Článek
Paraziti jsou tu s námi už tisíce let a náš imunitní systém se jim celou tu dobu přizpůsoboval. A naše dnešní „sterilita“ nám nepřináší nic dobrého. Řeč je hlavně o autoimunitních chorobách, které společně s civilizačními chorobami trápí moderní společnost. Ne všechny zdravotní problémy v rozvinutých zemích jsou totiž způsobené pouze špatnou stravou, nedostatkem pohybu či nezdravým životním stylem. Vědecké studie totiž ukazují, že příčinou některých autoimunitních chorob a alergií může být i fakt, že žijeme v příliš čistém prostředí a chybí nám střevní paraziti.
Když imunitní systém požírá buňky vlastního těla
Autoimunitní choroby jsou nemoci, které vznikají nesprávným fungováním imunitního systému, který začne napadat buňky vlastního těla. Imunitní systém funguje nesmírně složitě a jeho součástí je mnoho typů specializovaných buněk. V první linii jsou takzvané makrofágy, velké buňky, které jako „policie“ proplouvají cévním i lymfatickým systémem a kontrolují, zda okolní buňky nevykazují známky napadení nebo poškození. Vše probíhá na molekulární úrovni a velmi zjednodušeně to funguje tak, že buňka na svém povrchu „vystaví“ molekuly (tzv. antigeny), které makrofág rozezná a považuje je za tělu vlastní. Pokud ale buňka vystaví jinou molekulu, například když je napadena virem nebo bakterií, makrofág tuto napadenou buňku pohltí a odstraní ji (i sebe) z těla, například formou hlenu či hnisu. Společně s makrofágy se na imunitní odpovědi podílí i další typy buněk, které hrají klíčovou roli v rozpoznávání a likvidaci cizorodých struktur. Pokud ale imunitní systém nefunguje správně, může začít přehnaně reagovat na některé vnější podněty, jako jsou pylová zrna či zvířecí chlupy (alergie), nebo dokonce začne napadat buňky vlastního těla (autoimunitní reakce).
Příkladem může být Crohnova choroba, chronické zánětlivé onemocnění střeva, kterou jen v České republice trpí kolem 60 000 lidí. Přesná příčina této nemoci zatím není známa, stejně jako zatím neexistuje definitivní léčba. Předpokládá se, že vznik Crohnovy choroby je výsledkem kombinace genetických predispozic, poruchy imunitní regulace a vlivu prostředí (například složení střevní mikrobioty). U Crohnovy choroby imunitní systém napadá nejen patogenní mikroorganismy, ale i buňky střevní sliznice a někdy i prospěšné bakterie střevní mikroflóry. Ta je nesmírně důležitá nejen pro správné trávení, ale zároveň její pokryv tvoří společně se střevní stěnou velmi důležitou bariéru mezi vnějším a vnitřním prostředím těla. Poškození sliznice střeva pak vede ke chronickým a bolestivým zánětům. Příznaky se dají zmírňovat speciální dietou, imunosupresivní léčbou a v těžkých případech dochází na chirurgické odstranění nejpoškozenější části střev.
Existuje ale další způsob, jak průběh této choroby zmírnit a nasměrovat imunitní systém správným směrem. A to pomocí helmintů neboli parazitických červů. Nejčastěji je využívaný parazitický červ patřící mezi hlístice, tenkohlavec prasečí (Trichuris suis). Proces je jednoduchý – člověk trpící touto chorobou každé 2 až 3 týdny sní vajíčka této hlístice, ty se ve střevech vyvinou v dospělé červy a imunitní systém se tak může soustředit na boj s červy (kteří tělu jinak neškodí) a nenapadá tak buňky vlastního těla či symbiotické bakterie. Tento typ léčby, známý jako helmintoterapie, je stále ve fázi výzkumu a klinických studií, ale přináší slibné výsledky. Jak bylo zmíněno výše, přesná příčina Crohnovy choroby není známá a diskutuje se mnoho možností, včetně genetické predispozice, „špatného“ mikrobiomu či vlivu vnějších faktorů. Do hry ale přichází i hypotéza absence střevních parazitů, na které byl náš imunitní systém zvyklý po tisíce let a nyní nemá proti čemu bojovat.
Koevoluce imunitního systému a parazitů
Jak už bylo zmíněno výše, imunitní systém člověka se tisíce let vyvíjí v koevoluci s různými parazity, včetně těch střevních. Také střevní parazité se vyvíjejí v koevoluci se svými hostiteli a jejich cílem není hostitele zahubit, hostitel naopak musí být dostatečně silný a přijímat živiny, ze kterých žije i parazit. Dle některých studií přítomnost střevních červů, a hlavně jejich produktů v těle kromě stimulace imunitního systému dokonce pozitivně ovlivňuje diverzitu a zdraví střevní mikroflóry, která se zásadním způsobem podílí na našem zdraví.
Mnohé vědecké studie opravdu potvrzují, že v oblastech s vysokým výskytem střevních parazitů je výskyt autoimunitních onemocnění, jako je zánětlivé onemocnění střev, výrazně nižší než v rozvinutých zemích, kde je výskyt střevních parazitů minimální. Tato data podporují hypotézu „starých přátel“, která předpokládá, že dlouhá evoluční koadaptace mezi člověkem a některými parazity zásadně ovlivnila složení a fungování lidské imunity. Tito „staří přátelé“ jako jsou helminti nebo některé prospěšné střevní bakterie, byli po většinu lidské evoluce běžnou součástí našeho prostředí. Imunitní systém se jim musel přizpůsobit a vyvinul si specifické regulační mechanismy, které tlumí přehnané zánětlivé reakce. Odstraněním těchto „starých přátel“ z našeho prostředí v důsledku moderní hygieny a kvalitní lékařské péče tak dochází k narušení této rovnováhy, která pak vede ke zvýšenému výskytu autoimunitních onemocnění v populaci.
Červi proti alergiím i roztroušené skleróze
Alergie a astma jsou další formou přehnané reakce imunitního systému, jejichž výskyt je úzce spojený s absencí střevních parazitů u lidí v rozvinutých oblastech. Studie ukazují, že u dětí z rozvojových oblastí s vysokou parazitární zátěží se alergie nevyskytují. Obdobné studie proběhly i na dospělých lidech. Například studie mezi etiopskými imigranty v Izraeli prokázala, že lidé s aktivní helmintovou infekcí měli výrazně nižší výskyt alergií a nižší reaktivitu v kožních testech na alergeny než ti, kteří helminty neměli. Po roce pobytu v Izraeli, kdy došlo k poklesu infekce helminty a změně prostředí, se výskyt alergií i citlivost na alergeny významně zvýšily.
V další studii byla pacientům s alergickou rýmou podávána vajíčka tenkohlavce prasečího (Trichuris suis). Výsledky ukázaly, že ačkoliv nedošlo ke snížení samotných příznaků rýmy, pacienti s helminty potřebovali během pylové sezóny statisticky významně méně tablet jako záchrannou medikaci (o 14 % méně dní s potřebou tablet oproti pacientům, kterým bylo podáno placebo), což svědčí o určitém zmírnění alergických projevů. Podobné výsledky byly pozorovány i u jiných helmintů, například háďátka Necator americanus, kde byla popsána zlepšená tolerance na alergeny a snížení potřeby léků při astmatu.
Zajímavé výsledky přinesly i studie zaměřené na roztroušenou sklerózu, která také patří mezi autoimunitní nemoci. Výzkumy na zvířecích modelech a menší klinické studie u lidí ukazují, že přirozená infekce střevními helminty může nejen snižovat riziko vzniku této nemoci, ale také zmírňovat její průběh. U pacientů s roztroušenou sklerózou infikovaných helminty byla pozorována nižší aktivita onemocnění a méně relapsů. Přímý ochranný vliv parazitů na vznik roztroušené sklerózy sice zatím nebyl u lidí jednoznačně prokázán, studie ale ukazují pozitivní vliv na průběh nemoci u již nemocných jedinců.
Sterilita nám může škodit
Náš odklon od přirozeného způsobu života se projevuje na našem zdraví více a více. Je zde spousta faktorů, které je těžké a finančně nákladné ovlivnit, jako je kvalitní a nezprocesovaná strava či život v čistém ovzduší. Některé faktory ale zvrátit stále jde a když se člověk zamyslí nad svým vývojem, uvědomí si, že se statisíce let vyvíjel v divočině, špíně a byl plný parazitů. Přesně těmto podmínkám je náš imunitní systém přizpůsobený a přijmout fakt, že někteří střevní paraziti jsou potřební a mohou být dokonce i prospěšní, třeba nebude tak těžké. Je tak možné, že v brzké budoucnosti bude zcela běžné si společně s probiotiky také dávat pár vajíček střevních hlístic na podporu zdraví.
Je nutné ale zmínit, že ne vše může probíhat bez rizika a tento článek rozhodně nedoporučuje čtenářům, aby si obstarávali nějaké parazity na vlastní pěst. Například známý přenos tasemnice konzumací syrového masa nemusí vždy skončit dobře, protože larva tasemnice, takzvaná boubel, se nemusí vždy usadit ve střevě, ale může se střevní stěnou dostat do krevního oběhu. Krev ji může zanést do různých tkání či orgánů, nejčastěji do svalů, ale i do mozku, očí, plic nebo podkoží, kde larvy tvoří cysty. Pokud se larvy usadí v mozku, způsobí neurocysticerkózu, což je závažné onemocnění, které může způsobit epileptické záchvaty, bolesti hlavy, poruchy zraku, psychické změny, meningitidu, encefalitidu a v těžkých případech i smrt. Pokud tedy uvažujete o léčbě svých problémů pomocí parazitických červů, je nutné toto konzultovat s lékařem a zvolit vhodný druh helminta.
ZDROJE:
Ayelign B, Akalu Y, Teferi B, Molla MD, Shibabaw T. Helminth Induced Immunoregulation and Novel Therapeutic Avenue of Allergy. J Asthma Allergy. 2020 Oct 7;13:439-451. doi: 10.2147/JAA.S273556. PMID: 33116652; PMCID: PMC7548329.
Correale, Jorge, and Mauricio F. Farez. „The impact of parasite infections on the course of multiple sclerosis.“ Journal of neuroimmunology 233.1-2 (2011): 6-11.
Croft AM, Bager P, Kumar S. Helminth therapy (worms) for allergic rhinitis. Cochrane Database Syst Rev. 2012 Apr 18;2012(4): CD009238. doi: 10.1002/14651858.CD009238.pub2. PMID: 22513973; PMCID: PMC7388915.
Elwakil, H. Parasites and microbiota: A complex relationship. Parasitologists United Journal, 2018; 11(3): 122-124. doi: 10.21608/puj.2018.6308.1025
Lund, M., Greer, J., Dixit, A. et al. A parasite-derived 68-mer peptide ameliorates autoimmune disease in murine models of Type 1 diabetes and multiple sclerosis. Sci Rep 6, 37789 (2016). https://doi.org/10.1038/srep37789
Pandey H, Tang DWT, Wong SH, Lal D. Helminths in alternative therapeutics of inflammatory bowel disease. Intest Res. 2025;23(1):8-22. doi: 10.5217/ir.2023.00059
Wang LJ, Cao Y, Shi HN. Helminth infections and intestinal inflammation. World J Gastroenterol 2008; 14(33): 5125-5132 [PMID: 18777588 DOI: 10.3748/wjg.14.5125]
Zou Y, Pu L, Guo A, Li Y, Liu Y, Wang Y, Ding Y, Du X, Guo X, Zhang S, Cai X, Wang S. Helminth reshapes host gut microbiota and immunoregulation by deploying an antimicrobial program of innate immunity. Gut Microbes. 2025 Dec;17(1):2496447. doi: 10.1080/19490976.2025.2496447. Epub 2025 Apr 23. PMID: 40266093; PMCID: PMC12026035.
