Článek
Peníze až na prvním místě
Debatu o možné částečné privatizaci Letiště Praha zahájil premiér Andrej Babiš ve Sněmovně poněkud svérázně. Navrhl dát 40 procent akcií na burzu, protože by z toho bylo „peněz jak želez“. A svůj výklad zakončil slovy: „Budeme hledat ty prachy.“ O jakou částku se jedná? Podle odhadů ekonomů by prodej mohl státu jednorázově přinést asi 25 miliard korun.
To je ale špatný začátek úvahy o budoucnosti strategické infrastruktury státu. Nejprve se totiž objevila částka a příslib peněz pro stát. Teprve následně se začalo mluvit o analýzách, ekonomickém zdůvodnění a o tom, co by vstup soukromých investorů letišti vlastně přinesl.
Dosavadní strategie říká: strategická firma a trvalé držení
V roce 2020 přijala (Babišova!) vláda Strategii vlastnické politiky státu. Ta měla určit, které podniky stát potřebuje vlastnit, proč je vlastní a jaké cíle jejich prostřednictvím sleduje.
Letiště Praha je v příloze strategie zařazeno mezi společnosti strategického významu. U způsobu držení je uvedena zkratka „TD“, tedy trvalé držení. Podniky určené k privatizaci mají ve stejném dokumentu samostatné označení. Letiště Praha mezi ně nepatří.
To neznamená, že vláda nesmí za žádných okolností změnit názor nebo prodat jedinou akcii. Samotná strategie požaduje, aby stát strategický význam a potřebnost svých účastí průběžně vyhodnocoval. Změna vlastnické politiky je tedy zcela legitimní, pokud se změní podmínky nebo pokud lze původních cílů prokazatelně lépe dosáhnout jiným způsobem.
Prodej 40 procent akcií Letiště Praha by ale nepochybně znamenal zásadní změnu dosavadní politiky. Vláda by ji měla otevřeně přiznat, aktualizovat strategii a přesvědčivě zdůvodnit, proč už není vhodné dosavadní „trvalé držení“.
Strategie navíc při úvahách o prodejích státních podílů výslovně upozorňuje, že jde o jednorázové kapitálové příjmy, které nemají být motivovány potřebou financovat běžné výdaje státního rozpočtu. Premiérova slova o hledání peněz proto působí v přímém rozporu s principy, které si stát sám schválil.
Data jsou vládě na obtíž
Letiště Praha v roce 2025 dosáhlo čistého zisku 3,2 miliardy. Vláda se rozhodla, že na dividendě vyplatí pouze 20 procent čistého zisku, protože chce zachovat prostředky na plánované investice.
Nejde tedy o ztrátovou společnost, která potřebuje akutní kapitálovou injekci. Vláda by musela doložit, proč letiště nedokáže svůj rozvoj financovat kombinací vlastních zdrojů, bankovních úvěrů nebo dluhopisů a proč je prodej akcií výhodnější.
Součástí rozhodování musí být nezávislé ocenění společnosti, dlouhodobý výhled zisku a dividend, investiční plán, analýza bezpečnostních a právních dopadů a srovnání všech variant vlastnictví společnosti, respektive strategické infrastruktury.
Nestačí oznámit, že stát za 40 procent dostane přibližně 25 miliard. Prodejní cena musí být porovnána s hodnotou budoucích výnosů, části majetku, růstového potenciálu a vlivu, kterého se stát vzdá.
A co hotel Thermal? A Budvar?
S otázkou privatizace letiště se ve veřejném prostoru objevují dotazy i na další státem vlastněná aktiva. A není divu. Je naprosto na místě se ptát, proč si Andrej Babiš zvolil zrovna Letiště Praha - které má navíc strategický význam - a opomíjí ostatní, méně strategický majetek.
Přesně z tohoto důvodu bychom měli dávat větší důraz na data, strategie a jejich pečlivou evaluaci. Pouze tak se dá stát zodpovědně řídit. Postup vlády je ale naprosto opačný - debata se začíná od konce, částkou do rozpočtu, a ne stanovením cílů, které mají být naplněny.
