Článek
Ve světě existují paraziti, jejichž reprodukční cykly jsou fascinující, i když trochu děsivé. K přežití a rozmnožení totiž potřebují projít jedním i několika různými mezihostiteli a nakonec se dostat do definitivního hostitele. Kvůli tomu dokáží složitě měnit chování i samotný vzhled svých mezihostitelů, a to vše jen proto, aby zvýšili šanci, že budou sežráni tím pravým predátorem.
V tomto článku se podíváme na několik nejpodivnějších a nejzajímavějších příkladů parazitů, kteří dokážou proměnit své hostitele v poslušné loutky. Tyto neuvěřitelně propracované strategie ukazují, jak daleko může zajít evoluční vynalézavost v boji o přežití.
Motolice podivná dělá z tykadel plžů pulzující housenky
Motolice podivná (Leucochloridium paradoxum) je parazitický červ běžně se vyskytující i u nás. Její životní cyklus je jedním z nejzajímavějších příkladů přizpůsobení v přírodě. Vše začíná tím, že dospělá motolice žije v kloace ptáka, kde klade vajíčka. Ta se s trusem dostávají do okolního prostředí, například na vlhké louky. Tam si jich všimne suchozemský plž, nejčastěji jantarka obecná (Succinea putris), která vajíčka pozře.
Uvnitř plže se z jednoho vajíčka vyvine jedna obrvená larva zvaná miracidium, která se usídlí v jeho trávicí žláze. Tam se přemění ve sporocystu, uvnitř které se jedno miracidium nepohlavně množí a tvoří další vývojové stádium, takzvané metacerkárie, kterých už je v jedné sporocystě mnoho. Metacerkárie pak vyčkávají v těle plže na sežrání hostitelem. Jenže kdyby motolice pouze čekaly a nechaly vše na náhodě, nemusel by být reprodukční úspěch vůbec vysoký. Proto si motolice vyvinula způsob, jak přenosu do definitivního hostitele pomoc tím, že sporocysty migrují do tykadel plže, kde lákají definitivního hostitele. To ale není všechno.
Sporocysty se také zbarví do zelené, hnědé či červené a začnou pulzovat až 75krát za minutu, zároveň také výrazně zvětšují tykadla plže. Tyto barevné a pulzující sporocysty tak připomínají pohybující se housenku. Infikovaný plž se navíc i chová jinak – místo aby se skrýval, leze na osluněná a dobře viditelná místa. Tím se stává snadnou kořistí pro ptáky, kteří si plže plného parazitů spletou s housenkou. Když pták tykadlo napadne a sežere s ním většinou i celého plže, dostanou se larvy motolice do jeho trávicího traktu. Tam se z nich stanou dospělé motolice, které se opět usídlí v kloace, kde celý cyklus začíná znovu.
Motolice kopinatá nutí mravence, aby se zakousl do stébla trávy a čekal, než bude sežrán
O jednoho mezihostitele složitější cyklus má příbuzná motolice podivné, motolice kopinatá (Dicrocoelium dendriticum). Tento červ se také běžně vyskytuje na našem území a žije v játrech přežvýkavců (u nás nejčastěji v játrech ovcí a muflonů), kde dospělé motolice kladou vajíčka. Ta se dostávají ven z těla hostitele spolu s trusem a čekají na svého prvního mezihostitele – suchozemského plže rodu Zebrina nebo Helicella.
Plž tato vajíčka pozře při hledání potravy. V jeho trávicí žláze se z vajíček uvolní larvy zvané miracidia, které se zde začnou vyvíjet. Přes několik dalších vývojových stádií vznikají larvy zvané cerkárie. Tyto cerkárie však plž nevylučuje jen tak do prostředí, ale obalí je do drobných slizových kuliček, které pak vyloučí ven. Tyto slizové kuličky jsou pro dalšího hostitele, mravence fodu Formica, velmi lákavou pochoutkou.
Mravenci pak sbírají tyto slizové kuličky jako potravu. Jakmile cerkarie proniknou do těla mravence, většina z nich se zapouzdří v jeho zadečku jako metacerkárie. Jedna z larev ale podnikne jinou cestu a zamíří do nervové uzliny v hlavě mravence. Právě zde pak začíná fascinující fáze parazitické manipulace. Motolice v nervové uzlině začne ovlivňovat chování mravence tak, že ten v podvečer a za chladnějších rán šplhá na vrcholky trav a rostlin, kde se pevně zakousne kusadly do stébla. Mravenec tak zůstává nehybně viset na místě, často celou noc, čímž se stává snadnou kořistí pro pasoucí se přežvýkavce. Pokud není mravenec sežrán, během dne se vrací zpět do mraveniště, aby se nevysušil, a tento cyklus opakuje, dokud ho některé zvíře nesežere.
Tato manipulace je velmi efektivní – motolice přímo zasahuje do nervového systému mravence a prostřednictvím biochemických látek mění jeho instinkty a reflexy. Zajímavé je, že pouze larva v nervové uzlině ovládá chování mravence, zatímco ostatní larvy čekají v zadečku na svou příležitost. Když přežvýkavec při pastvě pozře infikovaného mravence, metacerkárie se v jeho trávicím traktu uvolní, proniknou střevní stěnou a zamíří do jater, kde se vyvinou v dospělé motolice. Ty pak opět kladou vajíčka a celý cyklus začíná znovu.
Larvy motolice kopinaté (metacerkárie) v zadečku mravence
Hlístice, co mění mravence na červenou bobuli
V tropických pralesích Jižní Ameriky zase žije parazitická hlístice Myrmeconema neotropicum. Tento parazit je také mistrem manipulace, který dokáže změnit chování i vzhled svého mezihostitele, kterými jsou mravenci druhu Cephalotes atratus.
Jakmile se larva parazita usadí v těle mravence, začne v jeho zadečku dozrávat a postupně jej promění v jasně červenou „bobuli“. Mravenec, kterému se zadeček zvětší a zbarví do sytě červené, začne navíc tento nápadný útvar nosit vystrčený vysoko nad tělem. Pro nenasytné ptáky, kteří jinak o mravence nestojí, se tak stává neodolatelnou pochoutkou – pletou si jej s ovocem a bez váhání ho sezobnou. V trávicím traktu ptáka parazit dospěje a jeho vajíčka jsou nakonec vyloučena trusem zpět do prostředí, kde je opět pozřou další mravenci.
Mravenec druhu Cephalotes atratus napaden hlísticí Myrmeconema neotropicum
Strunovci nutí své hostitele, aby se utopili ve vodě ve chvíli, kdy sami potřebují
V přírodě najdeme mnoho dalších příkladů, kdy parazité dokážou ovládnout své hostitele a přinutit je k neobvyklému chování. Třeba takoví strunovci, červi z kmene Nematomorpha, kteří se specializují na hmyz, zejména na kobylky, cvrčky nebo kudlanky. Jejich životní strategie je i na parazita poměrně brutální: larva strunovce (vyskytující se ve vodě nebo na vodních rostlinách) se dostane do těla svého hostitele, kde nepozorovaně roste, až dosáhne délky několikanásobně převyšující velikost samotného hmyzu. A zatímco se strunovec vyvíjí, hmyz žije svůj běžný život, aniž by tušil, že v jeho útrobách roste nezvaný host.
Když však přijde čas, aby parazit dokončil svůj životní cyklus, začne ovlivňovat nervový systém a chování svého hostitele. Kobylka nebo kudlanka, která se normálně vyhýbá vodě, najednou pocítí neodolatelnou potřebu skočit do nejbližšího jezírka nebo potoka. Právě ve vodě totiž strunovec potřebuje být, aby se mohl rozmnožit. Jakmile hmyz skončí ve vodě, strunovec opustí jeho tělo a začne nový životní cyklus. Pro hostitele to znamená jistou smrt, pro parazita však šanci na přežití a rozmnožení. I na tohoto parazita můžete narazit v Česku, zde se nejčastěji vyskytuje strunovec vodní (Gordius aquaticus). Takže až kolem vás proběhne kobylka s jasným cílem utopit se ve vašem bazénu, schválně se koukněte, jestli její tělo neopouští červ dlouhý i několik desítek centimetrů.
Strunovec opouštějící tělo svého hostitele
Podobných příkladů parazitické manipulace existuje mnohem více. Některé parazitické hlístice mění chování ryb, aby plavaly více u hladiny a byly tak nápadnější prorybožravé ptáky. Vrtejši (Acanthocephala) mění chování vodních korýšů tak, že se místo skrývání zdržují na světle, kde jsou snadnou kořistí pro ryby. A známá parazitická houba Ophiocordyceps unilateralis infikuje mravence, přinutí je vylézt na list a zakousnout se do žilnatiny, kde mravenec zemře a z jeho těla vyroste plodnice houby, jejíž spory se z listu či větvičky snášejí dolu na další nic netušící mravence.
A ani my lidé jsme nezůstali nepovšimnutí a také máme svého parazita, který mění náš vzhled a chování, i když v mnohem menší míře. Jedná se o Toxoplasmu gondii a více o ní si můžete přečíst v tomto článku. Všechny tyto fascinující příklady parazitické manipulace však ukazují, jak daleko dokáže příroda zajít v boji o přežití jaké rafinované způsoby si je schopna vyvinout.
ZDROJE:
Ataev, G. L., Usmanova, R. R., Vinogradova, A. A., Prokhorova, E. E., & Tokmakova, A. S. (2024). Development and reproduction of sporocysts of Leucochloridium paradoxum (Trematoda). Invertebrate Biology, 143(4), e12443.
Concepts in Animal Parasitology. 2024. Scott L. Gardner and Sue Ann Gardner, editors. Zea Books, Lincoln, Nebraska, United States. Part 4: Nemata, Nematomorpha, Acanthocephala, Pentastomida, chapters 48–59, pages 532–731. doi: 10.32873/unl.dc.ciap074
Evans, H. C., Elliot, S. L., & Hughes, D. P. (2011). Ophiocordyceps unilateralis: A keystone species for unraveling ecosystem functioning and biodiversity of fungi in tropical forests?. Communicative & integrative biology, 4(5), 598–602. https://doi.org/10.4161/cib.16721
Manga-González, M. Y., & González-Lanza, C. (2005). Field and experimental studies on Dicrocoelium dendriticum and dicrocoeliasis in northern Spain. Journal of Helminthology, 79(4), 291–302. doi:10.1079/JOH2005323
Poinar, G., & Yanoviak, S. P. (2008). Myrmeconema neotropicum ng, n. sp., a new tetradonematid nematode parasitising South American populations of Cephalotes atratus (Hymenoptera: Formicidae), with the discovery of an apparent parasite-induced host morph. Systematic parasitology, 69, 145-153.
