Článek
Sesbírala jsem nejčastější otázky, které já a mí kolegové dostáváme. Odpovědi jsou založené na vlastních zkušenostech. Nemusí tedy pasovat každému
OTÁZKA: „Pomůžeš mi hacknout jeden Facebook profil?“
VYSVĚTLENÍ: Nikdo nebude riskovat kariéru a dobré jméno kvůli vaší osobní pomstě. Navíc vývojář není hacker (penetrační tester), jsou to dva odlišné obory. Psychiatr neprovede kardiochirurgickou operaci, přestože je také lékař. Tím samozřejmě neříkám, že neexistuje programátor, který hackuje. Ano, většina z nás umí napsat jednoduchý program na prolomení hesla. Ale proč bychom to dělali? Profesní čest je cenný artikl. Zločiny nepácháme. A pokud ano, zákazníky hledáme maximálně na dark webu.
OTÁZKA: „Smažeš v databázi moji hypotéku?“
VYSVĚTLENÍ: Nejčastější dotaz. Ačkoliv je obvykle myšlen jako vtip, po sté už to zábavné není. Takže naposledy: Ne, běžný zaměstnanec finanční instituce tuto možnost nemá. Ani vysoko postavený vývojář tuto možnost nemá. Přestaňte se ptát. Prosím. PROSÍM.
OTÁZKA: „Ty stejně všechno jenom kopíruješ, ne?“
VYSVĚTLENÍ: Je pravda, že často není nutné z hlavy vymýšlet kód. Používám úseky, které napsal někdo jiný, a pokud se nehodí, vytvořím své. Proč znovu objevovat Ameriku? Zaměstnavatel by mě zastřelil, kdybych si tvrdohlavě všechno psala sama. Stálo by to spoustu času a tedy i peněz. Denní odměna vývojáře je drahá sranda na to, aby nesměl zkopírovat jediný řádek kódu. Klíčové totiž není kód napsat, ale vědět, jak ho upravit a kam vložit.
Elegantní vysvětlení pro úplně nezkušené:
„Když vaříš oběd a použiješ mrkev, kterou si sama nevypěstovala – znamená to, že uvařené jídlo není tvoje?“
„Programování je jako vaření. Máš spoustu surovin, ale jestli z nich připravíš výborné jídlo je pouze o tvých schopnostech a zkušenostech.“
OTÁZKA: „Vytvoříš mi appku? Mám skvělý nápad za miliony. Tutovka. Dal bych ti podíl ze zisku.“
VYSVĚTLENÍ: Jednoduchá appka napsaná na zelené louce by mi při současném plném úvazku a všeobecných povinnostech (uvařit si, vyspat apod.) zabrala 1-3 měsíce. Vývoj pro iOS a Android se navíc může lišit, takže má-li aplikace fungovat na obou operačních systémech, je třeba počet měsíců navýšit.
Co je k vývoji potřeba?
- Vzdát se volného času.
- Detailně promyslet všechny nezbytné funkce, zabezpečení, technologie.
- Navrhnout dobrý design a přívětivé intuitivní ovládání.
- Programování samotné.
- Testování na všech druzích zařízení.
- Domluva s Google Play a Apple Store, aby výsledek nabídly ke stažení.
- Marketing a propagace. Jak chcete vydělat miliony, když o přelomovém nápadu nikdo neví?
- Podpora. Jakmile ji naprogramuji, do omrzení za mnou budete chodit, že chcete upravit tohle, přidat tamto, změnit barvu, font…
Celé plány obvykle padají ve chvíli, kdy si potenciální milionář uvědomí, že jeho tutovka zas není tak tutová, neboť obnáší i aktivitu a – nedejbože – prvotní investice. Ovšem pokud jde o něco skutečně jednoduchého a nekomerčního, většina popsaných úkonů není nutná a zkušený profík to teoreticky zvládne za víkend. Pokud vás má fakt hodně rád.
PS: Když někdo hodně otravuje, zeptám se, proč si nevezme půjčku na profíka, když je to tutovka za miliony.
OTÁZKA: „Vytvoříš mi web? A nemůžeš to udělat zadarmo? Vždyť tě to nic nestojí.“
VYSVĚTLENÍ: Až na pár detailů stejný případ, jako předchozí. Tady odpadá publikace na Google play, ale přibývá zařízení hostingu a domény. Dnes je podmínkou i dobré fungování stránek na mobilu (optimalizace). Nedejbože, pokud chcete eshop. Dále spálíte nekonečné hodiny nad texty, obrázky… Ne každý programátor je zároveň copywriter a grafik. Jsou platformy, kde je tvorba jednodušší, ale ani s nimi nejde vykouzlit kompletní zázrak za jeden večer.
OTÁZKA: „To jako ajťák bereš hodně, co?“
VYSVĚTLENÍ: IT není synonymum pro neomezené množství peněz. Rozepsala jsem se o tomto mýtu podrobněji v článku o stereotypech. Osobně nemám negativní pocity kolem debaty o mzdě, transparentnost je fajn. Vadí mi ale následky, které to občas přinese, když se částky chytnou závistivci.
Ze života:
Zažila jsem známé se stejně mizernou prací, jako jsem měla kdysi já. Pobaveně mě shazovali, když jsem seděla doma a učila se, zatímco oni vyráželi na akce, oslavy, koncerty. Stejně se prý nikam nedostanu, tak proč si aspoň neužít, dokud jsem mladá. Když jsem po pár měsících do nové práce skutečně nastoupila, a po cca dvou letech intenzivního sebevzdělávání začala mít i hezké peníze a home office, rétoriku změnili.
My programátoři to prý máme snadné, protože dostáváme spoustu peněz za sezení doma a oni – jediní poctivě pracující – musí tvrdě makat a brzo vstávat. Prý by se také chtěli mít tak dobře. Když jsem ale nabídla pomoc, spustila se tiráda výmluv a nechuť opustit sice špatný, ale známý zaprděný píseček. Strach ze změny. Pohodlnost.
Nevadí mi, že si kdokoliv zvolí skromný život v práci, která je nebaví. I tady lze najít štěstí. Co mě ale rozčiluje, jsou situace, kdy se ve mně lidé snaží vyvolat pocit viny za to, že se mám (díky vlastním schopnostem a stovkám hodin učení) lépe než oni.
