Článek
Přiznám se, že o hotelu jsem do nedávné doby vůbec netušila. Domnívala jsem se, že na vrcholu funguje jen vysílač s restaurací. Asi půl roku po objevu už přítel pod Ještědem túroval auto, aby nás šťastně dovezlo až na úplný vrchol, kam mohou hoteloví hosté dojet bez poplatku. Díky bohu. Pohodlný vícedenní pobyt vyžaduje výrazně těžší zavazadla, než výšlap s batůžkem. Tahat kufr, batoh a kabelku nahoru by se mi skutečně nechtělo (ačkoliv s batůžkem vyšplhám kdeco).
Hotel Ještěd
Check-in proběhl hladce, dostali jsme klíče od apartmá č. 5 a stylovým výtahem vyjeli vzhůru. Po otevření dveří nám spadla brada. Vesmírná loď! Podlouhlá obdélníková okna, nadčasový design, čisté linie, spousta prostoru… A nádherný výhled. Úplně jsem oněměla. Ať jsme se vrtli kamkoliv, měli jsme pohoří i celý Liberec jako na dlani.
Panorama, časový rozdíl pár desítek minut. Foceno z pokoje.
V obývací části apartmánu je konferenční stolek, jídelní stůl, lednice, minibar, kávovar na kapsle… A naprosto úžasně pohodlné křeslo s podnožkou. Přítel se v něm šťastně usalašil do doby, než jsem si vybalila všechny věci. Vyseděl hezký důlek, protože si každý kousek oblečení poctivě věším na ramínko.
Šikmá stěna vytváří neodbytný pocit, že hotel brzy odstartuje do kosmu.
Spací části dominuje postel. Za denního světla vypadá naprosto obyčejně, ale když jsme zapnuli podsvícení, stal se z ní další prvek vesmírné kajuty. Chyběla už jen mladá Dáda Patrasová ve sci-fi oblečku ze 70. let. Odpočinek na Ještědu je vizuální symfonie, protože z postele vidíte nádherné horské panorama. První ráno nás tedy čekalo dobrovolné brzké vstávání, abychom si vychutnali východ slunce. Málokdy jsem vyskočila tak ochotně. Bohužel vrchol zastihla silná oblačnost těsně před rozedněním a vydržela až do snídaně, takže pohádkové divadlo jsme si z první řady vychutnali až druhý den.
Odpočinek na Ještědu je nová dimenze relaxu.
Poté přišel čas otestovat restauraci. V hotelu má každý pokoj automaticky rezervovaný stůl. Měli jsme štěstí na listopadový termín, takže jsme ochutnali čtyřchodové svatomartinské menu včetně amuse-bouche. Kuchaře zaměstnávají velmi zkušené, takže chuť, struktura i vůně jídla nás mile překvapila. Přiznávám se, že jsem čekala spíš turistické bistro s polotovary, ale nemohla jsem být dál od pravdy. Hotelová restaurace na Ještědu oprávněně patří do kategorie lepších podniků, kde potěší i náročnější hosty. Poprvé jsem zde ochutnala steak Wellington.
Svatomartinské menu a červené víno.
Líbil se mi i rituál podávání červeného vína. Číšník, který se o nás celý večer staral, zvládl kompletní servis u zapálené svíčky. To jsme jinde nezažili. Byli jsme trochu nervózní, aby od nás neočekával nějakou součinnost v rámci etikety. Naštěstí „obřad“ zahrnoval pouze aktivitu pana vrchního, host provedl jen standardní ochutnávku a schválení výběru. Uf.
Hotelová restaurace kopíruje tvar stavby.
Po večeři přišla další oslňující scenerie - pohled na zářící Liberec z venkovní vyhlídky. Stát v noci tak vysoko byl zážitek. Obyčejně po kopcích šplhám přes den, ale noční atmosféra i okoukané místo promění v novou dimenzi. Někdy to zkuste.
Majestátní stavba vzbuzuje respekt a obdiv zároveň.
Celkově jsme na Ještědu strávili tři dny a určitě se ještě mnohokrát vrátíme. Ráda bych zdůraznila, že článek je popis autentického zážitku, nikoliv reklama. Ještěd ji nepotřebuje, mají napráskané rezervace měsíce dopředu a vybrat vhodný termín byl docela oříšek. Pobyt jsme si poctivě zaplatili, částečně i díky voucheru, který jsem dostala od své milované rodiny k třicátým narozeninám. Děkuji!
