Fotila modelky i slavnou lovkyni ze Zrádců. Za objektivem Martiny Kolaříkové

Ahoj Martino! Půjdeme rovnou k věci. Pamatuješ si, kdy jsi dosáhla prvního úspěchu?

Ahoj! No jasně. Bylo to v osmé třídě na základní škole. Na výstavě regionálních umělců mi umístili fotku. Pojmenovala jsem ji „Vrkůůů“. Lepší název mě tehdy nenapadl. Byl na ní holub a fotila jsem ji na starý kompakt. Teď zpětně mi to přijde legračně milé, ale tehdy jsem na sebe byla fakt pyšná!

Od té doby ses výrazně posunula. Prozradíš, co teď děláš?

Aktuálně naplno podnikám . Odhodlávala jsem se k tomuto kroku dlouho. Dokonce déle, než někteří moji studenti. Je to obrovská výzva a občas i velký stres. Učím se spoustu nových věcí, hlavně z marketingu.

Co se týče focení, specializuji se na fotky žen. Umím dobře pracovat se stydlivými klientkami, které před objektivem stojí poprvé. Ráda vracím sebevědomí třeba maminkám po porodu. Naplňuje mě to.

Před focením promyslím, které pózy se ke konkrétní klientce nejlépe hodí. Beru v úvahu typ postavy, oblečení, prostředí… Celkově, aby byl výsledek WOW. Během focení si pokecáme, smějeme se, celkově se snažím ženu uvolnit. Před objektivem je přirozenost klíčová. Každá je krásná a bohužel málokterá si to uvědomuje. Že mají o pár kil víc nebo míň, než modelky v časopisu? To nemá s pravou krásnou nic společného. Navíc, do časopisu jsem ženy fotila a věřte, že půlka z nich má sebevědomí na bodu mrazu.

Když už jsi zmínila časopis. Viděla jsem tvé fotografie v Playboyi - je na nich lovkyně Michaela Fialová, kterou jsme teď mohli vidět v reality show Zrádci. Jak ses k zakázce dostala?

Doslova jak slepá k houslím. Bylo to v roce 2020. Míša mi prostě zavolala, že chce fotky s puškou. Hned a ode mě. Že jsou pro Playboy z ní vypadlo až během focení. Stala se nám docela vtipná situace. Fotily jsme u místního JZD, ta lokace měla dobrou atmosféru. Najednou u nás zastavil cizí chlapík a začal se polonahé Míši ptát na parametry její pušky. Hrozně ho překvapilo, že se s ním dokázala odborně bavit, nečekal to. Potom poděkoval, udělal kolečko kolem vsi a zas se vrátil. Jestli prý nevíme, jak se dostat do místního JZD…

S Míšou spolupracuji dlouhodobě. Je to skvělá, chytrá holka. Pro část veřejnosti je možná trochu kontroverzní, ale v soukromí je neskutečně přátelská a otevřená. Popularita a peníze jí nevlezly do hlavy. To je vzácné.

Na veřejnosti fotíš spoře oděné klientky docela často, že?

Ano, člověk by nečekal, jaká je po takových fotkách poptávka. Baví mě kontrast mezi krásnou ženou a oprýskaným prostředím ala urbex styl, takže jsem nadšená. Z některých zakázek mám i vtipné zážitky.

Hezká holka totiž zákonitě budí pozdvižení, když na ulici špulí zadnici do objektivu. Kolikrát focením způsobíme kalamitu na silnici. Jednou jel kolem řidič s manželkou, mohl si oči vykoukat, sjel na chodník a málem narazil do baráku. Zadupnul to na poslední chvíli. Manželka mu strašlivě vyčinila. Naštěstí jsme nikdy nic vážného nezpůsobily, vybíráme si lokace dál od hlavních tahů.

Máš nějaké další veselé historky? Ideálně se známými osobnostmi?

Z toho, co mohu veřejně publikovat… Třeba Míša Dinhová (Duc)! Moderátorka, dabérka, herečka a tanečnice v divadle. Začínala jako kaskadérka a můžete ji slyšet i na rádiu Kiss.

Fotily jsme s Míšou ve Stromovce. Vzala s sebou pejska. Měl takový hezký míček, který se zalíbil i malé holčičce, která si hrála vedle nás. Jak jsme postupně odcházely najít další hezké místo, holčička nás pronásledovala. Všimly jsme si jí až ve chvíli, kdy to z původní lokace byla docela dálka. Rozběhly jsme tedy akci „najdi maminku, vrať dítě“. Po nějaké době se zadařilo - maminka holčičky seděla na lavičce s kamarádkou a byla tak zabraná do hovoru, že zmizení dcery vůbec nezaregistrovala.

Jako další bych ráda uvedla modelku Adrianu Stárkovou. Je známá spíš v Asii, u nás ne. Fotila oblečení a natáčela reklamy. Každý rok se sejdeme a vymyslíme nový foto projekt. Letos to byla Morticia Addams.

Na webu uvádíš, že fotíš i v nehostinných podmínkách. Co to znamená?

Že vám dojedu v podstatě kamkoliv. Soustředím se hlavně na outdoor. Fotila jsem na skále, v lese, v bahně i v zimě ve vodě. Už jsem lezla po stromech, vloupala se do odstaveného vagonu a zahřívala foťák vlastním tělem, aby v mínus dvaceti fungoval.

Klientky jsou občas dost kaskadérky, musím s nimi držet krok! Když jsme s jednou fotily dámskou variaci na Vodníka z Kytice, slečna Lucie vlezla do naprosto odporného kačáku na Kokořínsku a desítky minut šlapala mezi hnijícími lekníny bahno. Já se tam samozřejmě nakonec vymáchala taky, protože to záběr vyžadoval. Když holčina vylezla z vody, od pasu dolů byla celá osypaná a oteklá, že se nevešla do bot. Kdovíco v tom bahně bylo.

Staly se ti i nějaké další nehody?

Je to vzácné, ale sem tam zasáhne vyšší síla. Klientka chtěla fotky se svým koněm, tak jsme vyrazily k lesu a začaly. Nikde ani noha. Najednou se po poli přihnalo auto, polekalo koně a ten mou asistentku se třpytkou srazil rovnou do šípkového keře. Chuděra pak vypadala jak po zápasu s bandou vzteklých koček.

Další zážitek mám s policií. Fotilo se v zimě v opuštěném objektu, někdo nás nahlásil. Přijela na udání policie. Strážníci nám pro formu vynadali, a když si ověřili, že neděláme žádnou neplechu, nechali nás být. Upozornili nás, ať si jen dáme pozor, že objekt se rozpadá. No a jak odjížděli, tak jim auto uklouzlo na sněhu a zajeli pod nízkou větev, která jim sedřela celou střechu. Naštěstí to vzali sportovně.

Jednou to ale moje chyba byla! Nebo spíš společná… s klientkou. Fotily jsme pod UV světlem, takový komplikovaný make-up. Trval tři hodiny a musel se nanášet právě pod tím zářičem. Nedošlo nám, že podobné věci se používají i v solárku. Ten náš byl slabší, ale i tak byla bezpečná vzdálenosti asi čtyři metry. Což jsme nesplnily. Fotky vznikly nádherné, ale obě jsme měly totálně spálené obličeje. Vypadala jsem týden jako prasátko na rožni.

Hodně se věnuješ charitě. Máš nějaké oblíbené projekty?

Jednoznačně Suicide Angels. Fotím jejich potetované fotomodelky a výtěžek z naší práce každý rok putuje jinému nemocnému dítěti. Zapojuje se nás hodně - vizážistky, tatéři, fotografové, stylistky. Za dobu existence už máme slušné jméno.

Nedávno jsme s kamarádkou spojily Suicide Angels a Společnost Laguna (záchranná stanice pro papoušky, pozn. autora) a vznikl krásný kalendář. Sladily jsme vždycky barvu vlasů dívky s barvou papouška, takže výsledek stál za to. Na výstavě Živá exotika se s ním vyfotila Lucie Bílá, to hodně pomohlo k propagaci. Odevzdali jsme papouškům i nemocné Aničce hezké peníze.

Během tohoto projektu jsem navíc spolupracovala se spoustou úžasných lidí. Namátkově třeba s fotomodelkou Kateřinou Horákovou. Dělá hodně svatební editoriály, vypadá jak princezna z pohádky - ideální kombinace pro objektiv.

Dál s fotografkou Yume, která mě inspirovala k focení cosplay. A samozřejmě papoušci, s nimi to byl fakt zážitek. Povídali, pózovali, dělali blbosti, jedli nám z ruky. Focení se zvířaty je vždycky dobrodružství.

Martino, moc děkuji, že sis na mě udělala čas. Ať se ti daří!

Tobě a čtenářům také. Děkuji!