Článek
Staří Slované z předkřesťanské společnosti měli přístup k milostnému životu veskrze praktický. Žena byla vnímána jako symbol plodnosti a ponechat ji bez „využití“ se považovalo za nežádoucí plýtvání. Stejně jako mohl hospodář využít cizí neobdělané pole, i uprázdněné manželské lože nezůstalo dlouho ladem. Společnost toto nejen podporovala, ale opuštěnou ženu i povzbuzovala, aby zbytečně nezahálela.
Plnění manželských povinností
Nemohl-li manžel ze zdravotních důvodů plnit manželské povinnosti, na manželce spočíval úkol zajistit dostatek synů pro pokračování rodu. Mužská ruka byla pro chod hospodářství nezbytná. Východní a jižní Slované provozovali tzv. snochačestvo, tedy zvyk, kdy tchán svého nepřítomného či nemohoucího syna u jeho družky zastoupil. V Polsku se například připouštělo, že partnerka vojáka, který odešel bojovat, smí být manželovi nevěrná „aby domácnost nepřišla na zmar“ - pokud to její rodina odsouhlasila. Ženina rodina měla významné postavení. Navrátivšího válečného hrdinu by tak ani nenapadlo jí nevěru vyčítat. Představa, že muž odejde a jeho polnosti zarůstají plevelem, byla nežádoucí a pro společnost snažící se o přežití v náročných podmínkách i nebezpečná.
Vdovy
Litevské vdovy v reprodukčním věku byly rodinou silně motivovány, aby se znovu vdaly. Pokud z jakýchkoliv důvodů nesouhlasily, příbuzní ji přemlouvali alespoň k soužití na hromádce bez oficiálního sňatku. Vdovy měly v milostném životě naprostou volnost. Ve Slavonsku byly proslavené „hony na svobodné mládence“ které pozůstalé ženy společně pořádaly.
Potomstvo
U Slovanů neexistoval princip legitimního potomstva. Děti, které vzešly z nemanželského lože, byly zcela oprávněny dědit po právoplatném (nebo zesnulém) manželovi. Ani jiná barva kůže novorozence nedávala „podvedenému“ manželovi právo potomka neuznat. Klíčovou osobností spojenou s dědictvím byla totiž matka. Také na otěhotnění neprovdané dívky se hledělo tolerantně. V některých slovanských subkulturách sice byla provinilá dívka symbolicky potrestána, nicméně komunita nedovolila, aby hříchem matky trpěly nevinné děti. Zajímavý příklad pohledu na předmanželské zplození potomka pochází z polského Chelmu - svobodné dívky s outěžkem byly centrem pozornosti, neboť stát se kmotrem jejich dítěte přinášelo štěstí.
Hezké chování vůči nevlastním či nemanželským dětem bylo pro staré Slovany typické. Tyto zvyklosti poškodil až příchod křesťanského práva a celková christianizace Evropy, kdy se situace stočila naprosto opačným směrem.
Původní tradice a zvyklosti Slovanů jsou zajímavým tématem s velkým potenciálem. Doba před příchodem křesťanství je pozoruhodná a zaslouží si zájem nejen historiků, ale i zvědavých laiků.
Zdroje
Giuseppe Maiello, Petr Skalník, Lívia Šavelková - publikace Okno do antropologie, kapitola Sexuální život Slovanů, Katedra sociálních věd, 2008, str. 76, 77, 78
