Článek
Když Stanjurovo letadlo narazilo
„To je celé, to je to Stanjurovo letadlo. Lepení díry dírou. My tohle dělat nebudeme.“ Tato slova pronesla Alena Schillerová 26. ledna v České televizi.
Kritizovala tím hospodaření svého předchůdce Zbyňka Stanjury. Vytýkala mu nerealistický rozpočet, nadhodnocené příjmy a hledání dodatečného krytí výdajů. Sama přitom slibovala úplně jiný přístup.
O devět měsíců později ale ministryně řeší podobnou situaci. Vláda chce zrušit televizní a rozhlasové poplatky a financování veřejnoprávních médií převést na státní rozpočet. Jenže v návrhu státního rozpočtu jasně určené peníze nejsou.
Schillerová 26. října prohlásila, že se kvůli tomu nebude zvyšovat schodek a že peníze „budeme hledat v rámci úspor a výdajů jednotlivých kapitol“. Nestartuje teď Schillerové letadlo?
Sedm až osm miliard. Kde je vláda vezme?
Celoroční financování České televize a Českého rozhlasu má být podle projednávané novely zákona 7,805 miliardy korun. Z toho 5,74 miliardy připadá na televizi a 2,065 miliardy na rozhlas.
Novela se podle posledního vyjádření ministryně nestihne schválit s účinností od 1. ledna 2027. Příští rok tak bude potřeba částka nižší. Kolik přesně, ale zatím nevíme.
Jednou z možností je vládní rozpočtová rezerva ve výši 8 mld. Kč, která slouží ke krytí nezbytných výdajů, se kterými schválený rozpočet nepočítá. Stát ji potřebuje především pro nečekané situace, například přírodní katastrofy nebo jiné mimořádné události. Změna financování veřejnoprávních médií ale není žádné překvapení. Je to dlouhodobý politický záměr vládní koalice.
Vláda proto musí vysvětlit, jaká část rezervy je určena pro média, kolik prostředků má zůstat na nepředvídané výdaje a kde případně najde další úspory. Nestačí slíbit, že se schodek nezvýší. Je potřeba také říct, na čem se ušetří a které výdaje se kvůli tomu neuskuteční.
Navíc už samotný návrh rozpočtu na rok 2027 počítá s příjmy a úsporami, které nemají oporu v platné legislativě. Národní rozpočtová rada upozornila například na 2 miliardy korun z poplatků za odběr podzemní vody a na 2,4 miliardy očekávaných úspor na podpoře v nezaměstnanosti. V prvním případě chybí i návrh potřebné legislativní změny, ve druhém je zákon teprve na začátku projednávání. Přesto vláda s těmito penězi už počítá.
A jak snadno mohou dojít peníze na existující závazky ukázal i letošní rok.
Až do v srpna museli poskytovatelé sociálních služeb opakovaně upozorňovat, že jim chybí 1,5 až 2 miliardy korun a hrozí omezování péče. Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka pak 10. září ve Sněmovně oznámil, že jeho ministerstvo zajistilo 500 milionů korun a dalších 500 milionů přislíbilo Ministerstvo financí na říjen a listopad. Nedostatek peněz na stávající sociální služby, o kterém se vědělo celou dobu, se řešil až v průběhu roku.
Podobně v září musel stát řešit pozastavení proplácení zákonných náhrad za omezení hospodaření z důvodu ochrany přírody, včetně opatření v oblastech s výskytem vlků.
Rozpočtová opatření jsou normální
Státní rozpočet samozřejmě není neměnný dokument. Během roku se mění ekonomická situace, vznikají nové potřeby a některé plánované výdaje se naopak neuskuteční.
Proto existují rozpočtová opatření. Jde o změny, kterými lze během roku přesouvat peníze mezi jednotlivými výdajovými položkami nebo upravovat jejich výši. Podle povahy opatření o nich rozhodují správci rozpočtových kapitol, vláda, ministr financí a v některých případech také rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny.
Není na tom nic neobvyklého nebo špatného. Význam rozpočtové flexibility zdůrazňovali už klasici rozpočtové teorie Aaron Wildavsky a Allen Schick. Rozpočet musí umožňovat reakci na okolnosti, které při jeho sestavování nebylo možné přesně předvídat. Irene S. Rubin však upozorňuje na to, že významné změny rozpočtu mohou měnit priority schváleného rozpočtu, aniž by o tom rozhodoval parlament. Rubin proto zdůrazňuje, že flexibilita musí být vyvážena transparentností a parlamentní kontrolou.
Právě v tomto směru se ale česká legislativa letos vydala opačnou cestou. Novela rozpočtových pravidel zrušila povinnost předkládat zprávy o plnění státního rozpočtu za první a třetí čtvrtletí, a oslabila tak pravidelnou parlamentní kontrolu. Já jsem bohužel neuspěla s návrhem na povinné zveřejňování rozpočtových opatření, podobně jako to již musí dělat obce a kraje.
Čím více se rozpočet v průběhu roku mění, tím důležitější je, aby veřejnost a poslanci věděli, kam se peníze přesouvají a proč. Vláda ráda využívá flexibilitu rozpočtu, ale účty skládat nechce.
Poctivý rozpočet? Uvidíme podle skutečných výdajů
Při prvním čtení státního rozpočtu na rok 2027 Alena Schillerová 21. října prohlásila:
„Je to rozpočet poctivý, bez fixlování, bez krytých mimorozpočtových půjček, bez nadhodnocených příjmů a bez uměle podhodnocených výdajů.“
Jsou to velmi silná slova. Zvlášť když nezávislá Národní rozpočtová rada již upozornila na konkrétní problémy návrhu a vláda současně hledá peníze na další politický slib.
Alena Schillerová ještě v lednu slibovala, že lepit díru dírou nebude. Dnes plánuje další miliardové výdaje a konkrétní úspory teprve hledá. Abychom za rok nemuseli mluvit o Schillerové letadle, měla by už teď začít všechny své kroky pečlivě vysvětlovat.
