ubírá významnou část, je prioritní. Jde tedy o obdobu, rodnou sestru podpory v hmotné nouzi. O nouzi a základu živobytí nesvědčí to, jaký je jeho poměr k výdělkům, ale jaký spotřební koš má pokrýt. Takovému koši má odpovídat, jeho cenu má pokrývat a má proto také průběžně výpočet a valorizace plně odpovídat inflaci čili zdražování onoho spotřebního koše.
Druhá část zvaná zásluhová plyne z toho, že je přímo závislá na příjmech důchodového systému a jejich možnostech. Z těchto příjmů část padne na krytí základních částí důchodů podle předešlého odstavce. V zásadě by měla být více než úměrná zdroji důchodů a principiálně by tedy bylo systémově měla být i výpočetně v souladu s pohybem úrovně mezd a platů. S inflací nesouvisí zdrojově a neměla by na ní záviset tedy ani výpočtově. Měla by být úměrná úrovni příjmů domácností. Dosud parametrem hladiny příjmů z pohledu valorizace byla průměrná mzda. Je sice nepřesnou, náhradní veličinou z hlediska zdrojů důchodů, ale její využití pro výpočty důchodů je přijatelné a z hlediska srozumitelnosti, přehlednosti a předvídatelnosti pohybu důchodů je jistě přijatelná i pro budoucnost.
Tak máme jednoduchý vzorec se dvěma složkami, tvořenými jednak životním minimem resp. jeho „rodinným příslušníkem“ základní složkou důchodu, plně reflektující pohyb cen čili inflaci a jednak zásluhovou složkou závislou ne na inflaci, ale zato plně reflektující pohyby mezd.
Nezbývá, než opustit dohady o tom, kolik procent čeho a přijmout věcně, systémově a trvale odpovídající a prakticky jednoduchý vzorec a uplatnit ho v zákoně.
