Článek
Výsledky hospodaření českých obcí a krajů jsou dlouhodobě na rozdíl od státního rozpočtu dobré a stabilní. Skutečně problematických obcí jsou jen jednotky, Monitoring hospodaření územních samosprávných celků (dále jen Monitoring) dokáže rizika zachytit včas a celkový dluh obcí a krajů je bezpečně pod 100 miliardami Kč.
Nejnovější čísla za rok 2025 to opět potvrzují. Dluh vyšší než 60 % průměrných příjmů za předchozí čtyři roky mělo 577 obcí. To může na první pohled vypadat jako vysoké číslo. Jenže samotné překročení této hranice není porušením pravidel. Obec pouze musí svůj dluh postupně snižovat.
Monitoring sleduje mimo jiné pro každou obec či kraj, zda jejich dluh nepřesahuje 60 % průměrných příjmů za poslední čtyři roky, cizí zdroje netvoří více než čtvrtinu jejich majetku a zda mají dost prostředků na úhradu krátkodobých závazků.
Všechny tři hlavní monitorované ukazatele současně překročilo v roce 2025 jen 16 z více než šesti tisíc českých obcí a vážné finanční problémy mají pouze dvě z nich. Zvýšení počtu rizikových obcí v roce 2025 z 11 na 16 bylo především důsledkem investic financovaných úvěry.
Monitoring funguje
Český systém přitom není založen primárně na sankcích. Ministerstvo financí hospodaření samospráv pravidelně vyhodnocuje, výsledky jsou veřejné a obce či kraje, které se dostanou nad hranici monitorovaných kritérií, ví, že jejich situace bude sledována.
Vývoj posledních let ukazuje zajímavý obrázek. V roce 2018 nesplnily předepsané tempo snižování dluhu tři obce, v roce 2020 šest, v roce 2024 jedenáct a loni šestnáct. Přesto nebylo nutné sahat k nejtvrdšímu nástroji tedy pozastavení části sdílených daňových příjmů. V roce 2025 například dvě obce po výzvě MF provedly mimořádnou splátku, další splácely podle existujících splátkových kalendářů a ani jedné nebyl převod daňových příjmů pozastaven.
Není to nutně slabost systému. Ministerstvo nejprve komunikuje s obcí, zjišťuje důvody a požaduje nápravu. Novela zákona z roku 2026 (zatím v legislativním procesu) reaguje na situace, kdy obec povinnost nesplní nikoli kvůli platební neschopnosti nebo neochotě splácet, ale například proto, že by mimořádná splátka byla v rozporu s ekonomicky výhodným splátkovým kalendářem. Tato úprava tak normativně potvrdí dosavadní praxi.
Možná ale máme opačný problém
Dobré hospodaření ale automaticky neznamená optimální hospodaření. Monitoring na jiný problém upozorňuje už několik let.
Informace o monitoringu hospodaření územních samosprávných celků za rok 2020 například konstatuje: „Dlouhodobé ponechávání peněžních prostředků na běžných účtech tak může vést k neefektivnímu nakládání s veřejnými prostředky, které by měly být spíše investovány do obnovy a rozvoje majetku.“
O čtyři roky později je formulace ještě jednoznačnější: „Problém je stále spatřován v nevyužívání rozpočtových přebytků k všestrannému rozvoji svého území a potřeb svých občanů, což vede k nevyužívání investičního potenciálu ÚSC a k jejich vysokým úsporám na bankovních účtech.“ Zpráva dodává, že některé obce na velké investice dlouho spoří nebo čekají na dotační titul, přestože by jej byly schopny realizovat i bez dotace.
V roce 2025 se situace zlepšila. Ministerstvo financí konstatuje, že obce bez Prahy „po dlouhé době využily svůj investiční potenciál“. Praha zůstala výjimkou.
Zajímavý je i provozní přebytek. Provozní přebytek je část běžných příjmů, která zůstane po zaplacení běžného provozu a počítá se jako rozdíl mezi běžnými příjmy a běžnými výdaji. Republikový průměr podílu provozního salda k běžným příjmům obcí činil 29,19 % v roce 2025. Tento přebytek mohou samosprávy použít na investice, splácení dluhu nebo další tvorbu úspor. V roce 2025 mělo 255 obcí záporné provozní saldo, tedy provozní schodek. Toto číslo je v čase poměrně stabilní.
Když pravidlo funguje až příliš dobře
Tady se dostáváme k méně viditelné stránce fiskálních pravidel, kterou jsme zkoumaly společně s profesorkou Markétou Arltovou z Vysoké školy ekonomické v Praze.
Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti v roce 2017 totiž vytvořil jasnou a viditelnou hranici mezi „přijatelným“ a „rizikovým“ zadlužením samosprávy. Právě tato viditelnost se ukazuje jako klíčová. Pravidlo nezačalo fungovat pouze jako technický nástroj fiskální kontroly, ale také jako reputační signál vůči občanům, médiím i politické opozici.
Zaměřily jsme se na 676 českých obcí, jejichž poměr dluhu se v letech 2015 až 2020 pohyboval kolem hranice 60 % průměrných příjmů, v rozmezí 55 až 65 %. Než pravidlo vzniklo, hranice neexistovala. V roce 2015, tedy ještě před schválením zákona, se chování obcí těsně nad a pod budoucím limitem nijak významně nelišilo. To ukazuje, že hranice 60 % není sama o sobě ekonomicky stanoveným zlomem; její účinnost stojí a padá s tím, jak ji vnímá Ministerstvo financí, veřejnost a média.
Po zveřejnění zákona reagovaly obce ještě dřív, než musely. Mezi lety 2016 a 2017, kdy už bylo známo, že limit bude platit, začaly obce těsně nad hranicí snižovat své úspory a využívat je ke snižování dluhu. Po nabytí účinnosti začaly reagovat obce i těsně pod limitem. Od roku 2018 dále výzkum ukazuje, že obce, které se k hranici nebezpečně blížily zespodu, aktivně snižovaly dluh, aby se na kritickou hranici vůbec nedostaly.
Toto chování vysvětlujeme pomocí teorie tzv. blame avoidance, tedy snahy vyhnout se obvinění a veřejné kritice. Pro starosty a zastupitele je vyhlídka, že obec skončí na veřejném seznamu jako příklad špatného hospodaření, často závažnější než hrozba finanční sankce.
Reputační riziko a obava z veřejné kritiky dokážou chování vedení obce ovlivnit dříve a často spolehlivěji než formální sankce. A v důsledku toho může být transparentní monitoring s veřejným reportingem levnější a v některých případech účinnější alternativou ke tvrdým sankčním mechanismům. Uvidíme, jak se projeví omezení zveřejňování seznamu obcí nad dluhovým limitem, které je rovněž součástí výše zmíněné novely zákona.
Česko tak možná nepotřebuje obce učit především méně se zadlužovat. Většina z nich hospodaří velmi obezřetně. Větší otázkou je, jak zachovat funkční systém včasného varování a současně nevytvářet motivaci k tomu, aby zdravá samospráva s dostatečným provozním přebytkem raději hromadila peníze na účtu, než aby včas postavila školu, opravila ulici nebo investovala do další infrastruktury.
Dobré hospodaření totiž není jen nízký dluh. Je to také schopnost rozumně využít peníze ve chvíli, kdy je obec potřebuje.
Poznámka:
informace o hospodaření obcí a krajů a hodnotách sledovaných ukazatelů jsou pro každou obec za rok 2025 i roky minulé k dispozici v portálu Monitor státní pokladny https://monitor.statnipokladna.gov.cz/
