Článek
Akorát jsme byli v nejlepším, když v tu chvíli zazvonil služebák s dotazem, jestli jsme ještě na značkách. U výtahu se prý stal vážný úraz. Odjíždějící nákladní klec nepozornému pracovníkovi amputovala palec a ten zapadl do nějaké z desítek naložených krabic. Není prý k nalezení. Poslali jsme je s jejich trapným humorem do háje. Pak ale volala šéfka, ať po palci neprodleně vyhlásíme pátrání v celofiremním rozhlase. Jejda.
Mezitím probíhalo drama na ošetřovně. Zraněný operátor se vehementně bránil odvozu do nemocnice. Bez palce nepojede! Hledání se zároveň protahovalo. Ačkoliv kolem výtahu šmejdilo nespočet amatérských detektivů, palec nikde. Krabice byly dávno roztříděné v regálech po celé hale a nikdo nevěděl, ve které prst skončil. Pán navíc začal ze ztráty krve omdlévat, takže sestra s vypětím všech diplomatických sil prolomila obranu nacpala ho do připravené záchranky.
Jako na potvoru se amputát našel těstě poté, co sanitka odjela. Jelikož ho bylo podle sestry ještě možné přišít, dostali jsme nový rozkaz. Zavolejte taxíka! Poveze palec. Taxikář si nejdřív myslel, že si z něj střílíme. Po krátkém vysvětlování ale pochopil a obratem speciální misi přijal. Na nás zůstalo papírování. Pracovní úraz, ten jsme uměli. Ale jak vyúčtovat taxík? Co na to audit, že jeden člověk odjel z práce nadvakrát? A kolik procent zaměstnance musí nastoupit do vozu, aby šlo služební cestu napsat na jeho jméno? Absurdní situace.
Nakonec nebylo nutné nad formalitami dumat. Palec v nemocnici úspěšně přišili a firma nad oficialitami mávla rukou. Hlavně, že všechno dobře dopadlo - pánovi po incidentu zůstala jen jizva a všem zúčastněným neuvěřitelná historka.
ZÁVĚREM
Příběh je psaný ich formou podle vyprávění mé dlouholeté kamarádky. Skutečně se stal. Za několik let ve velkoskladu zažila tolik fascinujících absurdit, že vystačí na kopu dalších článků. V budoucnu se tedy můžete těšit na přídavek.
