Článek
V letech 1825 až 1832 byla vybudována koněspřežná dráha z Českých Budějovic do Lince. Patřila mezi první veřejné železnice evropského kontinentu a stala se jedním z nejodvážnějších dopravních projektů tehdejší habsburské monarchie.
V době vzniku koněspřežky zajišťovaly dálkovou dopravu především koňské dostavníky a povozy. Špatný stav cest často prodlužoval cestu o mnoho hodin. Nová dráha proto znamenala výrazné zrychlení přepravy.
Kůň dokázal po kolejích utáhnout několikanásobně těžší náklad než na běžné cestě. Dráha sloužila především k přepravě soli z rakouské oblasti Salzkammergut do Čech. Význam měla také pro dopravu dalšího zboží a později i cestujících. V roce 1971 byl český úsek koněspřežné dráhy prohlášen za národní kulturní památku.
Dobové vyobrazení nákladní dopravy na Koněspřežné dráze Linec-Budějovice.
Myšlenka na lepší spojení povodí Dunaje a Vltavy vznikla již ve středověku, kdy vznikaly plány na vybudování kanálu mezi oběma řekami, ty však nikdy nebyly uskutečněny. Nakonec zvítězila železnice. Její stavbu navrhl a řídil český inženýr František Antonín Gerstner, později v díle pokračoval jeho syn František Josef Gerstner a následně Mathias Schöner. Trať byla uváděna do provozu postupně a spojení s Lincem bylo dokončeno v roce 1832. Výstavbu podpořil mimo jiné monopol na přepravu soli, která se prodávala také na některých stanicích.
První ranní spoj vyjížděl již v pět hodin z tehdejšího Pražského předměstí v Českých Budějovicích. Trať měřila 128 kilometrů a měla 10 stanic. 6 z nich bylo přepřahacích, kdy se měnili koně. O provoz a údržbu se staralo 52 strážných rozmístěných v traťových domcích. K dispozici bylo přibližně 800 koní, 762 nákladních vozů a 69 vozů osobních.
Osobní vůz „Hannibal“ Linz – České Budějovice z roku 1841, foto z Technisches Museum Wien
Hlavním pilířem byla nákladní doprava, osobní doprava se provozovala pouze v létě a jízdné bylo velmi drahé. Vozy jezdily po dřevěných kolejích, které byly překryté železným pásem.
Po dráze se po celý rok přepravovala nejen sůl, ale také dřevo, zemědělské produkty a další obchodní zboží. Osobní vozy nabízely podle typu šest až čtyřiadvacet míst ve dvou cestovních třídách. Cesta mezi Českými Budějovicemi a Lincem trvala přibližně čtrnáct hodin.
Když po kolejích jezdily i tramvaje
Koně netáhli jen vozy na koněspřežných drahách. Ve druhé polovině 19. století se stali také průkopníky městské hromadné dopravy. První tramvaje, tehdy nazývané „koňky“, byly taženy jedním nebo dvěma koňmi a nabízely pohodlnější cestování než povozy na dlážděných ulicích.
V českých zemích byla první koňská tramvaj uvedena do provozu v Praze v roce 1875. Vedla z Karlína k Národnímu divadlu a brzy se stala oblíbeným dopravním prostředkem.Podobně jako koněspřežná železnice ukázala, že koleje umožňují rychlejší a pohodlnější přepravu lidí. Na přelomu 19. a 20. století však i koňky postupně ustoupily elektrickým tramvajím.
Přestože koněspřežnou dráhu později vytlačily výkonnější parní lokomotivy a později elektrická doprava, její význam zůstává mimořádný. Právě zde se ukázalo, že budoucnost dopravy vede po kolejích. Dříve než se krajinou rozezněl hvizd lokomotiv a městy zvonění tramvají, udával tempo pokroku klapot koňských kopyt.
Holkov, část města Velešín v okrese Český Krumlov. Dřevěné kolejnice na mostku, pozůstatek koněspřežky. Vlevo informační tabule.
Zdroje:
