Článek
Od září píšu blog pro ajťáky s názvem zivotdevky.cz. A je mi úplně jasné, že jste to přečetli špatně, vy čuňáci. Správně přepsáno, jde o život DEVky. Jsem totiž vývojářka a vývoj se anglicky řekne DEVELOPMENT. Zkráceně DEV. DEV je zároveň v některých firmách označení pro vývojáře (programátora). Toto oslovení se obvykle přestane používat v den, kdy do týmu nastoupí první programátorka, neboť legenda praví, že oslovíte-li jedinkrát ženu veřejně „DEVko“, personální ředitelka vás umlátí rozšířeným vydáním Lexikonu feminismu.
Dvojsmyslný název domény je ale z marketingového hlediska jackpot. Všichni si ho dobře zapamatují a jakákoliv reklama má díky vrozené lidské zvědavosti mimořádnou proklikovost. Ale byla to právě reklama, která mi málem přivodila infarkt. Konkrétně šlo o facebookovou reklamu. Mou první přímo pro blog. Po desítkách minut precizního štelování cílovky jsem ji s velkou slávou vypustila do světa a čekala na čtenáře.
Pak přišla zpráva z podpory: Vaše reklama má explicitní obsah a stránku zrušíme. Pokud se chcete odvolat, vyplňte tento formulář. Vzteky jsem dělala kotrmelce a zuřivě milému Facebooku vypsala, co si o jeho jazykové neschopnosti myslím. A že s tou devkou to není tak, jak to vypadá! Pro odeslání odvolání byla nutná autorizace. To mě rozčílilo ještě víc, takže jsem natřískala do kolonky svoje heslo a praštila do enteru.
Jaká jsem krůta blbá mi došlo o pikosekundu později. Začal závod s podvodníky. Když nebudu dost rychlá, ukradnou mi profil a na stránku milovaného blogu mi nasekají odkazy na OnlyFans profily moderních podnikavých dívek. Bleskurychle jsem se odhlásila ze všech zařízení a změnila heslo. Naštěstí včas.
Teď už je bezpečno. Pro prolomení mé nové ultra bezpečnostní formulky je podle tabulek nutná miliarda let (nebo jedna blbá krůta). Pro jistotu používám i dvoufaktorové ověření všude, kam jde nacpat, protože tohle kyberbezpečnostní faux-pas mi fatálně narušilo důvěru ve vlastní neprůstřelnost.
Víte, co je paradox? V práci jsem příšerně paranoidní. Nekliknu ani na upozornění v emailu, že mi expirovalo bezpečnostní školení. Bezprizorní USB hážu rovnou do koše a pečlivě zamykám PC jakmile se potřebuji vzdálit dál než metr od monitoru. A doma vyvedu takovou pitomost!
Původně jsem si celý trapas chtěla nechat pro sebe, protože je to ostuda. Informovanost je ale prevence, takže… nemáte zač!
