Hlavní obsah
Politika

Nezávislost médií je velmi důležitá. Každý politik, který je proti, je pro mě nevolitelný

Foto: Unsplash

Ilustrační obrázek - mikrofony pro mediální komunikaci.

Hned, jakmile nějaký politik útočí na média a novináře, zpozorním. Jasný red flag. Strach, že je nemůže ovládat. Právě vztah politiků k médiím je pro mě klíčový, když si vytvářím na jednotlivé politiky názor.

Článek

Zrovna takový Jindřich Rajchl (PRO) je pro mě zářným příkladem toho, jak se snadno stát naprosto nevolitelným politikem. Jeho neustálé hejtění České televize a zároveň kladení důrazu na alternativní média je tak urputné, až je to směšné.

Jindřich Rajchl: bojovník za pravdu, nebo její ohýbač?

Rajchl často dává najevo, že mainstreamová média lžou veřejnosti, zkreslují informace, neříkají pravdu, nejsou objektivní, manipulují s lidmi a potlačují nepohodlné názory.

Tohle se dá tak krásně oglosovat: jde o princip „podle sebe soudím tebe.“ Je to právě Rajchl, kdo často zkresluje informace a zkouší manipulovat s lidmi, z nichž někteří se opravdu nechají - protože ověřovat fakta, to je unavuje.

Když lež není omyl, ale záměr

Není to tak dávno, co Rajchl sdílel smyšlený citát nejlepšího tenisty historie Novaka Djokoviče, ve kterém tenista údajně kritizuje LGBT Pride. Jakožto fanynka tenisu vím, že Djokovič nemá s homosexuály problém, naopak - je k nim liberální, několikrát se jich i zastával. Protože se během pandemie nechtěl nechat očkovat, stal se ikonou určité skupiny lidí, kterým pak připadal věrohodný i jeho údajný výrok o LGBT.

Jindy napsal Rajchl na svůj Facebook toto: „Strategie celé pětiopozice, které kryjí záda Chvilkoví Milionáři, Petr Pavel i mainstreamová média, shrnutá do jediné věty: Když už jsme nevyhráli volby a nemůžeme Českou republiku dále rozkrádat, tak jí alespoň budeme ze všech sil škodit.

Paranoia v praxi.

Nebo možná ne.

Takový příspěvek napíše jen někdo, kdo je nepříčetný a úplně mimo, nebo někdo, kdo ví, že mu to mnoho lidí uvěří. Rajchl je jistě ten druhý typ.

Není však zdaleka jediný český politik, který útočí na nezávislá média a tím podkopává svou důvěryhodnost, mentální sílu a smysl pro demokracii.


Andrej Babiš: je to kampaň!

Dalším příkladem takového chování je Andrej Babiš (ANO). Pokud si někdo píše čárku za každé jeho „Je to jen kampaň proti mojí osobě!“, je to vlastně docela zábavný koníček. Že média jsou zaujatá a účelově útočí, řekl Babiš už mnohokrát.

Jste zkorumpovaná pakáž“ je výrok, který adresoval Andrej Babiš České televizi. Jindy označil investigativního novináře za „novinářské prase“.

I u Babiše je tento typ jednání s novináři důvodem, proč je pro mě Babiš nevolitelný (samozřejmě v případě, že by kandidoval v mém volebním obvodu). Andrej Babiš je pro mě sice stále daleko přijatelnější než Jindřich Rajchl, ale to neznamená, že to není bída.

Tomio Okamura, rebel sociálních sítí: jen jeho pravidla platí

Podívejme se na Tomia Okamuru (SPD). I on má s veřejnoprávními médii velmi konfliktní vztah, označuje je jako zaujatá. Dává najevo, že média reprezentují určitý systém, zatímco on stojí mimo ten systém - je rebelem, chce věci změnit, a proto by měli lidé volit jeho. Média zamlčují pravdu, ale on ji lidem moc rád poví. Takhle to na mě působí, takhle se snaží Okamura vystupovat.

Okamura je daleko více než u novinářů aktivní na sociálních sítích. Je veřejně známo, že odlišné názory včetně konstruktivní kritiky velmi často cenzuruje, takže to občas vypadá, že je velmi oblíbený a nemá téměř žádné odpůrce.

Pečlivě kontrolovaná sebepropaganda

Politikům tohle samozřejmě vyhovuje, protože jim tam nikdo neklade nepříjemné otázky. Celý svůj obraz tak mají ve svých rukou a nehrozí, že je někdo ztrapní,“ říká Marina Urbániková, expertka na média. Ta zároveň dodává, že by lidé měli brát sociální sítě politiků jen jako propagační nástroj, ne jako informační zdroj.

Protože skoro každý politik bude ohledně sebe poskytovat jen takové informace, které se hodí a které mu neuškodí…

Filip Turek: klidný tón, bouřlivé činy

Trochu jiný přístup než Rajchl, Babiš a Okamura volí Filip Turek (nestr. za Motoristé sobě). Zatímco první tři jmenovaní se často vyloženě rozčilují, Turek se snaží předstírat, že je nad věcí, i urážky dovede mnohdy sdělit klidnou formou.

Turek si myslí, že média mnohdy prosazují jen jedinou správnou pravdu a že jiné názory potlačují. Na sociálních sítích se Turek veřejně občas vyjadřuje stylem, který nepatří do slušné a demokratické společnosti. Minulý rok například napsal o novinářovi Dobešovi: „Můžete dát tomuhle uplacenému konspirátorovi pěstí někdo za mou maličkost, než si na to najdu čas? Levej šmejd Vojtěch Dobeš je velké zklamání.“ Případ řešila i policie.

Svým chováním a morálkou je Filip Turek pro mě nevolitelným, často navíc ukazuje, že jeho osobnost je v politice velmi křehká. Jeho záliba v tropení senzací, vytváření skandálů a získávání pozornosti též vedou logicky k tomu, že bych mu svůj hlas nedala.

Petr Macinka: tisková konference, nebo kázání?

Občas útočí na média i Petr Macinka (Motoristé sobě). Deset šéfredaktorů českých médií ho muselo v lednu vyzvat, ať neomezuje novinářům přístup na své tiskové konference. Macinka totiž odmítl vpustit redaktorku Deníku N. Později ještě zpřísnil své rozhodnutí a řekl, že se zákaz vztahuje dokonce na celou redakci.

Ačkoliv po novinářské výzvě Macinka ustoupil, nadlouho svůj přístup o moc nezlepšil. Na tiskové konferenci, která souvisela s návratem českých občanů z oblastí ohrožených válečným konfliktem (Blízký východ), nevyspale působící Macinka novinářům vyhuboval.

Ani nevím, proč se ta tisková konference konala, respektive vím, protože vy jste ji chtěli…To, že vy chcete každou půlhodinu nebo každého půl dne tiskovou konferenci, je váš problém. Já nemám nutnost kvůli vám chodit na tiskové konference, když vám nemám nebo nechci nic sdělovat,“ rozčiloval se a tvářil se přitom jako učitelka, které oznámil žák, že neudělal domácí úkol.


Rajchlova virtuální armáda

Čím politici zkoušejí ovlivňovat veřejné mínění, jsou nákupy lajků a sledujících. A to mluvím zejména o Jindřichu Rajchlovi, který má na některých FB příspěvcích více lajků než francouzský prezident Emmanuel Macron, ale také více než některé hvězdy z oblasti herectví a hudby.

Není ale těžké si domyslet, že jde o podvod. Kdyby byl takto extrémně populární, byl by počet hlasů, které pro něj volily ve volbách, mnohem - opravdu mnohem - vyšší. Na Facebooku mu zvyšují dosah falešné profily, díky kterým mají skuteční Rajchlovi voliči pocit, že jde o velkou soudržnou komunitu. Se skvělým lídrem…

Foto: Pixabay

Virtuální realita. Místo, které fyzicky neexistuje, ale jeho vliv je obrovský.


Politici z této pětice jako influenceři: kdo vede a kdo zaostává

Rajchl má na Facebooku nejenže 4× více sledujících než Macinka, ale taky 2× více sledujících než Turek, což bije do očí. Více než dvojnásobek oproti Rajchlovi má Okamura, ještě o něco lépe na tom je Babiš. Ti jsou velmi sledovaní zkrátka proto, že jde o šéfa sněmovny, resp. vlády.

Na Instagramu si z téhle pětice nejlépe vede samozřejmě Turek, kterého lze kromě politika označit i jako influencera. Překonává i premiéra Babiše. S velkým odstupem na 3. místě je Okamura, na něhož mají velký odstup Macinka a Rajchl.

A co Twitter? Tam v počtu sledujících vévodí, stejně jako na FB, premiér Babiš. Následuje Okamura, Turek, Macinka, Rajchl.

Abych to shrnula, na každé z těchto tří sítí je v TOP 3 jak Babiš, tak Okamura. 1× je doplňuje Rajchl, 2× Turek. Naopak, nikdy v TOP 3 není Macinka.

Macinka: kapička naděje v moři manipulace?

Na Rajchlovi je opravdu tak zajímavé, až je to nezajímavé, že na FB je extrémně populární, kdežto na Twitteru a Instagramu je skoro neviditelný. Babiš, Okamura a Turek mají vliv na všech třech sítích. A pak je tu Macinka…

Právě na Macinkovi si cením toho, že ať je, jaký je, nejspíš nevyužívá falešné profily k umělému zvyšování dosahu. Taky se zdá, že na rozdíl od Okamury nesahá tak často (pokud vůbec někdy) k cenzuře názorů občanů. Kritika, kterou mu lidé pod jeho příspěvky posílají, ať už konstruktivní nebo jen emocionální, na jeho facebookovém i instagramovém profilu úplně běžně zůstává.

Ale i on má k tomu, aby byl pro mě volitelný, daleko.

Dodatek

Nedávno jsem podepisovala prohlášení, které koluje po internetu a iniciovala ho organizace Díky, že můžem. Prohlášení se týká podpory nezávislosti médií a toho, že média patří občanům, ne politikům. Mnoho lidí toto prohlášení podepisuje právě kvůli obavám, které v nich vyvolává chování některých členů aktuálních vládních stran vůči veřejnoprávním médiím. Pokud ho chcete podepsat taky, najdete ho kliknutím zde.

Zdroje:

Další výzva Macinkovi. Proti selekci novinářů se ozvaly oborové organizace - odkaz

„Dejte mu pěstí.“ Europoslanec Turek poštval své fanoušky na novináře, případ řeší policie - odkaz

Demokracie podle Rajchla? Česká televize by měla fungovat jako poslušná služka mocných - odkaz

Je to až do očí bijící. Rajchl sbírá víc lajků než světová superstar - odkaz

„Jste novinářské prase.“ Proč Babišovi před Kmentou ujely nervy - odkaz

„Jste zkorumpovaná pakáž,“ vyjel Babiš na novinářku ČT. Ptala se na dluhopisy - odkaz

Okamurova SPD těžce cenzuruje své odpůrce. Stránka na Facebooku to dokumentuje - odkaz

Prase, mafiánský novinář, zkorumpovanej. Takhle oslovuje premiér novináře, kteří kladou nepříjemné otázky - odkaz

Proč dělá Okamura z médií třídní nepřátele? Ukazuje tím, že stojí mimo systém - odkaz

Že chcete pořád tiskovky, je váš problém. Nemusím na ně chodit, řekl podrážděný Macinka novinářům - odkaz

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz