Článek
Stačilo přitom málo a všechno mohlo dopadnout úplně jinak.
Představte si, že stojíte na Zemi před 66 miliony let. Nad hlavou se řítí asteroid, který během několika minut ukončí vládu dinosaurů. Jenže co kdyby Zemi minul? Je dost možné, že by dnes po planetě stále chodili dinosauři a člověk by se nikdy neobjevil.
Den, kdy skončila vláda dinosaurů
Před 66 miliony let zasáhl oblast dnešního Mexického zálivu asteroid známý jako Chicxulub. Odhaduje se, že měřil 10 až 15 kilometrů v průměru a atmosférou proletěl rychlostí kolem 65 tisíc kilometrů za hodinu.
Následky byly katastrofální.
Během několika sekund se uvolnila energie odpovídající miliardám jaderných bomb. V blízkosti místa dopadu nepřežilo prakticky nic. Krajinu zasáhla ničivá tlaková vlna, žár srovnatelný s povrchem Slunce a déšť rozžhavených úlomků hornin.
Vznikl kráter široký téměř 200 kilometrů, jehož pozůstatky dodnes leží pod poloostrovem Yucatán a vodami Mexického zálivu.
Kráter Chicxulub v Mexickém zálivu
Vlna vyšší než Mount Everest
Samotný náraz však byl jen začátek.
Dopad vyvolal gigantickou megatsunami, jakou Země pravděpodobně nikdy předtím ani potom nezažila. Některé modely naznačují, že bezprostředně po nárazu mohla být vodní stěna vysoká i několik kilometrů.
Obrovské masy vody se valily oceány rychlostí proudového letadla a zasáhly pobřeží po celé planetě.
Důkazy této katastrofy našli vědci i na lokalitě Tanis v americké Severní Dakotě, vzdálené přibližně tři tisíce kilometrů od místa dopadu. Zkamenělé ryby zde byly pohřbeny tak rychle, že se v jejich žábrách zachovaly drobné skleněné kuličky roztavených hornin, které padaly z oblohy krátce po srážce.
Jako by příroda zastavila čas přesně v okamžiku katastrofy.
Fosilie ryb nalezené v paleontologické lokalitě Tanis
Dinosauři měli mimořádnou smůlu
Poslední výzkumy naznačují, že nešlo jen o samotný náraz.
Asteroid patřil pravděpodobně mezi velmi vzácné uhlíkaté chondrity, tedy tělesa vzniklá v chladných oblastech vnější části sluneční soustavy. Takové objekty představují jen malý zlomek všech známých meteoritů.
Ještě důležitější však bylo místo dopadu.
Oblast dnešního Yucatánu obsahovala velké množství hornin bohatých na síru. Když do nich asteroid narazil, vyvrhl do atmosféry obrovská množství síranů a prachu.
A právě to rozhodlo.
Sluneční světlo bylo na dlouhou dobu odstíněno. Teploty prudce klesly, fotosyntéza kolabovala a s ní i většina potravních řetězců.
Velcí dinosauři, kteří potřebovali obrovské množství potravy, neměli prakticky žádnou šanci.
Kdyby dopadl jinam, svět mohl vypadat úplně jinak
Někteří vědci upozorňují na pozoruhodnou náhodu.
Kdyby Chicxulub dopadl do hlubokého oceánu nebo do oblasti s jiným geologickým podložím, nemuselo být vymírání zdaleka tak ničivé. Zkáza by sice byla obrovská, ale možná ne natolik, aby smetla tři čtvrtiny všech druhů na Zemi.
Jinými slovy, dinosauři nemuseli vyhynout.
A pokud by nevyhynuli, savci by pravděpodobně zůstali jen malými nočními tvory ukrytými ve stínech mnohem úspěšnějších plazů.
Asteroid, kterému vděčíme za vlastní existenci
Paradox je fascinující. Událost, která zničila většinu života na planetě, zároveň vytvořila příležitost pro nový začátek.
Malí savci přežili díky své nenápadnosti. Schovávali se v norách, živili se vším, co našli, a nepotřebovali velké množství potravy. Když se podmínky po letech začaly zlepšovat, právě oni obsadili svět uvolněný po dinosaurech.
Z těchto drobných přeživších se během desítek milionů let vyvinuli primáti.
A z jedné jejich větve nakonec vznikl člověk.
Proto je možné říci něco zdánlivě absurdního: jeden z nejničivějších asteroidů v dějinách Země nám možná zachránil existenci.
Stačila drobná odchylka v dráze letu, jiný úhel dopadu nebo jiné místo srážky. Dinosauři mohli přežít a savci možná nikdy nedostali svou šanci. Každý člověk, který dnes čte tento článek, tak možná vděčí za svou existenci jediné kosmické náhodě staré 66 milionů let.
Ilustrační foto
Zdroje:
