Článek
Štědrý den a svátky jsou především pro děti. Pokud je nemáte, objeví se zlá víla a celé kouzlo Vánoc škodolibě změní na kombinaci stresu a povinností odůvodněnou tím, že takhle se to dělá odnepaměti.
Dárky z povinnosti
Obdarovaný spolu s křečovitým úsměvem děkuje a v duchu přemýšlí, zda by nebylo lepší koupit totéž kdykoliv během roku. Bez vánoční přirážky. Následně se princip reciprocity obrátí a další herecký výstup při trhání papíru na třetí kosmetické sadě z drogerky je na vás. Co na tom, že po této značce svědí kůže jak čert. Dostali jste ji minulý rok, dostanete ji i příští. Váš názor si strčte do trenek se sněhuláky. Důležité je odškrtnout si položku „má dáti - dal“ a vystoupení pokračuje.
V malém bytě se dvacet znuděných lidí kouká na vánoční pohádku, zatímco hostitelka lítá sem a tam, uražená, že jí nikdo nepomůže. Bohužel, jakmile se o to kdokoliv pokusí, zažene ho utěrkou zpět k pěti příbuzným namačkaným na pohovce pro tři. Beztak byste se jí jen pletli pod nohy. To manžel hostitelky má na salámu. Jelikož se situace opakuje každý rok, má v sobě prozíravě už třetí lahváč a v duchu přemítá, kdy mu bude povoleno sundat si tu nepohodlnou košili. Je vedro.
A k nám dorazíte kdy?
A pak jsou tu povinné návštěvy. Vůbec nejde o fakt, že svou rodinu vidím nerada. Ať už je to strýček ze třetího kolene nebo maminka, obvykle se těším. Problém je skutečnost, že domácností k návštěvě s věkem značně přibývá. Zejména v trvalém vztahu. Mezi svátky je pár dní, do kterých potřebujete nacpat především první linii - rodiče své i rodiče partnera (2 domácnosti). Poté druhá linie, tentokrát násobená dvěma - babičky a dědečkové (4 domácnosti). A všichni jsou přesvědčeni, že právě oni jediní si zaslouží speciální prostor ve svátečním itineráři. Beru samozřejmě průměr. Někdy se počet domácností k návštěvě zvedne kvůli rozvodu rodičů, jindy je eliminován absencí kontaktu nebo úmrtím.
Co to ale znamená pro nás - bezdětné nejmladší dospělé v široké rodině? Lítáme autem po celé republice jen proto, abychom odpovídali na ty samé otázky pořád dokola jako kolovrátek. Ne, neplánujeme dítě ani svatbu. Ano, byli jsme na dovolené. Ano, kapra. Ne, my polívku nejíme. Ano, máte hezký stromek. Ne, nedám si desátý chlebíček. Ano, chutná mi cukroví. Ne, nepřibrala jsem. Ano, v práci dobrý.
Komické na tomhle cirkuse bývá, že všechny odpovědi tazatelé už dávno dostali v rámci pravidelných celoročních vizitací. Ale co se nepoví o Vánocích, to se nepočítá!
Vzpoura léta páně 2024
Letos jsme řekli STOP. V listopadu jsme vyhlásili, že žádné dárky nebudeme dávat ani přijímat. Až na tvrdohlavé milovníky Vánoc byla prosba přijata překvapivě ochotně. Asi nejsem jediná, komu to ve třiceti přijde jako fajn nápad.
Druhá fáze plánu je odvážnější. Útěk! O ten jsme se pokusili už minulý rok, ovšem těstě před koupí last minute letenek jsme omarodili. Smůla. Letos tedy přišlo na lázně. S partnerem se na Vánoce zdekujeme do Mariánek a basta. Čekají nás skutečně odpočinkové svátky bez stresu, příprav a hodin strávených v autě. Užijeme si romantický týden plný péče a po večeři v milé restauraci se ruku v ruce poklidně odebereme na Půlnoční mši.
Jediný, kdo dostane dárek, je můj milovaný přítel. Protože má na Boží hod narozeniny. Už odmalička je o svůj narozeninový den pravidelně odrbáván, takže letos si ho zaslouží prožít tak, aby mu ho zase neukradly Vánoce.
