Článek
A musím přiznat, že po sdílení zážitků z toho dne s ostatními ženami si nejsem jistá, zda tento svátek má ještě co dělat s kulturou, zvyklostmi, obyčeji a tradicí vůbec.
Výchova začíná doma, a to se týká i tohoto svátku. Protože z některých příběhů, které jsem od ostatních žen vyslechla, si nejsem jistá, kde končí hranice tradice a začíná domácí násilí.
Jinak se slaví tento svátek nového života na vesnicích a jinak ve městě. Na způsob oslavy má vliv jak předávání zvyklostí z rodu na rod, tak i pravověrnost.
Ač nevěřící, dojímá mě pohled na partu kluků, co se společně vydávají za děvčaty pro koledu. Celková atmosféra ulic se promění. A nejen pro to, že je na nich převaha mužů nad ženami. Vnímám tu slavnostní náladu, tu jinakost. Snad je to i tím, že se v tento den kluci semknou a místo provádění kulišáren dodržují zvyky. Jen je třeba vědět už od svých rodičů, že smyslem konání je lehce pošlehat dívky pro jejich zdraví, a ne je seřezat jako žito. Tak, jako se to stalo mnohým z nás, kdy se rány po karabáči ještě po letech nezhojily.
Jako například mojí kamarádce, která byla ve svých čtrnácti letech sešlehána vrbovým proutky tak, že jí na zadnici zůstaly fialové pruhy, nebo jiná, která byla hozena do rybníka, vychlazeného ještě po zimě. Chřipka se dostavila velmi brzy poté.
Vzkaz mužům od ženy, která se před koledníky nechává zapírat už několik let, tedy ode mě. Význam tohoto svátku není mít převahu nad ženami, působit jako dominátor a nalívat se alkoholem do mrtva (oslava zmrtvýchvstání je pak pro takové z vás až den následující). Je to láska, uznání něžnějšího pohlaví a přání, abychom byly svěží, zdravé a krásné i další rok.
A pokud to konečně pochopíte, třeba napřesrok své dveře otevřu.
