Článek
Náhlý skon odvážné ženy, která se nebojí postavit výzvám, navíc mladé a krásné, donutí snad každého se na chvíli zastavit, když už ne v myšlenkách, tak alespoň při čtení řádků o této mimořádné ženě, která po sobě zanechala dvě děti a manžela.
Tuto osobnost jsem zaregistrovala v roce 2019, kdy šel do kin její dokument s názvem „K2 vlastní cestou.“ Tehdy, po jeho zhlédnutí, mne uhranula svou rozhodností jít si za svým cílem, až na hranu svých možností. S tím, že ale nikdy nezapomínala na to, že je taktéž mámou, manželkou a dcerou. Při svých cestách myslela na své nejbližší, ale vnitřně bojovala s myšlenkou dosažení svého cíle. S prioritami. Když už stála pod horou, těsně před dosažením jejího vrcholu, kdy podmínky nehrály do karet dokončení této expedice a kdy by se nejspíš každá jiná žena obrátila a pádila domů, se ona odhodlala riskovat.
V rámci již zmiňovaného dokumentu se mi zafixovala její věta po návratu z osmitisícové K2, krátce poté, co se přivítala se svou rodinou, objala své dvě děti, zavřela v pokoji a novinářce sdělila:
„Hned bych šla na další expedici.“
„Rodina nerodina?“ reagovala novinářka.
„Ano,“ odvětila se slzami v očích.
Takto vypadá závislost. Je to silnější než vy. Nemůžete s tím nic dělat. Ovládá vás to. Je to jakási síla, co se ve vás zabydlela a nutí vás konat.
Když Klára Kolouchová vyřkla ona slova, uvědomila jsem si, že taktéž trpím závislostí. A to na aplikaci Skryté příběhy, kdy jako vášnivá cestovatelka stále přemýšlím, kterým směrem se vydat. A jakmile se z jakéhokoli příběhu vrátím, už bych vyrážela znovu.
Jsem závislá na psaní. Není dne, abych nepřemýšlela nad tématy, kterými bych se mohla při svém psaní věnovat jak při těchto krátkých fejetonech, úvahách chcete-li, tak při tvorbě své nové knihy.
Závislost vnímám ale jako něco patologického. Něco, co ovládá vaši mysl, co má nad vámi moc. Někdy z této závislosti vznikne něco nového, hezkého, přínosného pro ostatní, jako například nové léky, nové projekty pro potřebné v jakémkoli směru a oboru, ale mnohdy ale ukazuje tu obrácenou stranu mince a člověka i jeho okolí dokáže zničit.
Jsou to dva roky, co kvůli závislosti odešel člen mé rodiny. Nikdo mu nedokázal pomoci. Ani vědomí, že zde po sobě zanechává ženu a dvě malé děti. Se závislostí na drogách bojoval léta.
Jen ve svém okolí vnímám závislost na dietách, která vyvolává poruchy příjmu potravy, závislost na myšlenkách opustit tento svět, závislost na alkoholu, cigaretách…
Co s tím, když už u daného člověka přeroste chuť v něco většího? Co už je mimo jeho kontrolu?
Kdy je to ještě „zdravé“ a kdy už „extrém?“ Kde je ta hranice? Je velmi tenká, věřte mi. Vnímejte své okolí, své blízké, ptejte se, mluvte spolu. Buďte si nablízku. Ona například věta „Já se zabiju“, není vyřčena jen tak do větru. Je to volání o pomoc.
Klára Kolouchová zemřela pro svou vášeň. Zemřela při sestupu z hory Nanga Parbat, a to v okamžiku, kdy si uvědomila rizika, kdy zhodnotila priority a rozhodla se pro návrat. I přesto si ji hora vzala. Zůstala navždy tam, kde jí bylo velmi dobře. Kde se nejspíš cítila sama sebou.
Někdy zasáhne osud, ať děláte, co děláte.
Nicméně věřím, že svůj život máte ve svých rukou a nebojte se říci o pomoc, když už začnete mít pocit, že váš pár rukou už nestačí a potřebujete objetí. A ujištění, že všechno zase bude dobré.
